1. Stezka loupežníka Vildy

    Cesta spojující významná místa Tolštejnského panství. Varnsdorf /po zelené/ - Světliny - nádraží Jiřetín pod Jedlovou - Jiřetín pod Jedlovou náměstí - neznačeno 1 km - Dolní Podluží /Mýto/ - naučná stezka údolí Milířky /stopy po středověkých důlních dílech/ - dále po modré Ptačinec - dále po červené osada Lesné - zřícenina hradu Tolštejn - vrch Jedlová - nádraží ČD Chřibská - Rybniště -  po zelené Chřibská - po žluté Doubice - neznačeno 1 km po silnici směr Kyjov a po zelené směr Brtníky - odtud po červené zastávka ČD Brtníky směr Kunratice - křižovatka se zelenou značkou, dále po zelené Velký Šenov - Lipová - Lobendava, odtud po modré - kaple sv. Jáchyma - Lipová zámek - Nové Hraběcí - Rožany - Šluknov - Jiříkov - Rumburk - vrch Dýmník - Krásná Lípa - Studánka - Varnsdorf.
    Celková délka 105 km.

Osada Světliny leží severně nad údolím Lužničky a tvoří ji stavení, volně rozptýlená podél okraje lesa mezi Dolním Podlužím a Studánkou. Vznikla snad již na přelomu 17. a 18. století. Poprvé je sice zmiňována až v roce 1734, ale místní jméno "Lichtehan" je v matrice uvedeno již roku 1702. K rozvoji osady přispělo hlavně rozšíření domácké textilní a plátenické výroby v 18. a 19. století. V roce 1885 měla osada 30 domů, v nichž žilo 210 obyvatel.

Jiřetín pod Jedlovou byl založen v roce 1548 tehdejším majitelem panství Georgem ze Schleinitz jako hornické městečko na základě objevu ložiska stříbrných rud. O tom svědčí i otevření první štoly sv. Kryštofa v roce 1539, to je ještě před založením obce. Od jara do podzimu provozujeme také štolu sv. Jana Evangelisty, která je v délce 350 m přístupná v doprovodu průvodce. Stále též vylepšujeme vzhled poutního místa nacházejícího se přímo nad centrem obce, a to křížové cesty s jedenácti zastaveními a kaplí na vrcholu stejnojmenné hory (563 m). Jedná se o unikátní kulturní památku z II. poloviny 18. století, kterou obec, jako již zmíněný hrad a rozhlednu, má ve svém majetku.

V Dolním Podluží naleznete: LOM BERGWERKLOCH: Křemenný lom tvoří asi 240m dlouhé vytěžené údolí. Jeho středem se táhne křemenná žíla beze stop zrudnění široká 0,5 až 1,2m. Do boku je vyraženo několik rozrážek, pravděpodobně průzkumných. V jejich haldách byly nalezeny zbytky hornického nářadí. LOM NA ČERTOVĚ PLÁNI: Tento pískovcový lom se táhne po jihozápadním svahu Kozího hřbetu a jeho celková délka je 350m. Je vůbec nejdelším kamenolomem v okolí. Ve vzdálenosti 150m pod ním, na úpatí svahu se nachází delší pískovcový lom. Oba lomy, jakož i ostatní v okolí Lesného jsou koncem 19. století vedeny již jako opuštěné. Některé z nich mohly být v provozu již kolem roku 1564, kdy byla založena osada u Lesního mlýna "Buschdörfel". O kamenolomech v okolí Tolštejna se zmiňuje v zakládací listině Jiřetína vroce 1554 i Georg von Schleinitz. LUŽICKÁ PORUCHA: Právě v tomto místě přechází cesta významnou geologickou linii zvanou lužická porucha. Ta tvoří jižní hranici lužického žulového masivu, který se zde dotýká pískovců české křídové pánve. Ve zdejší oblasti má lužická porucha charakter přesmyku. Táhne se od Brtníků přes Krásnou Lípu a Jiřetín, východně odtud přechází státní hranici a vede pod Oybinem k Popově skále a přes Jitravu a Křížany ke Světlé pod Ještědem. Na sever od lužické poruchy vystupují na povrch žuly, krajina jižně je tvořena pískovci. ŠACHTA NA KOZÍM HŘETU: Stará šachta je nejméně 10m hluboká a pravděpodobně vede do dobývek. Je vyražena na hřebeni Kozího hřbetu, v oblasti zkoumané pinkami. Rozměry některých zařícených pinek přitom napovídají, že by mohlo jít o další šachty. Do této oblasti směřuje také Štola U Knížecí studánky, ležící o 55m níže, která mohla být ražena jako odvodňovací.

