Nebudu vás napínat, co takhle nějakou pověst z Ameriky (u Karlštejna). Ano je tu Hägen. Kamarád Jirka Němec z Trampské konference napsal něco pro vás:

Hans Hägen - jak to bylo doopravdy

(verze 4327 B)

    S trochou nadsázky lze říci, že "příběh o Hägenovi každý dobře zná."
Mnohaletá tradice slovního předávání bájí u ohňů však zaručuje, že každý známe úplně jinou pověst a při vyprávění jí vždy sami ještě něco přidáme. Proto má Hägenův příběh snad víc verzí než povídačky o zářících bozích z východu. Obecně je s podivem, že trappeři téměř necitují dávné krajové pověsti (zřejmě pro minimální kontakt s pamětníky v dané lokalitě) a všechny nové trapperské story spojuje jejich základní schéma: "Přišli hodní lidé. Přišel zloduch. Odešel už jen zloduch." Proto až se tě večer u ohně poblíž lomu trapper zeptá "A tu zdejší pověst's už slyšel?" klidně bez zaváhání můžeš odpovědět "Jo tu o tom cvokovi, co tu vraždí..." a nebudeš se mejlit, i lidová slovesnost směřuje ke schematizaci jak ve filmu o Rabovi. Všude mají svého hajného a utopence, blázna se sekyrou, neklidného oběšence, trestance či zapomenutého Němce. Jenom nad Koněprusy škrtí spáče Andula z trafačky.
Dík své velmi pestré minulosti jsou Ameriky v tomto směru nesmírně bohaté a mnohé z příběhů mají až zatraceně daleko k pouhým výmyslům. Vypráví se tu o chodbách s propadlišti, střežícími mnohá tajemství před nepovolanými zraky. Vypráví se o úložištích odpadů a skladech zbraní, chemických, biologických, radioaktivních, německých i pozdějších. Vypráví se i o muži, jemuž kdesi v hloubi skály zhasla lampa a našli jej až po několika dnech, šedivého, vyhublého, zcela mimo smysly, se zabalenou a nakonzervovanou pistolí Wehrmachtu v ruce. Když ho vzkřísili, poslední na co si pamatoval byla velká prostora s regály, do níž se probořil po dlouhém bloudění štolami po tmě. Hlavním fenoménem zdejších bájí bezesporu zůstává Hans Hägen. Pokusím se shrnout a schematizovat základní směry bájí o Hägenovi:
1.) Kdysi se PRÝ (toto slovíčko dík ústní tradici spojuje všechny hägenské pověsti) někdo hrabal v archivech a vypátral, že Hans Hägen, skalní nacista a voják Wehrmachtu byl raněn v Rusku. Po rekonvalescenci nenarukoval znovu na frontu, ale byl přidělen jako důlní dozorce v trestaneckém lágru rešenských lomů. Zemřel několik let po válce v kterémsi českém blázinci. Považujme tedy tímto osobnost Hanse Hägena za historicky prokázanou (ostatně bez ní by zdejší pověsti byly poněkud chudé).
Dále můžeme sledovat několik variant:
2.) Konec války přežil, nebyl nikdy dopaden a tak jako několik Němců a Japonců zapomenutých v ostrovní džungli porůznu po světě vraždí dosud.
3. a) Zemřel (za závalem či zabit) a ve štolách se toulá jeho duch.
3. b) Zemřel, jeho tělo (a uniformu) našel uprchlý vězeň, jenž jest oním dnešním Hägenem.
K versi 1. je nutno připomenout, co se váleční zajatci nastavěli v Rusku mostů a je tedy nepravděpodobné, že by zrovna Hans Hägen unikl před kulkou či gulagem do cvokhauzu.

Bod 3b. je dostatečně rozveden v pověstech, bod 3a. není tak úplně k smíchu, četnost "paranormálních jevů" je v podzemí natolik vysoká, že se již dá hovořit o jevech zcela normálních, jen pro turisty poněkud nezvyklých.

Vztahuje se to i na lomy, neboť v takových místech je značně narušena energetická rovnováha Země a tato "krvácí". V místě je pak mimo jiné znatelně odlišná "nálada" oproti okolí. Krom stressu Země docházelo při horní činnosti také k mnoha silným traumatům lidí (smrtelné úrazy, vážná zranění, lidé za závalem, to vše se nesmazatelně vpíše do skály). Je-li pak vaše vnímání alespoň na úrovni, kdy vidíte lehký kouř nad krystalem či hlavou nebo v naprosté tmě vidíte krystal, ruku či stěny štoly, pak máte jistotu, že (jako již mnoho lezců před vámi) potkáte démona, ducha či permoníka (= ducha skal). Dle pověstí Němci své vězně v podzemí před koncem války pozabíjeli, čemuž není důvod nevěřit. Stačí čekat trochu stranou od trasy Pusťák - Vápenka asi tak kolem 23., 1. nebo 4. hodiny při tlumeném světle s vyšším podílem tepelného záření (louč, uhlíky, karbidka, dohasínající baterka) a mít moc pevný nervy, neboť se nelze nedočkat. Nevyplácí se to podceňovat, v Krasu jsou místa, kde se dějou divný věci a kdo se motá kolem Amerik trochu dýl vám možná potvrdí, že jsou noci, kdy je lepší neusínat, jinak se celá parta potí ve stejné noční můře. A vůbec, dobrou noc, stejně už jsem vám toho o Hägenovi řekl víc, než jsem sám věděl!

PS.: Chyběla mi nějaká ta pověst a tak jsem se vydal naslouchat do štol a přinesl odtud tyto 2 mírně zkomolené příběhy. Neumím holt tak čistě a pasivně naslouchat duchům. Později se mi do rukou dostaly Laco Lahodovy "Pověsti"... a... vono... vono tam je i něco společného...! Tak to na tom asi bude i trochu pravdy.
.x.c.p.a. (LP99)

V příštím čísle si budete moci přečíst příběh

„Dej pitomci kulomet"