02. Ze starých cancáků

Jsme tu znova u cancáku, tak zanecháme planých vět a jdem rovnou na vandr, ne? První věc je od nové kamarádky Hanky, jež se momentálně nachází po mém boku.

-Frenky-

V.V. Jizerské rozhledny

Hanka

Jednoho zářijového dne, kdy sluníčko je čím dál víc vzácnější, jsem se vydala společně s Frenkym na vandr do Jizerských hor. Po 6. hodině ráno jsme už pohodlně seděli v autobuse a za 2 hodinky jsme se ocitli v Liberci! No, a proč zrovna tam na sever? Inu, i nás potrefila rozhlednománie a v okolí Jablonecka jich je požehnaně.
Naše putování začalo na Bramberku nedaleko Josefova Dolu, kde vřele doporučuji si zajít do restaurace hned vedle rozhledny. Mají tam skvělou kulajdu a bramboráčky. O rozhledně víme to, že leží ve výšce 787 m. n. m. a byla nejprve dřevěná. Jenže podlehla, jako ostatní toho druhu, špatnému počasí. A tak roku 1912 podle návrhu jabloneckého architekta Roberta Hemmricha byla slavnostně otevřena kamenná rozhledna, jak ji známe dnes, a z které se nám nabízí pohled na Černou Studnici, Proseč, Špičák, část Lužických hor a Krkonoš. A pokud zrovna svítí sluníčko z té pravé strany, můžeme se pokochat pohledem na ozářený Ještěd.
Odtud jsme pokračovali podle rozcestníku na Slovanku, což je nejstarší kovová rozhledna v Čechách. Součásti na její výstavbu byly dovezeny až z Vídně. Výhled ze Slovanky opravdu stojí za to. Při jasném počasí je Bezděz, Holubník, Černá hora, Ještěd, Jizera.......jak na dosah ruky. Jen to nahoře trošku víc fouká, takže teplejší věci s sebou!
Naším v pořadí třetím cílem byla Královka, která mi nijak zvlášt´neutkvěla v paměti něčím výjimečným. Přesto se nám výhled obohatil o Olivetskou horu a Štěpánku.
Další putování vedlo k Liberci. Hned nad městem se nachází Liberecká výšina. Byla postavena jedním německým architektem ve stylu středověkého hradu. Tenkrát to muselo vypadat opravdu majestátně.
A dnešní stav? Ani se neptejte nebo budete zklamaní jako my. Hlavní brána zamčená a zub času pracuje. Je to dost velká škoda a na prestiži města to moc nepřidá.
Nu což, nás to neodrazuje jít dál směrem do centra města, kde se nachází městská vyhlídková věž v Lidových sadech. Bohužel jsme dorazili na místo s větším zpožděním, ale doufám, že výhled na město a nejbližší okolí je zajímavý. Snad někdy příště. Už se schylovalo k večeru, a tak jsme se nechali vést stezkou z města směr na Proseč a na prvním příhodném místě jsme zatábořili.....
Náš fungl nový stan byl bez chybičky. Dalšího dne nás netrpělivě čekala Proseč, hora, na které se pěkně vyjímá kamenná rozhledna - nejníže položená v Jablonecku a je prozatím poslední postavenou vyhlídkovou věží, má stylovou restauraci s milou rodinnou obsluhou.
Mimochodem u některých rozhleden se můžete i ubytovat a užívat si pohledu na okolí z výšky déle! My jsme to jako praví trempové zavrhli, protože co si budeme vyprávět, stan je přeci docela fajn. Ale nebojte, spát ještě nejdeme, protože celý den je teprve před námi.
Takže vzhůru na Špičák a Petřín!!! Abychom se vůbec dostali na Špičák, museli jsme sejít na železniční stanici Jablonec a to přímo po trati v domnění, že je to kratší. Měla jsem docela strach a každou chvíli jsem měla pocit, jakoby se na mě zezadu něco řítilo.
A pak se to stalo. Jeden motoráček nás předběhl a my se pustili za ním. Škoda, byl rychlejší. Další jel až za třičtvrtě hodiny. Na nádraží jsme si rozdělali konzervu, náš oběd, který nevypadal moc vábně.
Ale potom se nám stalo něco příjemného. Batohy jsme si nechali u výpravčího, a když jsme si je vyzvedávali cestou ze Špičáku, žádnou úhradu po nás nechtěl.
Ale zpět na začátek. Na tanvaldský Špičák vedla docela příjemná lesní cesta.
Najednou se před námi objevila obrovská nedobytně vypadající stavba - chata a rozhledna, na které je umístěna kamera vrzající, jejíž záběry můžeme sledovat na programu ČT 2 v ranních hodinách. Vedle chaty byly dva vleky, takže i v zimě se tu dá leccos podniknout. Naneštěstí měli na Špičáku zrovna dovolenou. Tak jsme si dali něco ze svých zásob a to diska, které nikdy nejíš sám. Dobře posilněni jsme vykročili směr Petřín. Ale nejdřív jsme zašli uhasit žízeň do nádražní hospody v Jablonci, kde hážeme řeč s hostinským o našem plánu navštívit Černou Studnici. Nestačil se divit. Příští den jsem pochopila proč. Ale to až za chvilku...

Mně osobně se nejvíce líbí Bramberk, Slovanka a na třetí místo bych dala Petřín, který je jako třešinka na dortu - tedy nad Jabloncem n. N. Součástí restaurace je rozhledna. Výhled je perfektní i z úpatí kopce a to i za tmy (po naší zkušenosti). Posuďte sami - stará i nová radnice, kostel Nejsvětějšího srdce Páně, evangelický kostel i přehrada.Petřín byl poslední dnešní zastávkou a stavíme stan kousek pod Černou Studnicí.
Musím se přiznat, název Černá Studnice ve mně probouzel něco tajemného až strašidelného. A Frenky zrovna cestou nahoru dostal nějakou záhadnou střevní nemoc. Že by spojitost? Obavy se rozplynuly po objednání obrovských ovocných knedlíků v restauraci u rozhledny, naší poslední. Domů do Ústí jsme jeli přes německou Žitavu.
Pocit vítězství z dobytí většiny jizerských rozhleden v nás je pořád a ani to, že nám doslova před nosem ujely dva vlaky cestou domů, nás nemohlo rozházet Že jo, Frenky?!

Jasné počasí přeje Hanka

No jasně a kdo bude chtít, tak někdy na jaře chystáme znovu Jizerkovej vandr. Chceme se svézt zubačkou do Harrachova, vylézt na Hvězdu (rozhledna), přejít hory přes osadu Jizerku a Smrk do Lázní Libverda.Pak zakončit na Frýdlantě, kde je známý zámek a zase no..ano rozhledna.

-Frenky-