Ptačinec je nevýrazné návrší (679 m), ležící severně od Pěnkavčího vrchu na státní hranici s Německem. Jeho původní název Vogelherd (= čihadlo) nejspíše připomíná dávné čihaře, kteří zde kdysi lovili tažné ptáky. Asi 150 m západně od vrcholu Ptačince je nad závěrem údolí Milířky nevelká skalka Trojhran (673 m), která již několik století vyznačuje důležité zalomení státní hranice. Ta sem přichází z východu po hlavním hřebeni od Luže, zde se však náhle pravoúhle lomí k severu a začíná opisovat území Šluknovského výběžku. Z Pěnkavčího vrchu sem také sestupuje hranice okresů Děčín a Česká Lípa, která kopíruje mnohem starší hranici panství. Na temeni skalky z šedobílého křemenného pískovce je zasazen žulový sloupek česko-německé hranice z počátku 30. let 20. století, pod nímž je z německé strany umístěna informační tabulka. Do  stěn skalky je ale vytesána řada starších znaků a letopočtů. Najdeme zde počáteční písmena tří panství (R = Rumburk, RE = Reichstadt, Zákupy a Z = Zittau, Žitava), jejichž hranice se zde dříve stýkaly a podle nichž skalka dostala své jméno, ale také sedm různých letopočtů z let 1657-1783, vytesaných zřejmě při kontrolách a vymezování hranic panství. Tyto hranice jsou v okolí dodnes vyznačeny starými kamennými mezníky, z nichž řada již ale byla zničena.

Rekreační osada Lesné leží v sevřeném údolí Lesenského potoka při hlavní silnici z České Lípy do Rumburka, asi 1,5 km jihovýchodně od Jiřetína pod Jedlovou. Původně tu stál pouze osamělý a četnými pověstmi opředený Lesní mlýn (Buschmühle), který později sloužil jako pila a tírna lnu a dnes je využíván jako rekreační středisko. Po roce 1700 založil tehdejší majitel panství Antonín Florián z Lichtensteina pod Lesním mlýnem novou osadu, kterou na počest papeže Innocence XI. (1676-1689) nebo Innocence XII. (1691-1700) pojmenoval Inocencidorf. Zřejmě zde zapůsobilo to, že Antonín byl v letech 1687-1694 vyslancem císaře Leopoda I. u papežské kurie. Po polovině 18. století měla osada 21 domů a protože v nich žili většinou dřevorubci a lesní dělníci, lidově se jí říkalo Buschdörfel (= Lesní víska). Počeštěním tohoto jména vznikl po roce 1945 současný název osady. K oživení odlehlého místa výrazně přispělo vybudování nové silnice z České Lípy do Rumburka na přelomu 18. a 19. století. Tehdy byla řada zdejších usedlostí přestavěna na zájezdní hostince a od poloviny 19. století se víska stala vyhledávaným letoviskem, ve kterém roku 1880 žilo již 314 obyvatel. V roce 1949 byla osada spolu s Rozhledem připojena k Jiřetínu. V osadě se dodnes dochovalo několik lidových roubených chalup z 1. poloviny 19. století. Z téže doby pocházející zájezdní hostince dnes většinou slouží jako penziony. Na Lesenském potoce pod osadou je malá Lesenská přehrada.

Vrch Jedlová je jedním z nejvýznamnějších vrcholů bývalého okresu Děčín, a proto na její vrchol směřovaly kroky milovníků výhledu již od nepaměti.
Rozhledna byla na tomto mohutném kopci postavena, ale až koncem 19. století. O její postavení se zasloužil jeden z místních turistických spolků. Elegantní, 23 metrů vysoká rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891. Hned poté se celý kopec stal doslova turistickým magnetem, a to hlavně díky fantastickému výhledu.

