INITI

-Márty-

 Prý, napiš něco o sauně. To je sice hezké, ale ještě bych rád věděl co. Psát co je to sauna je asi zbytečné, každý nebo skoro každý se už někdy pěkně zapotil a dost z nás nejen v sauně.

    Bylo mi porazeno, ať píši o indiánské sauně, prý: "Děláš saunu, tak o ní něco napiš." "Dík Merline, opravdu jsi mi pomohl."
Tak tedy jdeme na to:

    Sauna - prostor kde se lidi potí, aby se mohli později zchladit. Po absolvování tohoto má být všem zúčastněným blaze po těle i duchu. Není to špatné, ale něco mi na tom chybělo.

    Bylo mi tak třináct či čtrnáct, jel jsem svou první vodu a to Lužnici. Bylo to nádherné, voda, příroda, lidi kolem ní a … . Hlavně je podstatné, že jsme zastavili na jednom kempu a vyrazili do sauny - do mé první sauny. Takové vedro mi ještě nebylo. A ta voda musela mít maximálně jeden stupeň - nádhera. Po této zkušenosti jsem neodolal a měl-li jsem příležitost, už jsem byl v sauně. Vše bylo fajn, jen jsem nemohl do sauny kdy jsem chtěl, a na vandrech, táboření a táborech, na něž jsem jezdil, nic takového nenajdete - aspoň za mých mladých let.

    Pak jsem potkal indiány. Samosebou ty naše, ale o to opravdovější. Navštívil jejich chýši z proutí potaženou celtou a dekama, prskal jsem na rozžhavené kameny a liboval si. Jo, to je ono, to je to co hledám. Začal jsem číst o táboření, o indiánské sauně - initi, (doufám, že to píši správně) a hledal něco víc. Hledal jsem a nevěděl přesně co - dokud jsem nenašel. Byla to celkem dlouhá cesta plná lidiček co se se mnou potili a prskali na rozžhavené kameny. Někteří víckrát nepřišli, jiní je nahradili a jiní zůstali dodnes. Už nechodím do sauny, už dělám svou. Nevím, zda je to indiánská sauna, ale je to … .

    Je to místo uprostřed přírody, naší matky, tam kde voní les, voda, kde večer na nebi vidíš hvězdy a zdá se ti, že jsi jim blíž. Tam někde venku potkáš lidi, jako jsi ty sám, s myslí toulavou, plnou ideálů, hravou duší, s duší. Pak se přelomí den a všichni kolem vyrazí připravit saunu. Nedělá ji jeden člověk - dělají ji všichni. Jedni jsou na dřevu, jiní na proutí, další na kamení, chrundě, jiní staví. Nevím, jak kdo přistupuje k tomu co dělá, ale podle mě je v tom kousek srdce, duše, prostě něčeho lepšího v nás. Není to jen místo pro pocení, vzniká tu něco víc. Pro každého. Vybereme místo pro saunu - initi, vyhloubíme v místě středu díru na kameny a vztyčíme z prutů kostru, na níž přijde celtovina a deky, aby neutíkalo teplíčko ze vnitř. Nechci tu popisovat způsob stavby, to lze najít v knížkách, ale hlavně se to musí dostat někam hloub, než je hlava a ruce. Tím chci říct, že to není jen práce - je to celé obřad. Od stavby initi, zapálení ohně, žhavení kamenů, příchodu do sauny i samotný průběh. Je tam mnoho symboliky, provázanosti, poznání. Je to místo mimo čas, možná i prostor - ozářený žhavým kamením, blízkostí druhých, je to místo kde "Všichni jsou spřízněni".

    Pak se odhrne dveřní otvor a vy se znovu narodíte do tohoto světa. Uvítá vás zář ohně, nebe a náruč vody a vy jak novorozenec naberete do plic vzduch a zjistíte, že jste jiný než dřív. Nevím, proč je tomu tak, ale jste. Nevěříte-li, zkuste to sami, vždyť i kolem Vás je to místo, kde voní les, voda, a kde potkáš ty správné lidi.

Ahoj Márty