Domnívám se, že krásné věci by neměli být zapomenuty a proto jsem dnes jsem pro Vás oprášila ze staré truhly plné časopisů Trampů, Junáků a Pošumavských hlasatelů tento článek  z časopisu TRAMP číslo 3, ročník 1970, který tehdy stál 2,50 Kčs. Tramp - měsíčník pro všechny milovníky přírody a volnosti.  
 

Bráchův první čundr

autor: Tima od sedmi skal

        "Prosím tě, jdi to tátovi říct místo mne. Byla jsi vždycky líp vydržovaná. Na tebe on dá". Blejsknu očima ke dveřím, který oddělujou nic netušící hlavu rodiny od nezbedných ratolestí, a mrknu na bráchu:

       "Za pět Ká překecám i Koniáše." Poslušně otevře peněženku, vyklopí posledních pár mincí  a přihlíží, jak to se mnou zaháže. Já nic. Jen zírám na ty dveře a přemýšlím o tom, jak jsem za nimi poprvé stála já: usárna spakovaná, kanady zašněrovaný a táta v kuchyni šustíc Novou Svobodou. 

       "Ne drahej brácho," odsouvám hromádku drobnejch, "jdi si za ním sám. I já měla těžký začátky. Jestli chceš jednou s čundrováním začít, musíš si od táty svý vytrpět." Brácha pokrčí rameny a odpochoduje ke dveřím. Stojí. Otočí se. Šklebím se do jeho božsky azurových očí, ale citím s ním. Bylo mi podobně.  Teď bude rukou drtit kliku a uvažovat o jsoucnu. Taky že jo. Opírá se o dveře a nějak mu nejdou otevřít.  Šklebím se, jak nejvíc můžu, zatímco on zelená a rudne vzteky. Bouchne do kliky. Dveře povolujou a pak se tiše zavřou. Už je tam. Balím si hlavu do polštáře. O ten kravál co přijde, nejevím zájem. Brácha stojí nade mnou. Odhazuji polštář. Za oknem vrzá vrabec, v kuchyni šustí noviny, všude je mír a klid.

      "Táta vzkazuje, že mě máš vzít zítra na tramp a že mě máš opatrovat." Chladnokrevně sahám do kapsy a vytahuju padesátku: "Stačí tyhle prachy na to, aby ses obešel bez mý ochrany?" Přidávám dvacku a jsme domluvený.

     Jdu za tátou a prověřuju situaci: " Tak on jako Jura má jet zítra se mnou? .  .  ."  Otec udiveně vzhlédl: "No já o tom nic nevím, ale když to říkáš, tak ať jede."  Měla bych teď řvát jako raněný tygr, měla bych soptit jako vulkán, měla bych vyvádět jako podvedený kupec.  A já zatím zírám tátovi přes rameno do Nový Svobody a cítím obdiv k mladšímu dvanáctiletýmu bráškovi, protože umět z tak škaredé situace vytřískat sedumdesátku a ještě lstí donutit sestru k nebezpečnému manévru s neméně nebezpečným tátou, to už není jen tak.

    -Tima od sedmi skal-