Chřibská - Lesní divadlo bylo zřízeno v roce 1931 v bývalém pískovcovém lomu na úpatí Malého Himpelsbergu a hrála se v něm divadelní představení v podání zdejších a okolních ochotnických spolků. Od roku 1938 bylo opuštěné až do své obnovy v roce 1996. Od té doby se zde v létě konají koncerty, vystoupení různých zájmových skupin (historický šerm) a pod. Domy s podstávkou neboli obvazcové domy, typické pro oblast severních Čech a Horní Lužice, vyznačující se roubeným přízemím a zvláštním stavebním prvkem, tzv. podstávkou, na které spočívá střešní konstrukce nebo horní, zpravidla hrázděné patro. Mnoho jich bylo po roce 1945 zlikvidováno, ale naštěstí se jich dost zachovalo, a ty povětšině jsou, díky péči svých majitelů, v dobrém stavu. Nejvíce těchto staveb nalezneme v Dolní Chřibské, kde se připravuje vyhlášení památkové zóny. Mlýn na koření objekt bývalého mlýna na koření z roku 1884 s původním zařízením, vyhlášeným za technickou památku, které pracovalo až do 70. let 20. století. Po vyřešení vlastnických vztahů provede obec rekonstrukci objektu, kde kromě mlýnského zařízení bude k viděni také expozice Národního parku České Švýcarsko.

Brtníky jsou nevelkou protáhlou obcí, ležící v údolí Brtnického potoka na severním okraji Národního parku České Švýcarsko. Nadmořská výška obce je 415 až 430 m n.m. V Brtníkách a přilehlé osadě Kopec se nachází mnoho památek lidové architektury - zachovalých chalup v původní nebo jen málo pozměněné podobě, typické pro zdejší oblast. Jsou jimi roubené domy s podstávkou, s původním obložením z břidlice a s tzv. lužickými štíty (štíty chalup obložené břidlicí do různých obrazců). Dále jsou zde v menší míře též domy hrázděné. Z dalších památek je zde především opravená křížová cesta. V obci je obchod se smíšeným zbožím, restaurace a výdejní místo České pošty. Dopravní spojení do Brtníků je vlakové (přes Rumburk, pouze o víkendech a svátcích) i autobusové (přes Rumburk a Krásnou Lípu, pouze ve všední dny). Přímé autobusové spojení je s Děčínem (pouze ve všední dny).

Lipová - Třípanský kámen: Třípanský kámen – starý hraniční kámen, na kterém jsou znaky majitelů přilehlých panství – Sohlandu, Lipové a Wehrsdorfu z r. 1750. Trojhranný pískovcový sloupek označuje místo, kde se stýkaly hranice tří panství: Na straně jižní je znak hrabat ze Salm-Reifferscheidu vlastníků Lipové. Na straně severovýchodní je znak pánů ze Saly vlastníků Sohlandu. Na straně severozápadní je znak budyšínské kapituly sv. Petra. Zámek v Lipové: Lipovský zámek je jedním z nejstarších panských sídel. Jeho staletí dlouhá historie se ztrácí v šeru legend. Zámek stál již tehdy, když přes německé území přešly první husitské bouře. Roku 1353 získal jeden z pánů Berka z Dubé a Hohensteinu od císaře Karla IV. – krále českého- lénem panství Lipová. Na zámku se vystřídalo v letech 1353 – 1920 mnoho vlastníků. Za první pozemkové reformy v roce 1924 se stal zámek soukromým majetkem p.Primuse Růžičky. Po druhé světové válce byl zámek znárodněn. Do roku 1970 zde byla vojenská posádka, která se o zámek starala, ale od jejího odchodu zámek ve státní správě chátral. V roce 1995 dostala zámek v restituci vnučka pana Růžičky Mgr.Kateřina Ebelová, která však na rekonstrukci zchátralé ruiny nemá peníze.

