Je středa odpoledne, já a Ráďa nasedáme v Ústí do vlaku abychom po pěti hodinách vylezli v Turnově. Je už tma, ale nám to nevadí v noční prohlídce okolí Turnova z vyhlídky Hlavatice. Poté docházíme k nedalekému hradu Valdštejn, kde stavíme přístřešek. 

V noci nás budí šílenej řev. "Co to je?" ptá se Ráďa s hrůzou v obličeji, a protože mi to hned v noci nezapaluje, chvíli se děsíme spolu. Potom mi to dochází. Srnci bekaj na celej les. Uklidníme se a spíme až do rána, kdy nás vzbudí déšť. V rychlosti sbalíme a hrneme se na prohlídku, která je opravdu pěkná. Žaludky se bouří neboť nesnídat a pak čochtat po hradu na lačno není zrovna nejlepší. A tak hned kus za Valdštejnem ohřívám na liháči dvě konzervy čočky s párkem. Už pomalu dojídáme, když se z ničeho nic zjeví štěně dalmatýna, strčí čumák do ešusu a bez pozvání dojede zbylou čočku. Pak přibíhá majitel a štěně odvádí s omluvou.

"Nevadí alespoň je umyté nádobí" povídám a za chvíli už razíme na zámek Hrubá Skála. 

I když jdeme po krajnici asi pět metrů široké "dálnice", jsme každou chvíli ohrožováni bezohlednými cyklisty.  I tak se nám podaří prohlédnout si Adamovo lože - skalní puklinu u zámku, a samotný zámek i s věží a krásným výhledem na Český Ráj. Poprvé vidíme Trosky - dominantu kraje, a tak víme, kam budou směřovat naše kroky.    Trochu zklamání v nás vyvolala prohlídka, mraky lidí, bez průvodce bída. Odtud pokračujeme tichým údolím až k rybníku Věžák. Je to nádhera - skály, voda, les. 

Pod převisem u bažiny zakempujem. Jdeme se vykoupat, je to po celodenním vandrování opravdu příjemné. Užíváme u ohně, ale ráno nás opět budí mírná sprška, která nás pronásleduje po zbytek vandru. Na křižovatce "U Přibyla" stojí babka a nabízí preclíky na degustaci. Já ji na to skočím a pak se divím, že chce pět korun za jeden. Posíláme ji k čertu a podél potoka a skal míříme směrem k  Mladějovu. Tam ztrácíme značku, a když vylezeme z lesa, znovu vidíme siluetu Trosek. Naštěstí se objevuje hospoda, kde posnídáme pivo a kafe. Posilnění šlapeme přes krásná údolí a kopečky, zarostlými keříky zralých malin a ostružin na zříceninu Pařez. Odtud odcházíme do Prachovských skal. Protože nám jejich prohlídka zabrala dost času, sháníme místo na přespání. Zdaleka se vyhýbáme silně hučícímu kempu v Jinolicích a táboříme na Jinolické hůře za rybníkem. 
   Sobotní snídaně se koná v bufetu v kempu Jinolice a odtud pokračujeme autobusem do Jičína .....a vlakem pak do Malé Skály. Pomalu vylézáme na hrad Vranov - Pantheon, kde se při prohlídce dozvídáme, že ho z důvodu obývání loupeživými rytíři nechala rozbořit královna "Karolina Světlá". Tento "nepatrný" přeřek nás baví po celý zbytek dne. Za vydatného deště Pantheon opouštíme a po skalnatém hřebeni míříme na Frýdštejn, který se už za slunečního svitu pne nad zelenými údolími. Kus za ním svačíme třešně a sotva vyplivneme poslední pecku, už je tu znovu slejvák, který nás neopustí do noci. Naštěstí nám kamarád Chobot poradil, že na zřícenině Drábovna jsou jeskyně a převisy. Měl pravdu. Po trošce hledání už sedíme u ohně a sušíme se. V naděli se scházíme na nádraží Malá Skála, kde necháváme baťohy a stoupáme na zříceninu Zbirohy a poutní místo Kalich. Vracíme se zpět a po dlouho trvajících přesunech s Českými drahami, zpožděních a na sebe nenavazujících přípojích dorážíme do Ústí...........Tuto část Čech se nám podařilo shlédnout poprvé a celý vandr můžeme zhodnotit jako skvělý.... 

- Humusák  -