A zde jsem pro Vás oprášila Pošumavský Hlasatel číslo 12 - 14, ročník V/1967, který tehdy stál 4,- Kčs.

Tento šumavský zpravodaj byl časopisem pro motorismus, zálesáctví a tramping.

-Vlčice-

 Objevení a zánik Black Campu

Napsal: Chiclets

    Ačkoliv je teprve osm hodin, slunce už pěkně připaluje. Vystupujeme v Černé z volarského motoráčku sami tři a pár rybářů. Jdeme hledat nová tábořiště a tentokrát máme namířeno na Dolní Vltavici. Břehy Lipenského jezera zejí prázdnotou. Nikde žádná chata a kromě lidí, které vidíš tu a tam na polích, nepotkáš ani živáčka. Slunce nemilosrdně praží a naprosté bezvětří nechává hladinu vody klidnou. Rychle míjíme statek Jestřábí, neboť jsme se stali terčem hejna much, hovících si do našeho příchodu u statku.

     "Mám žízeň jako trám", ozývá se Merry. Doufáme, že brzy narazíme na potůček s křišťálovou vodou. Ty, které jsme doposud přecházeli, vytékaly z bažinatých luk a hrály všemy barvami. K Radslavi stoupá vzhůru polní cesta a u ní vidíme podezřele nízký přístřešek se šindelovou střechou - studánka. Ani jsme neodepínali polní láhve. Padli jsme obličejem k zemi a rozpálené líce ponořili do potůčku vytékajícího ze studánky. Shodli jsme se na tom, že bychom se mohli  prodírat i džunglí. Netrvá dlouho a máme co jsme chtěli.
    Za Radslaví vcházíme do hustých křovin vyrůstajích z bažin. Musíme se zout, neboť padáme po kolena do močálu. Slunko se marně snaží proniknout hustou splatí. Ovzduší je jako ve skleníku a všechno, i naše tváře mají zelenavý nádech, takže vypadáme jako zelené příšery. Zpestřit tyto dobrodružné chvilky se vydatně snaží komáři a obraz džungle je hotov.
    Narážíme na malý, suchý pahorek porostlý několika břízkami a vysokou trávou. Přímo svádí k odpočinku, ale komáři jsou tu jako doma. Jdeme tedy dál. Po chvíli vycházíme ze zeleného přítmí a zůstáváme překvapením stát.
    Do své náruče nás láká malá loučka v klínu lesa na břehu zátoky, která mizí za lesem. Tam na jejím konci se do ní vlévá potok s temně zabarvenou vodou, tekoucí od tuhových dolů v Bližné. Z druhé strany bublá menší potůček, přitékající z čisté studánky za lesem.
    Podle tmavého potoka dostává toto místo název Black camp - Černý tábor. Za chvíli stojí na pažitu dva stany. Merryho a moje americké áčko a Járův jehlan.
    Zvolna se zvedá jižní vánek  a na stožáru se třepetá zelená vlajka. Dva roky jsme na toto místo jezdili. Tu a tam tábořili v kempu vodáci, jedoucí Vltavu. V tom případě jsme používali jiného místa v zátoce. Bylo tu dosti kouzelných zákoutí.
   Potom jsme odešli na vojnu a zbývalo nám jen zpívat si "Na Black campu až se sejdem..."
   Po návratu z vojny na jižním Slovensku vedla jedna z mých prvních cest do oné zátoky, jíž svírá Radslavský výběžek s Vltavickým poloostrovem. Za Jestřábím i na Radslavi už stály chaty a já s obavami kráčel po cestě, kterou jsme používali. Byla vyjetá od aut, přes ni závora s cedulí "zákaz stanování". Cestička ke studánkám byla vyšlapaná víc než za našich dob. V místech kde stávaly naše stany a plápolal táborák, stálo několik chat a pro oko trampa ne zrovna pohledných.
    Zvolna jsem prošel kolem jako bych se vítal a loučil zárověň, cítě v zádech nevraživé pohledy neznámých tváří. A to byl konec Black campu. Rozbalil jsem se při ústí potoka na jediném místě, které pro nás v zátoce zbylo. Oheň zvolna dohoříval, byla krásná noc  a já jako bych se tulil k tomu starému, milému místu.   

Chiclets