Lobendava - Malá obec ve šluknovském výběžku při Lučním potoku, o níž se dochovala první písemná zmínka z roku 1449, má dnes 330 obyvatel a rozkládá se na ploše 1283 ha. Dominantou obce je barokní areál kostela Navštívení Panny Marie s budovou bývalé fary. Východně od obce najdeme Anenský vrch s poutní kaplí sv. Anny a s křížovou cestou. Součástí Lobendavy je i nejsvereněji položená osada v České republice - Severní.

Šluknov - Ve Šluknově je možno vidět i řadu barokních pískovcových soch, rozmístěných po celém městě i podél výpadových komunikací. V zámeckém parku stojí budova šluknovského zámku ve stylu pozbní renesance z 2. poloviny 16. století. Zámek byl postaven na místě dřívějšího hospodářského stavení Arnoštem ze Šlejnic. Dříve bylo v zámku Městské muzeum, později tzv. městský památník socialistického typu, městská knihovna, galerie a stavební úřad. Po požáru 2. dubna 1986 zámek už léta zvolna chátrá a rozpadá se, i přes pokusy MÚ ho odprodat. Zvláštní kapitolou, která stojí nebo spíše stála za povšimnutí je letovisko Karlovo údolí. Leží asi 2km od Šluknova směrem na jihovýchod v lesním údolí blízko železniční trati Šluknov - Rumburk, s jejíž výstavbou souvisí jeho vznik. Původně na tomto místě stály dřevěné ubikace italských dělníků pracujících na stavbě dráhy. Tyto baráky po dokončení stavby tratě odkoupil důvtipný podnikatel a přeměnil je v "lázeňské místo", spíše však bylo místem rekreačním. Vybavené restauračním zařízením, pavilonem "Modrá koule", čínským pavilonem umístěným nad rybníčkem s lodičkami a četnými altánky s lavičkami v okolních lesích. Lesy se vzrostlými obrovskými smrky a pěstěnými keři byly protkány promenádními cestičkami,vedoucími kolem umělých jezírek. Byla vystavěna nová rekreační budova a divadlo v přírodě (lesní).

Přes Jiříkov vedla již ve středověku obchodní cesta do Budišína. Zachována je i v dnešní době, kdy byla v rámci vstupu do EU otevřena jako staro-nový hraniční přechod do Ebersbachu... Samotné město leží v idylickém údolí s příjemnou přírodou a mírnými vrchy Lužického pohoří, které vybízí k pěším nebo cyklistickým výletům do okolí. Zdejší četné rybníky dodávají přírodě poetická zákoutí a ráj pro milovníky rybolovu. Město působí jako velká zahrada, kde si návštěvník najde místo k odpočinku v příjemných hospůdkách, které zde vyrůstají hlavně v posledním období. Z bohaté historie města se zachovalo i poměrně velké množství historicky zajímavých a hodnotných soch a sousoší. K většině z nich se váže zajímavá pověst. (Více o historii na stránce "Z historie" a "Památky")

Pro turistu přijíždějícího z jiných míst České republiky jsou velkým překvapením udržované budovy z doby, kdy se Rumburk těšil největší slávě a byl nazýván Malá Paříž severu. Na balustrádě před vstupní budovou Lorety jsou umístěny památkově chráněné barokní sochy Franze Bienerta ze saského Schirgiswalde, zobrazující Ježíšovo příbuzenstvo. Barokní kamenný most přes řeku Mandavu se třemi mostními oblouky byl náročně rekonstruován v letech 2006-2007. Původní „městský královský most" byl osazen pískovcovými polychromovanými sochami sv. Jana Nepomuckého (z roku 1759) a sv. Šebestiána. Kavárna Café Henke je dům písemně doložen v roce 1790. Ve své historii se dočkal řady úprav. Svou nynější výjimečnou podobu získal podle projektu stavitele Emila Röslera v letech 1925-1926. Jedinečná budova kavárny s převýšeným nárožím postavená ve stylu art déco upoutává množstvím dekorativních prvků s odkazy na kavárenský provoz a s motivy ovlivněnými uměním starověkého Egypta. Na střeše byl umístěn poutač v podobě pagody s názvem podniku Café Henke, podle majitele vyhlášené kavárny (později Krym a Venuše). Rumburský „hraniční kámen": U německém Neugersdorfu se nachází původní hraniční kámen, který označoval hranice města Rumburk (SR, Stadt Rumburk), panství Rumburk (HR, Herrschaft Rumburk) a panství na území Horní Lužice.

