Vagus bloudí Evropou

Reportáž Trampa Vaguse, který v roce 1930 prošel pěšky západní Evropou

Psal se rok 1930. Byl to rok, kdy na ostravských ulicích přibývalo nezaměstnaných a mezi nimi byl i Vagus. Kolika zaměstnáními již prošel. Na jámě Ignát, na koksovně, na stavbách domů, silnic, kanalizace, u pekařského řemesla, také v elektrárně, ale všude to bývalo na přechodnou dobu.

Onoho dne řekl matce: "Mámo, půjdu do Francie...pěšky..." Vytáhl žebradlo a připravoval se na cestu. matka seděla na nízké stoličce, to býval její večerní odpočinek, a mlčky ho pozorovala.

"Tak tu chceš opravdu do světa?  Dyť se mi tam, synku, ztratíš a mám už jen Tebe", posteskla si. Strýc Florián odešel do světa, už je to patnáct let, a dodnes nevím, co s ním je..."

Cesta do světa začíná

"Tu máš  ať nejdeš z domu bez krejcaru..." a podala Vagusovi našetřenou padesátikorunu. Šetřila na křesťanský pohřeb, nechtěla být pochována jako pohan.

"Brzy Vám pošlu peníze, jen co budu brát první děngy...Tak já jdu!"Vyšla za ním na zápraží. Plakala. Vagus se odvrátil, aby neviděla jeho slzami zarosené oči. Až na rožku ulice se otočil a zamával jí na pozdrav.

za rohem uličky na rozcestí stála u plotu parta nezaměstnaných kamarádů.

"Kam jdeš, Vagusi?"

"Do Francie!"

"Do Francie? Neblbni, nedojdeš tam... za týden se vrátíš!"

Vagus se obrátil, zamával na ně rozpustile a křikl:"Napíšu Vám z Marseille!"

Byla sobota. Na Ondřejníku byl u chaty Skagwaie taborák na rozloučenou s Vagusem. Byli tam osadníci Skagwaie, šerif Meda, jeho přítelkyně Ada. Přišli i kamarádi z osady San Domingo, byl tam i táta Hoban s osadníky Hobo, přišel i usměvavý Brendy. Drnkalo se na kytary, zpívalo se, Vagusovi bylo uprostřed kamarůdů dobře. Měli pro něho překvapení, lesní latrinu s podřezanými kůly. Když si šel vagus ulevit, poslali ho tam a blaženě se chechtajíce, sotva zmizel z očí, při pomyšlení, jak bude Vagus klít, až tam spadne. Mělo to být pro štěstí, ale Vagus nic netušil, čapl si vedle, marně čekali na jeho klení.

Když odcházel, doprovodili ho na křižovatku. A co kdo mohl, Vagusovi podaroval. Dostal pestrobarevný trampský šátek, drobné mince, zašustěly i dvě desetikorunay kanadský nůž. Na křižovatce se shlukli kolem Vaguse a zazpívali mu  na rozloučenou: "Kamarádi, kamarádi, chvěje se nám hlas, proč vy jenom kamarádi, opouštíte nás..."

"Ahoj, vezmu to přes Zlín, zajdu k Baťovi, ať mi dá boty, že mu v nich projdu Evropou..."

Mlha padala na hory, Vagus sestupoval z hor.

Stop

Moravou se Vagusovi cestovalo dobře. Všude byly trampské chaty a v nich našel kamarády. Neznali ho, ale přijímali ho jako svého vlastního osadníka. I najíst mu dali. V Brně u Byčích skal na Veveří se setkal s Bužírem. Vydali se spolu k Břeclavi. A k hranicím.

Celmík byl nepřívětivý. Vzal od nich pasy a chvilku si je  oba pečlivě prohlížel. Nelíbil se mu jejich trampský ohoz. Ostře se jich zeptal: "Máte peníze?" Přiznali, že mají peněz málo. "Počkejte!" řekl jim suše a odešel do celnice. V té chvilce k pohraničním závorám přijíždělo osobní auto. Celníci byli samá ochota. Vagus si uvědolim, že pána z auta zná.

"No jo, Baťa! Ten nebude čekat jako my! Uvidíš, že hned pojede." Jen to dořekl, závory se zvedly a celníci zasalutovali.

"Nám salutovat nebudou!" mručel Vagus.

A nejen to. Nechali je dlouho stát u závory. Přišel k nim zachmuřený celník a pravil: "Hoši, z toho vandru nebude nic! Nemáte peníze, ještě by Vás poslali šupem domů a kdo bude hradit útratu? Uděláte nejlép, když se vrátíte domů..." 

To víš, vrátím se! Pomyslil si Vagus a stál stále před hranicemi. Byly pro něho nepřekročitelné. Měli cestovní pas, ale neměli peníze. Nad nimi letělo hejno ptáků. Letěli na rakouskou stranu.

"Mít tak křídla!" povzdechl si Vagus.

"Přejdeme hranice někde jinde!"řekl Bužír a vydali se k Mikulovu, kde měli dobré doporučení od Esa z Břeclavi na osadu, kterou vede dobrý trempíř Standa, dlouhán až do nebe a jsou sním prima kluci. Šli a zpívali si :"Léto bylo, v poli zrálo obilí, mladý tulák kupředu se bral, v ruce hůl a na stranu měl čepici, písničku si notoval..."

Přes čáru

Před Mikulovem potkali dva tuláky.

"Kam vlečete ty své pošramocené kostry?" zeptal se jeden z nich.

"Beru to do Francie" odpověděl Vagus.

"A máš děngy? jak nemáš, tak se přes čáru nedostaneš. Chytnou tě tam a pošlou zpátky. Tam máš chleba o dvou kurkách jako doma. Faciráka tam žádnej nemá rád... My jsme za čárou byli, taky jsme chtěli dojít do Francie, ale jenom si to zlus na vlastním kožichu..."

Dorazili na osadu Toulavých vlků. Standa se o ně dobře postaral. Setkali se tam s Ferym z mariánských hor. Jen zahlédl Vaguse spustil "Jseč na čundru do Francie nebo se toupáš po vlasti milené? Francuzsko je země bohatá, ženy, víno, teplo i v zimě a Riviéra... Rajnochovic kluci jsou tam tři, psali, jakživo jsme se doma neměli jako tady..."

Zdroj: T 6/1969