Vespera se představuje

         Středověk. Doba plná romantiky, urozených rytířů, spanilých dam a odvážných dobrodruhů. Doba, kdy zemi křížili neohrožení jezdci na vznešených koních. Kdy slovo muže bylo svatější než zákon, kdy slunce se zlatavě lesklo na střechách hradních věží a lesy kolem byly plné zvěře, jež se po kraji proháněla ve stohlavých stádech. Doba, kdy rytíř svojí dámě obětoval bez rozmyslu vše, neboť její krása i vznešenost si to zasluhovala…

      „Ty kurevníku! Ty tlučhubo! Chlíváku ohyzdná!“ Ženská rozčepýřená, že opařená slepice by od ní mohla opisovat, vyjela po muži, s kterým ještě před chvílí koketovala u ošatky vajec, jak letní bouřka. Chudák, ani nestihl mrknou a už ho rozhazujíc rukama tlačila před sebou na celou šířku ulice, že jim dav kolem stěží stihl uvolnit cestu. Zmohl se sotva na pár obraných gest.

        „Ty skopová hlavo, hnojníku jeden! Ať tě už ani nevidím!“ Muž klopýtl o položenou oj trakaře a bezmocně se, jak dlouhý tak široký, rozplácl na hromadu hnoje. Ani to by snad tu posedlou ženskou neuspokojilo, kdyby ulici neprořízl ostrý vojenský pokřik. Stráže dopravovali vězně do šatlavy. Zarostlý muž, v otrhaných a špinavých hadrech s masivními okovy na rukou, se snažil alespoň částečně dostat z dosahu pobízejících kopí. Dvojici stráží nebyl po chuti dav, kterým na tržišti museli projít, ale neměli na vybranou. Jeden z nich znovu bodl do trestance ve snaze urychlit průchod, ale ten vycítil v nepřehledném davu svou příležitost a znenadání se otočil. Zablokoval kopí řetězem okovů a vzápětí jimi vyrazil proti vojákovi. Kovem mu musel minimálně přerazit čelist. To už se po něm vrhl druhý ze stráží. Úhyb zachránil trestance před probodnutím, rychlý předskok a vojákovi se kol krku ovinul jak smrtící had ocelový řetěz. Přesto se jedné neopatrnosti vězeň dopustil a vzápětí mu násada kopí proráží žebra. Oba muži supí vysílením…

         Je 21.století a návštěvníci hradu pozorně sledují zobrazení tržiště kdesi v hlubokém středověku. Žádné pohádky, takhle nějak to zkrátka bylo. Těžko říct, kdo je hrdina. Zda vězeň, který se spoután postavil přesile, nebo stráže hájící právo, které ovšem nebylo nic jiného, než absolutistická moc jejich panovníka. A tak jedna skupina diváků vítá každý úspěšný úder ozbrojenců, zatímco druhá s obavami svírá rty, když se kopanec jednoho z vojáků zarazí až v trestancově rozkroku. Byla tohle ještě hra? Zasaženému se hrnou oční bulvy z důlků a vypovídá hlas.

         „Všechno je to pečlivě rozplánováno, nastokrát ozkoušeno. Samozřejmě, že se může stát nějaká nehoda a je třeba s ní stále počítat, ale pravdou je, že má-li být divák vtažen do děje, tak mezi něčím, co je jako a co je doopravdy, nesmí rozlišovat.

         Tím je třeba se řídit při všech soubojích, a proto každému vystoupení předchází desítky hodin poctivé přípravy,“ řekl po představení člen skupiny David Mach.       

         Jinak by to ani nešlo. Členové Vespery do svých vystoupení zahrnují nejen souboje na meče, které jsou při podobných akcích vídány nejčastěji, ale například zmíněná kopí proti okovům, která působí v takovémto provedení velmi originálně a dramaticky zároveň. Tím samozřejmě výčet nekončí. Vidět lze i šarvátku s kyjem, sekerou, či dokonce bičem. A tak bychom mohli pokračovat.

          „Chceme také veřejnost seznámit s holí jakožto velmi obávanou a univerzální zbraní. Není náhodou, že všichni naši bojovníci musí její techniky pochopit dříve, než se zaměří na jakoukoli jinou zbraň. Ač nemá hrot ani ostří, schopný bojovník s ní dokáže eliminovat jakéhokoli útočníka. Snad mimo střelce z muškety, pokud je dost daleko.“ dodává s úsměvem další člen Vespery.

         Ale šerm a šarvátky to není jediná aktivita této mladé kladenské skupiny. Zejména dívčí část oslňuje diváky ukázkami historického tance. Ten čerpá z motivů lidových veselic i dvorských slavností a překlenuje období od gotiky po renesanci.

        Veřejností ceněná je i možnost mezi představeními si ve vlastních rukou vyzkoušet ovládání jednotlivých zbraní a dozvědět se něco o jejich historii. A zvláště mladé publikum si rádo vystojí krátkou frontu, aby se mohlo se zapůjčeným lukem při střelbě do cvičného terče, vžít do kůže Robina Hooda.

      „Publikum se prostě nesmí za žádnou cenu nudit. Ale nejvíce efektní jsou asi noční představení. Souboje s pochodněmi, orientální tanec naší půvabné tanečnice, umocňovaný hrátkami s ohněm na řetězech a podobně. To pak člověk jenom sedí a s úžasem kouká.“

        Členové Vespery jsou mladí lidé, kteří se rozhodli seznamovat veřejnost s naší vlastní minulostí. S jejím odkazem a dědictvím. Dělají to zábavnou formou a dělají to tak především proto, že je samotné taková činnost baví. Zda se jim to daří, můžete sami posoudit na některém z jejich vystoupení.

    Více najdete na  www.vespera.wz.cz

   
    Pro čtenáře Větru sepsali
    a velice se při tom bavili,
    Chlebík a Soňa.