Pod Jižním Křížem

Moje první dovolená v Austrálii vedla na Východní pobřeží, známé svým Velkým bariérovým útesem (asi nejatraktivnější Australskou destinací na potápění), surfařskou a prázdninovou lokací Gold coast a Fraser Islandem, největším písečným ostrovem.

Musím už od začátku přiznat, že se mi moc nechtělo. Byl jsem v Australii teprve dva měsíce, ještě jsem nezačal pracovat a vydělávat a už bych měl utratit takovou spoustu peněz za dovolenou. Ale podlehl jsem přemlouvání Swobiho a také volání dálek a rozhodně nelituji. Naše první cesta....vlastně bych měl nejprve uvést naši cestovatelskou sestavu. Takže vstříc dobrodružství jsme se vydali ve čtyřech. Já, Swobi, Pišty a jeho přítelkyně Tereza. Pišty a Tereza přiletěli do Sydney 2 dny po nás a protože jsme je znali už z domova a ve čtyřech se lépe dělí cestovní náklady, bylo rozhodnuto, že vyrazíme spolu.
Takže....naše první kroky vedly do kanceláře AustraliaOnline, ve které je umístěna cestovní kancelář s velice slušnou nabídkou a hlavně, provozována půvabnou slovenkou Petrou, která poradí, doporučí, vysvětlí a zařídí. A to vše v téměř mateřské řeči, takže nedojde k žádnému nedorozumění způsobenému nedostatečnou znalostí angličtiny (teď tedy mluvím hlavně o sobě). Vybrali jsme si výhodný balíček, který obsahoval 2 dny a 2 noci na plachetnici na Whitesundays islands, 3 dny a 2 noci na Fraser Islandu a 2 noci ubytování v síti Backpackerů kdekoli po cestě. K tomu jsme si rezervovali půjčení auta na týden a letenky. Vše za sympatických 700 dollarů na osobu. To na místní poměry není skutečně tak moc, cestování je tady děsně drahý. Náš plán byl přepravit se letecky ze Sydney do Airlie Beach a užít si plavbu na plachetnici, poté vyzvednou auto a převést se cca 1000 km do Hervey Bay a vrátit ho. Následující den si půjčit jeep a přeplavit se s ním na Fraser a po uplynutí vymezené doby si zase vypůjčit osobní auto a vydat se na týdenní pohodovou cestu směr Sydney. Plán jsme vcelku dodrželi, jen ta auta na cestu do Sydney jsme si nakonec vypůjčili dvě, jelikož jsme po absolvování společného předdovolenkového výletu zjistili, že máme každý jiné představy o trávení volného času.

Odlet ze Sydney proběhl v pořádku, v Airlie Beach nás přivítalo vedro, jaké jsme ještě v Austrálii nezažili. Holt tropy na dosah, bylo to znát. Po seznámení se s městečkem a návštěvě stylové dřevěné hospody, kterou nám ještě před odjezdem do Austrálie doporučil Pumpa, jsme skončili u bazénu v kempu, nataženi na trávníku a pozorující hvězdy. Byla krásná bezmračná noc a já se moc těšil a užíval si. Na druhý den jsme se nalodili na plachetnici jménem Whitehaven spolu s ještě asi dalšími 15 lidmi. Loď nevypadala příliš rozměrně, ale všichni jsme se vešli a místa zbylo pořád ještě dost. Posádku tvořili jen tři lidé, kapitán, kuchařka a lodník, mladí lidé tak okolo 25 let a hned nás začali seznamovat s pravidly pobytu na palubě. Co mě zaujalo nejvíce, byla veliká plastová bedna, umístěná na palubě, do které lodník nasypal led a my do ní umístili naše předem zakoupené zásoby alkoholu.  A že toho pro 20 lidí na 2 dny bylo....

A taky speciální lodní záchod, který se splachoval pumpováním a jehož předvádění lodník komentoval slovy... and bye, bye shit. Plavba byla nádherná, krásné slunečné počasí, moře jen tak lehce pohupovalo, proplouvali jsme okolo nádherných zelených ostrovů, no prostě ráj.

Druhý den došlo i na šnorchlování u korálového útesu. Protože ve zdejších vodách žije několik druhů nebezpečných žahavých medúz, museli jsme si obléknout erární, rádoby potápěčské obleky a poté nás na člunu dopravili k útesu. Byla to nádhera, spousty barevných korálů, tisíce rybiček, prostě paráda.
Druhé potápění bylo na jiném místě, s trochu odlišným druhem korálů a protože se tam dalo ponořit i do hloubky a člověk měl pocit jako opravdový potápěč, bylo to ještě lepší. Také nás zavezli na ostrov s tou nejkrásnější pláží, co jsem kdy viděl. Jako v reklamě na Kanárské ostrovy - jak se vyjádřil Swobi.  Na noc kapitán zakotvil v zátoce u menšího ostrova a po večeři jsme pili pivo, koukali na vodu a trávili nezvyklé zážitky.Byl to skvěle strávený čas a všem nám přišlo líto, když třetí den od vyplutí loď přistála u mola a posádka se s námi loučila. Ještě nás pozvali na závěrečnou večerní párty na pláži, ale my už jsme měli jiné plány.