Vrch Dymník - Horskému spolku pro nejsevernější Čechy věnoval 15 m cihlovou vyhlídkovou věž se 79 schody, realizovanou podle projektu rumburského stavitele Josefa Hampela, městský radní August Wenschuh v roce 1896. Na jeho počest byla rozhledna zvána rovněž Augustova. Prosklená vyhlídková terasa nabízí výhled na Rumburk i rozhled do Lužických hor, na Hvozd, Ještěd, Vlčí horu a Kottmar. Roku 1996 a opětovně 2008 došlo k celkové rekonstrukci rozhledny. Najdeme tu i adrenalinový Lanový park a žulový labyrint Strom života.

Krásná Lípa - Dům U Frinda, Křinické nám. 4 - Nejstarší dochovaný dům v katastru města je učebnicovou ukázkou kombinace barokního vesnického roubeného domu s odstávkou s městským brázděným domem se dřevěným podloubím. Dům byl postaven v roce 1729 a více než 100 let sloužil jako zázemí místních felčarů a ranhojičů, Zillichů.  Zámeček - Vila Hille – Alžběty Hille – Dittrichové. Byla postavena v novorenesančním slohu v letech 1885 -1887 dle návrhu profesora Rentsche z Dráždan. Socha lva - odhalena v roce 1908 u příležitosti 60 jubilea vlády Františka Josefa I a k 50. výročí založení Spolku veteránů v Krásné Lípě. Socha znázorňuje Českého lva trhajícího pruskou orlici, na svém žulovém soklu měla bronzové desky se jmény padlých v prusko-rakouské válce z roku 1866. Autorem sochy byl Klement Grundig z Drážďan, odlita byla za 30.000 Korun drážďanskou firmou Brinling.

Studánka je náhorní vesnice v okrese Děčín, 3 km západně od Varnsdorfu, jehož je místní částí. Obcí prochází rozvodí Severního a Baltského moře. Západně od vsi pramení Křinice, přítok Labe. Ve vsi pramení Zlatý potok, jeho vody tečou s Mandavou a Lužickou Nisou do Odry. Vesnicí prochází silnice č. 9, vedoucí na hraniční přechod s Německem. Vesnice byla postihována válečnými událostmi. Na jihozápadě vsi se za hřbitovem rozprostírá návrší Valy (543 m) s náznakem zbytků švédského opevnění z třicetileté války, odtud v roce 1642 švédské oddíly generála Wranglera dobyly a zničily Tolštejn. V roce 1778 zde odehrál útok Prusů na postavení rakouské armády a v roce 1866 střetnutí pruských a rakouských předsunutých oddílů. Později byla Studánka sídlištěm dělníků pracujících v závodech okolních měst. Vsi dominuje zdaleka viditelný kostel sv. Františka z Assisi s věží, postavený v letech 1869 - 1872. Do katastru Studánky zasahuje část přírodní rezervace Světlík, chránící okolí stejnojmenného rybníka.

    Bližší informace na https://www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm.

             Zde naleznete seznamy turistických zajímavostí, míst kde naleznete Mýta - zařízení, nejčastěji informační centrum, které vydává krejcary za zaplněný list vandrovního pasu. Zde odevzdáváte zaplněný pas za který obdržíte nový vandrovní pas za poloviční cenu.  Dále zde naleznete seznam Nekomerčních zařízení, kde obdržíte razítko do pasu Tolštejnského panství a seznam Komerčních zařízení, kde obdržíte razítko do pasu Tolštejnského panství a při útratě nad 150 Kč obdržíte navíc tolštejnský krejcar.

Přeji krásné vandrování! Ve zdraví prošlapejte boty!

    -Fairy-