12. Poezie z mechu a kapradí
Ahoj lidi!
Mám takovej smutnej dojem, že tuto část Větru nikdo nečte. Jak by se pak mohlo stát, že v době hluboko po uzávěrce je můj stůl Vašeho díla prázden. Já místo abych byl rozechvěn z přemíry básní a básniček, nešťasten zaplňuji stránky svým dílem a ani nemusím rozjímat nad tím co jsem onehdá napsal špatně a co lépe. Výjimkou bohužel není ani poslední díl archivu 1997-1999, přitom to není ani tak vzdálená minulost. V příštím čísle bude tato archivní část poezie nahrazena, dílky o lásce. Pokud čteš na internetu básníku tyto stránky, zkus mi něco poslat. Adresa je: zeushrom@razdva.cz Rozhoduji se podle toho jestli se mi ona báseň líbí, ne podle jména.......
- FRENKY -
Podzim
Buďme k sobě něžní,
když končí léto, končí rok.
Vítr mi přináší zprávu zimy
tak neodvratně
a rychle stmívá den.
Buďme k sobě něžní,
netrapme se jen.
Země tak studí,
už nedá se ležet na polích,
mlha a déšť
mi vykrádá z úst smích,
chci ještě pro tebe
schovat pár spadlých ptačích hnízd
a úsměvů
a pro tebe
vzpomínky z léta, z krásných míst.
Buďme k sobě něžní,
když podzim čiší z oranic,
ať máme jeden druhého,
když nezbylo tu nic.
Chci tě mít ráda,......
listopad 1998, Viki
Rozloučit
Už je tu jaro
a já se chci rozloučit.
Nabízíš málo
méně
než jde vzít.
I já chci jít
jen nejde nemyslet
nejde nevzpomínat
nejde si nepřát
a tak se ti omlouvám.
Ach, bylo tak brzy
hledat, co je pravé.
Teď už vím
jenom nejde na lásku nemyslet.
Nechci se ve zlém
rozejít
ať jsou dny krásné
jak jen mohou být
aby to tolik nebolelo.
březen 1999, Viki
Rozjímání
Řeka teče neklidně a bublá
pak dojde do moře a už se jen houpá
zmoudřela či nikterak
co voják v poli, ten si taky bublá
pak miminko doma v náručí houpá
a nebo pozoruje nad sebou soumrak
zmoudřel on, neví Bůh ví jak
no a pak jsem tu já neřka nevoják
k moři nedopluju a v bitvě nezahynu
zmoudřím snad s miminkem v náručí
rád bych o malinko dřív
třeba u rozkvetlého rozmarýnu
a to prý mne život naučí.
únor 1997, Frenky
Na louce plné květů
Na louce plné květůt
vé jméno si s radostí pletu,
jsi žlutý či modrý kvítek
vím že modrý, to je jen vtípek,
zvláštní
já trhám je pro tebe.
Jsi jak nebe nad námi
nikde a všude
a to luční kvítí asi neuvidíš
ale řekni, můžu já bezbranný muž
za to, že v tobě jej uzřím?
Já trhám je pro tebe..
Lence, září 1999, Frenky
Hlubina
Když nebe se vzdouvá, jak moře jseš s ním
dáváš si pozor, kol nohou jsou bažiny
a zbytečky mrtvých stromů už nemohou
mávat ti na pozdrav, jsi jinej teď bdíš.
V rukou lesknou se krůpěje potu
a ze vzdálené mlhy jsou slyšet vlci
Co vyjou? Však víš.
Bažiny bublají, ty však zvíš volání umrlců
je to nejstrašnější horor,co se nedá zažít na ulici,
když nebe se vzdouvá, jak moře jsem s ním
jak hradba z deště a bouře v mé duši
ztracené pro lásku, je slano já vím......
16.3.2000, Frenky
Dávnověk
Chtěla bych, jak v dávnověku,
v zahradě plné nočních skřeků,
v zahradě šumící a stinné,
kde vůni hledá odpočinek
měsíc, jež krášlí volánky mých šatů
jemně se opíraje do brokátu,
a vítr do krajek, jež rozvíří,
......říct:
Miluji vás, rytíři!
Věnováno Merlinovi březen, 2000 Viki
O lásce k víře (či naopak)
Až mi ulétneš holubičko,
teplé to ze srdíčka všecko
odvaneš po sté v jiný osud
čas plyne jako horský proud.
Kam nedohlédneš holubičko
tam nech se zanést větrem smělým
zpívej a rozsévej tam děcko
to děcko co je naší nadějí.
Najdi se s jinou holubičkou
buďte vy obě mou sudičkou
vítejme každé další ráno
probudit se že za to stálo.
Procitnouti hlásat naději
probudit se s jedinou svojí.......
pan Dobeš
Kate a Bessie
Tam nad modrou travou
kde ptáci plavou větrem Tennessee
tam tichej ševel stromů
kde čekám na tu pravou
ani nevím zda je to Kate či Bessie.
Tam u ohrad z klád a ostnatého drátu
kde mraky plavou ve větru Tennessee
u krav jen tak přemítám
kde hledat svýho tátu
by poradil mi zda vydat se za velkou louži.
Tam v jezeře s velkou spoustou vody
kde bydlí ta stará dobrá Nessie
tam mám ukončit své vleklé svody
a zapomenout na proradnice Katy a Bessie.....
leden 1999, Frenky
Vandrovní
Zelená stráň a jabloň
na obzoru jezdec na koni
té kráse se předkloň
kraj zahalen v mlhy závoji
ještě chviličku a přijde svítání
sovy jdou po noci spát
nabírám z potoka vodu do dlaní
a znovu musím se ptát
proč tečeš potůčku do nikam
polykám v ústech Katku
vedle té krásy zanikám
kdeže jseš ty pátku........
březen 1997, Frenky
Přirovnání
Když strom se zasadí
člověk se narodí
tím místo obsadí
zas další v podhradí
není tam samotný
jsou jich tam desítky
žijí tam v poklidu
čas sčítaj na svátky.
V mládí je ohýbán
hned mezi bližními
kdyby chtěl proplétat
svůj kořen s jinými
propletou větve mu
ty zbudou při zemi.
Má touhu v kořenech
pnouti se k nebesům
roste si podél zdí
však hradby přece jsou
jablko nepadne
daleko od stromu
možná za rok za dva
bude mít úrodu.
Těžké to bude mít
záleží na štěstí
jestli se na hradě
nestane neštěstí
kameny nepadnou
daleko od hradu
a snad mu bouřky dnů
nezničí úrodu.
Stanislav Karas - pan Dobeš, 1992