V pět hodin večer už na nás v půjčovně Europe Car čekalo auto a tak jsme nasedli a vydali se na 874 km dlouhou cestu do Hervey Bay, kde jsme měli v plánu druhou velká atrakci této dovolené, Fraser Island. Na ten jsem se obzvláště těšil, protože kvůli všudypřítomnému písku se po celém ostrově dá jezdit pouze v  terénních autech s náhonem na všechny 4 kola. A největším lákadlem ostrova je 100 km dlouhá, rovná pláž, po které se to dá hasit až 100 km/h a na které dokonce přistávají malá letadla.

Druhý den odpoledne jsme tedy zaparkovali před hotelem patřícím společnosti, která zprostředkovává zájezdy na ostrov a u které jsme měli rezervované a zaplacené auto. K půjčení je Toyota Landcruiser pro 10 lidí a kompletní kempinkové vybavení, stany, nádobí a dokonce i litinový gril a plynová bomba. Grilování je holt nedílnou součástí Australské kultury. V sydneyské agentuře jsme si domluvili, že si raději připlatíme a v autě budeme jen my čtyři. Jaké však bylo naše překvapení, když nám bylo řečeno, že singl auto si musíme rezervovat nejméně 3 dny dopředu a že nás ani nemají v seznamu pro skupinový výlet. Ale don´t worry, vše nakonec nějak půjde, sdělil pohodový chlapík za pultem a přepsal seznamy. Vmáčkl nás do skupinky se 2 Angličankami, 2 Švédkami a jedním Němcem. I když jsem se těšil na soukromou jízdu, nakonec jsem byl rád, že se na Fraser vůbec podíváme a nebudeme ho nuceni obdivovat jen na pohlednicích.

Druhý den ráno jsme absolvovali povinné školení o řízení auta na písku a chování na ostrově. Byli jsme důrazně upozorněni hlavně na divoké psy Dingo, kterých je na Fraseru největší divoce žijící populace a jsou takovým zdejším symbolem. A také rádi v noci obcházejí stany a pátrají po snadno dosažitelné potravě. Takže nenechávat odpadky venku a v noci chodit na záchod ve dvou a s klackem v ruce. Sice trochu přeháněli, Australané jsou bezpečnostními opatřeními posedlí, ale pravdou je, že hned první ráno jsme na pláži zahlédli Dinga, jak tahá papírovou krabici s odpadky a zkouší v ní najít něco k snědku.
V jízdě po pláži se všichni řidiči poctivě střídali a byl to skutečně zážitek. Jen se muselo dávat pozor na četné potůčky, které se z vnitrozemí vlévali do moře, protože vlítnout v 80 kilometrové rychlosti do rigolu není dobré, hlavně tedy pro spolucestující sedící vzadu. Takže ještě jednou sorry, děcka, já jsem to zahlídnul skutečně na poslední chvíli.

Tři dny a dvě noci je dostatečně dlouhá doba na obhlídku všech lákadel ostrova, ať už je to zrezivělý vrak lodi na pláži, skalní vyhlídka zvaná Indian´s head či množství sladkovodních jezer a jezírek ve vnitrozemí. Je v nich báječné koupání a po celodenním pobytu v autě je možnost spláchnutí na těle nalepeného písku jako za odměnu. V moři se totiž koupat nesmí, prý z důvodu častého výskytu žraloků.

Večer jsme grilovali, popíjeli a tlachali se Švédkami a Němcem, nechali si vybít baterku v autě a druhý den sháněli jinou k zapůjčení ( ještě že u dieselu lze přehazovat baterky za chodu motoru ), fotili pavouky a Dinga....prostě užívali si. Ale vše jednou končí a tak nás třetí den večer zastihl na palubě trajektu, odváže-jící poslední cestující zpět na pevninu. Pokud se někdo vypravíte do Austrálie, tak Fraser Island určitě nevynechejte.   

Další den jsme vyzvedli z půjčovny auta, rozloučili se s Pištym a Terezou a už jenom ve dvou se vydali na cestu do Sydney. Neměli jsme žádný pevný plán, jen jsme tak popojížděli a zastavovali na místech, která nás zaujala.

První noc jsme strávili v bezvadném kempu na břehu velkého jezera, kde jsme nakonec zůstali celý den a ještě jednu noc. Půjčili jsme si dokonce kánoi a vydali se po řece na výlet. Také jsme tam viděli stádo klokanů, jen tak se pasoucích v těsné blízkosti kempu. Nikdo si jich tam moc nevšímal, pro Australany je to naprosto běžné, ale my jsme z toho byli nadšeni.

Další dva dny jsme si užívali ve velikých zábavních parcích na Gold Coastu, v Warner Bros Movie Parku a Dream worldu. Je to něco jako Disney park, jen menší. Bezvadně jsme se tam vyblbli, strávili jsme tam komplet celou jejich otevírací dobu. Nakonec ale všechno nové a zvláštní omrzí a tak jsme se rozhodli jet z Gold Coastu už rovnou do Sydney. Malinko nás pokoušela ponorková nemoc a krajina na východním pobřeží není pro Evropana až zase tak exotická jako třeba poušť v centrální části Austrálie či tropy na severu.

Když se tak ohlédnu zpátky, musím konstatovat, že to byla naprosto úžasná dovolená a báječně strávený čas. Viděli jsme kus Austrálie a zažili úžasné věci.
Rozhodně nelituji a musím znovu poděkovat Swobimu, že mě ukecal. Snad i další mé cesty tady budou stejně povedené a plné zážitků.

- Merlin -