aneb po stopách spisovatele Karla Klostermana

Jan Ihracký

Nejednou jsme jako turisté prošli krajem, o kterém se dnes chci trochu více zmínit. Trasu Plánice - Vrácovy - Habartice - Kydliny - Klatovy zvolilo si celkem 86 turistů. Potěšitelné je, že mladých tu bylo přesně padesát. A co asi bylo na této trase zvláštního, že se o ni projelvil takový zájem?

Předně se turistika velmi vžila  do řady oblíbených akcí jako je 100 jarních kilometrů, turistické srazy, orientační závody, trampské pochody  a také zápočtové cesty. Při zápočtové cestě (naučné - poznámka redakce) nesledují turisté jen přírodní a historické zajímavosti, ale jde mnohdy i o fyzickou a psychickou zdatnost a všeobecné poznání kraje.

Karel Klostermann navštívil nejednou tento kraj a zvěčnil jej v díle Vypovězen a Chuchláci. Autobusem opravdu plně vytíženým jsme dojeli do Plánice. Krom Klatovských turistů s ranci na zádech, s chlebníky atd... vystoupila i docela mlaďoučká skupina turistického kroužku Mazance i Netala. Protože nás bylo opravdu dost a stále jsme se drželi pohromadě, museli jsme vypadat jako zájezd, který už nemá koruny na další jízdu.

Plánice je malá a náš početný hlouček budil tu určitou senzaci zvláště v době, kdy se více jezdí než chodí. Pod stromy jsme se tu na náměstíčku chvilenku schovali, protože začínalo pršet. Řekli jsme si něco z historie Plánice ...

Plánická historie

sahá do poloviny 12. století. Tehdy se podle první existující písemné zmínky o ní z roku 1144 stala majetkem nedalekého kláštera nepomuckých cisterciánů. Ve svém dalším vývoji pak Plánice postupně patřila řadě příslušníků českých šlechtických rodů - Švamberkům, Štenberkům, Rožmitálským a Martinicům.    

...a pokračovali jsme navštívit rodný domek slavného plánického rokáka Křižíka. Před domkem Františka Křižíka  (1847 - 1941) vzpoměli jsme na slavného rodáka Plánice, který svou konstrukcí samočinné regulace obloukových lamp umožnil elektrické osvětlení ulic, náměstí, dílen a zařídil samostatnou továrnu. V rodném domku jsme viděli upomínky, různá vyznamenání, fotografie i osobní památky. Ve vedlejší místnosti je pak zařízení, jak asi dávno to u Křižíků vypadalo. Dozvěděli jsme se ještě o dalších slavných rodácích v Plánici: Čeňěk Kotala (1841 - 1883), překladatel Brehmova života zvířat a Svoboda Karel (1824 - 1870), historický český malíř, novodobý výtvarník.Opouštěli jsme Plánici kolem hasičského domu a hned za poslední zahrádkou se kocháme pohledem na tento kraj, který je tu lemován kolem dokola zelení lesů, polí, proplétají se tu pěšiny i silnice, ale větší komunikace se sem nedostala. Předposlední válka zmařila mnoho plánů a i dráhu Klatovy - Plánice - Nepomuk, která se již uskutečnit nemohla.

Je zde ticho, příroda je v nejkrásnějším květu a jak přicházíme pod Vrácovskou horu, pozorujeme tu rozlehlou zeleň struhadelského polesí. V dáli vidíme Žinkovy, které měl tolik rád Oskar Nedbal. Při výšlapu na Vrácovskou horu mudíme dávat pozor, abychom nepošlapali fialky. Tolik jich tu v lese kvete a jakoby se do lesa nevešli, rostou i na cestě. A jsem pod Vrácovskou horou. Zde se leskne hladina rybníkave Vrácovech. je to taková osada klidu. Konečně sluníčko se na nás pousmálo a hned je naše turistická rodina živější.

Pokračujeme álejí mohutných modřínů na Kvašlice. Je to malá, malinká vesnička, ale taková čistá, snad proto, že se stále dívá do zrcadla, do rybníčku...

(pokračování příště) 

Křižíkův dům                                            Foto: Mazanec

Zdroj: Pošumavský hlas 7/1967