T.O. SODOMKA

    Tuto tuláckou osadu založil trempík Sodomka. Nazval si ji, kulišák jeden, po sobě. Jelikož byl zpočátku v osadě sám, nikdo mu neodporoval. Tak nějak to asi bylo v tom pro trempy dávnověku, léta páně 15.6.1991.
    Osadu jsem osobně neznal a proto se budete muset spokojit s vyprávěním, které jsem sesbíral od bývalejch členů Míni, Goga a pana Neznámého Osadníka (dále jen pan NO). Naše známá parta žila a fungovala povětšinou na převisu nedaleko Oken. Výroční ohně se odehrávali vždy na hradě Ralsko, což je pro neznalé v okrese Česká Lípa. Jak jsem se už zmínil T.O., na tom si Míňa zakládá, byla tulácká. Vlajka osady byla samozřejmě trojcípá s třásněmi, vprostřed měli znak. Tím byl medvídek Panda. Barva byla zelená a v dolní části byl letopočet 1991. Proč byl, zeptá se pozorný čtenář. Protože šerif Sodomka osadu zrušil někdy k podzimu 1995. S tím však nesouhlasí Míňa s Gogem. Pro ně je to příběh "o nás bez nás".
    Takže se dál považují za osadníky a jezdí na svojí osadu "Na Okna". Panu NO je to jedno. Než promluví kronika, musím Vám prozradit, že jsem se s oním tajemným osadníkem sešel, aby mi ozřejmil některé tajné a delikátní skutečnosti ze života této tajemné party. Jak jinak, nesmím prozradit jeho jméno, jinak by ho rozzuřený sodomáci mohli zavile mučit.
 

Takže rozhovor:

Frenky: "Můžeme?"
Pan NO: Rozhlíží se, jsme ve sklepě v Krásném Březně,  "Tak teda jo", zašeptá.
Frenky: "Kdo všechno byl členem osady?"
Pan NO: "V témže roce, co Sodomka osadu založil a byl jediným členem, přišel Gogo, Petra (Artemio), Žeže, Evka, já a Míňa. Po dalším roce přišel do osady brácha Žežeho, Pajda a kamarád Mlaďas. Čestní členové byli kamarádi Lečák a z osady Bydílko ještě Slůně. T.O. Bydílko byla od nás nejblíž.  A taková sestava zůstala do konce osady."
Frenky: "Jaké byly vaše nejlepší vandry?"
Pan NO: "Pěkný byly snad všechny, ale pokud bych měl říci za sebe, tak určitě V.V. po jižních Čechách v roce 1994 a samo sebou vždy Výročáky na Ralsku vždy na podzim."
Frenky: "Jak to bylo s koncem osady?"
Pan NO: "Skončili jsme tak jako většina, rodina, děti, vojna a tak jsme to v roce 1995 rozpustili".
Frenky: (to bude senzace) "Ve vaně?".
Pan NO: (?) "Osadu!"
Frenky: "Díky Vajgle za rozhovor".

Takže již zmíněná kronika...........

Bidlomač - 2.ročník 16.-18.10. 1992
    Začalo to celkem nevině. Dojeli jsme s Bigem za tmy do Oken. Na nádraží stál ukazatel k hospodě v podobě Medvěda z T.O. Bydílko. Nikdo z naší osady tam neseděl a tak jsme se vypravili na nejkrásnější kemp v ČSFR. Na velkém převisu bylo moc lidí, ale osadníci byli nezvěstný. Během toho večera jsme oběhli asi pět kempů a nakonec jsme našli Milana a Mlaďase ve spacím pytli na Velkáči. Tak jsme ještě chvilku poslouchali povídání Toulavýho a šli spát za nejbližší keř. Dobrou Bigu a vůbec všichni. Ráno bylo dost krutý. Udělali jsme si ohníček a kafe. Začalo se to slejzat na stadion "U tří smrku". Byli utvořený družstva a naše osada dostala posilu-Indiána a Boba. Byl to pěkný nářez. Rvalo se to, mlátilo, třískalo holema no prostě Bydlomač. Po velkém nářezu jsme se nečekaně dostali do finále:
T.O.Bydílko - T.O.Sodomka
0     :      1

    Hurá, hurá, hurá, hurá, hurá.......  Letošní ročník jsme vyhráli. Děkujeme všem, kteří nám drželi palce i Indiánovi a Bobovi. Ahoj

Výroční oheň - 27.9.1993
    Letošní Výroční oheň začal velmi netradičně. Výstupem na Ralsko. Míňa si v půli kopce vzpomněl, že nechal dole felinu a tak se pro ní musel vrátit. No neva! Pod hradem jsme rozdělali tábor-stany a přístřešky. Večer začala stezka odvahy. Spočívala v tom, že jsme po jednom museli projít podél svíček na hrad do věže, asi 1 km a samozřejmě že jsme nacházeli samé dobré zprávy cestou. Kromě Lečáka došli všichni. Druhý den zrána už se začalo dělat dříví na oheň a holky dělali snídaňo-oběd. Pak jsme se rozhodli jít na hrad a při té příležitosti se začal hledat poklad. To je taková tradice u nás na horách. Samo sebou ho jako každý rok našel Míňa (láhev vína). V táboře začala hra na čas - poslepu,  nejrychlej podél provazu samozřejmě, s překážkama, dojít na druhou stranu lesa. Nejvíc omlácený byl Míňa, ale vyhrál Mlaďas a druhej byl Lečák. Po zahájení ohně jsme hráli hru, co kdo měl předvádět. Bylo to skvělý. Láhev kolovala tak dlouho až v ní nic nezbylo. Večer byl ve znamení kamarádsví kytar. Hra u ohně:
Rovný palouk (Vajgl),  Kombajn modrý (Mlaďas),
Strakatý kůň (Gogo),  Červená jahoda (Borůvka),
Černá tma (Žeže), Zelená bompara (Lečák)
Goguv stan (Pampa), Smrdící noha (Petra)
Takže zase někdy u nás na Ralsku. Ahoj


