Domnívám se, že krásné věci by neměli být zapomenuty a proto jsem dnes jsem pro Vás oprášila ze staré truhly plné časopisů Trampů, Pošumavských hlasatelů apod. tento článek  z časopisu TRAMP číslo 9, ročník 1970, který tehdy stál 2,50 Kčs. Tramp - měsíčník pro všechny milovníky přírody a volnosti.  

500 dolarů odměny

napsal: Jiří Zeman

            Přišel jsem o něco dřív než v šest hodin. Přesně to ví jen slunce, které bylo nekonečně vzdáleno po mé pravé ruce.
            Na notorické pijáky bylo pozdě a na odpočívající příliš brzy. Byla to v jistém smyslu stejně barevná, špinavá krčma a dobrá jako každá jiná.
            Jane Dagesová seděla s jedním šejdířem, který věděl o každé špinavosti ve městě o několik týdnů dříve než jeho šerif. Jane nebyla natolik krásná, aby pohled na ní položil průměrného muže, ale přesto mělo její slovo váhu.
            Otřel jsem se okolo nich a stoupl si muži za záda. Kam jsem pohlédl, byly oči Jane Dagesové. Byly na stropě, kde lezly jako pavouci pro štěstí. Uhnul jsem pohledem na oblemtaný stůl. Byly tam. Ochable svěšené, pokroucené, pro pláč.
            Ženy na západě byly skutečné ženy. Byly v úctě.
            Dobře. Zmuchlal jsem klobouk a řekl: "Jste Jane Dagesová?"
            "Co?" Odsekl muž.
            Opakoval jsem otázku. Byl ramenatý a říkali mu Prut.
            "Co?"
            "Podívej čahoune. Venku je chládek, byl jsem tam. Běž ven a přesvědč se o tom, jestli mám pravdu. "
            Zamrkal.
            "A co když budu stát na jiném místě než jste stál vy?" prohodil.
            "Škoda stálo se mi pohodlně."
            Žena po těchto slovech přímo zahořela. "Co chcete?" hodila po mně otázkou.
            Zručně jsem otázku chytil a přichystal odpověď. Nechal jsem ji dvakrát převalit na jazyku a teprve po tom ji vyfoukl.
            "Zastřelila jste Bruno Tische dvěma ranami z kulovnice. Přišel jsem za vámi jménem zákona."
            Prut se šklebil do velkého zrcadla za zády Jane. Bylo umatlané. V největším fleku se v jednom momentě chápavě zapotácela hlava jednoho z posluchačů Pruta. Byl to nebezpečný muž. Měl jsem pravdu. Po pěti vteřinách se flek uklidnil a muž již střílel. Sekl jsem sebou o zem a porazil stůl. Jeho druhý výstřel svědčil o tom, že měl sotva oblíbenější druh zábavy. Pohladil jsem revolver a vystřelil. Mám rád ticho. Bylo. Za svou práci ručím.
            Mrtvý se krčil u barového pultu. Nasadil jsem si klobouk a doplnil náboj.
    "Jane Dagesová, na muže, kterého jste zabila, byla vypsána odměna pěti set dolarů. Počínaje touto minutou, si částku můžete kdykoliv vyzvednout v kanceláři místního šerifa."
            Nabral jsem dech. Prut měl rozšířené, nechápavé oči. Měl jsem strach, aby nezačal plakat. Nejdříve jsem ho chtěl pohladit, pak jsem uviděl jeho strnulý pohled na mrtvého a zatnul pěst. Byl jako beránek. Díval se do očí svého příliš chladného přítele, který zemřel pro jeho nečisté svědomí a nečekanou neinformovanost.
            U dveří jsem se otočil a řekl: "Dobrou noc".    

Jiří Zeman