V.V.Strašáků - 14.-27.8.1994, Domažlice-Třeboň
(úryvek)
    Ráno nás přivítalo hodně pozdě a tak jsme si na liháči udělali kafe a čaj a vydali se přes lesy na "Výhledy", na kterém stojí pomník spisovatele Beera s krásným rozhledem na celé Chodsko. Po malém občerstvení jsme se vydali přes lesy s pěknou kaplí a názvem "Pec".
   Už to bylo jenom kousek do velkého rekreačního střediska Babylon s velkým koupalištěm u rybníka. Tam jsme si dali sváču a melouna  a po krátké a velmi prudké roztržce kam dál podle mapy, jsme se vydali po žluté v domění že je to červená (byla to stará mapa). Dál zas přes lesy a hlavně rybníky. Po pěti kilometrech jsme zjistili, že máme být někde jinde. Pod námi byla vesnička Stráž a na červenou, na kterou jsme původně chtěli, je to od nás 7km. Tak jsme to střihli dolů do Stráže, kde nás v hostinci přivítali podivný individua ožralý až na mol. Tak jsme radši vypadli a šli směrem na Mrákov. Na silnici nás míjeli babičky v krojích. Byl to opravdu folklór...............
    V kronice vše zapsal Míňa, je také po dohodě u něj k nahlédnutí. Přepis byl napsán jen v malých úpravách........

- Frenky -

 Jelikož se rubrika nejmenuje Zprávy z osad, tak abych dodržel název ještě nějaký cancák:
 
LÉTO NA TRATI č. 87 - 2.-6.8.96
    Tento vandr mne zavál na Peklo. S Čarodějkou jsme táhli ze Zahrádek. Ve vlaku unikli Božce s Mataskym, pohádali se a vyrazili. Vrchem podél lesa. Pamatoval jsem si el. sloup, pod ním někde je Vlkodlak. Po pěti letech je sloupů jaksi více, nakonec jsem našel nouzák a vedle i Vlkáč. Na nouzáku bylo více světla, není tak pochmurný. Zůstali jsme téměř dva dny a pak přes kládu přes potok šli nahoru zas do Zahrádek. Od rána nemáme vodu, hospodu zde vynecháváme. A jdem do Holan, ale co to, jazyk na vestě. Vše zavřeno.

     Následuje pochod do Blížáků. Ještě k Vlkáči, našel jsem tam kempovku z Galatky a vzal ji sebou. Cestou do Blíževedel byla vyschnutá jedna studna. To nám nestačilo a tak ještě ňáký to pivo a zase štrádujem na Káču. Leč ona shořela, stál jsem tam a brečel. Na Náhodu se nám nechtělo, šlapem na Kačabaču. Ta je čím dál lepší. Nacházíme zde kamarády Pomněnku s Plešounem. Přespíme, až vyrazíme bez věcí, do pro mne tajného údolí. Krásnej kemp s houpačkou zvanej Berušák. Pak táhnem spojkou přes křížek na Galateu a Jezevec, večer se vracíme k ohni, znaveni. Na druhý den se dáváme na cestu na Helfáč. Krásná, ale dlouhá. Z Helfemburku ještě dojít v Úštěk a vlakem do Lovosic. Pak se rozhodujem jak dál. Mně se chtělo do postele a mraky byli zárukou. Šestej den ještě okouníme v Libochovicích na zámku. Šťastný to vandr.........Tolik můj zápis a co Čarodějka?
        Jet do Pekla na vandr je opravdu zážitek. Hledat převis a přitom se hnát za vidinou elektrických sloupů, doporučuju všem trempům. Člověk se při tom za doprovodu dešťových mraků skvěle projde a po brouzdání dvou kilometrovým polem s pšenicí je postaráno. Ještě že nosím náhradní ponožky. Jako masáž ty osinky funguji skvěle, ale nic se nemá přehánět. Ještě že nosím dvoje náhradní ponožky, neboť po hledání ztracené mapy přišel vhod i další pár. Nahoře vědí, že nerada chodím do hospody, ale tentokrát se zmýlili, když zařídili zavření hospody v Holanech. Říká se "vodu pijou  žáby", ale kdyby byla alespoň kapka, asi bych radostí skákala. Takže s jazyky přehozenými přes rameno a hurá do Blíževedel kde i mně chutná pivo. Až na ty následky. No a pak už to šlo jak po másle. Nebo po jehličí. Našli jsme sice všechny převisy, ale Jezevec byl pro mne málem ten poslední, když jsem zápasila s vlastníma botama o život. Oni se totiž rozhodli, že se budou klouzat na jehličí a nedalo se jim to vymluvit. Ale teď tu ležím v posteli,  spokojeně vzpomínám na další cesty. A věřte, že po snídani v posteli (od Frenkyho) se moc dobře vzpomíná........
        Použity  zápisky z mého cancu č. 7
    - F. -

     
    Pajda
    Sova houká na mlčící les
    v dáli ve vsi zaštěká pes
    trempík kousek kůry do ohně vnes
    a já trempů Bůh zhůry hledím
    na všechno koukám
    žehnám Vám i zeleným loukám........
    - F. 97 -

          
      Výzva!
        Ohlížím se po šílencích, kteří budou chtít příští rok na přelomu léta a podzimu nakouknout na nějaký čas (jeden až tři měsíce) do končin Asie.
        Konkrétně Nepálu, severní Indie a Číny, spíše Tibetu.Podrobnosti někdy příště.

    - Frenky -