Ahoj lidi!

    Zatímco básníci sedí u svých rodinných krbů a píší do šuplíku,.... Pamatujete?  Tak již se naštěstí někdo občas najde. Jen tak dál a houšť. Dnes vám představuji poetu drsného obalu a mladého vzhledu. Jezdí vandrem hlavně na srub v Němčí a ukotven je momentálně v Ústí. Já mu říkám Hrubín a jinak si říká Káslpul. Pokud tuto část Větru čte někdo úplně nám neznámý, nechť se nestydí. Napište, jaké básničky zde chcete najít, popřípadě nějaké pošlete.
Adresa je - pozor je tu změna: evita.argentina@seznam.cz

Frenky Dlouhán Patašon I. z Blankštejna

  Frenkyho pauza

Uprostřed lesa
u horského plesa
sebe sama si nesa
usedá trempík v mech
a zhlíží ve vodu čirou.

I utápí tvář svou v obrazech
zná kalifornskou pláň širou
i koupal on se ve fjordech
potkal lidu mnoho pod Alpou
úžasem nad oceánem nevydal dech.

To prochází mu v očích
ve vlasech proplétá se sníh
je tomu mnoho již dnů
z Frenkyho je starej kmet
okamžik života prošel jak letadla let.

Uprostřed lesa
srdce mu plesá
přes to vše je stále mlád
a chce si hrát s tím co jej ještě čeká.

I kytek rozkvetlá louka
a káně co za stromem kouká.

Uprostřed lesa
u horského plesa
sebe sama si nesa
odchází trempík mechem
očištěn panenskou pokorou v přírodu.......

Frenky 10.9.03

Vševědoucí toky

Mocná řeka Labe, teče tu století
pro ni čas vůbec neletí
kdyby mohla mluvit, psát.
Čechám by asi nemohla holdovat,
ale v jiných státech jiné to není,
snad jen kromě zvyků a umění
umění dokonalá to jest věc
ale příroda ze všech umělců
nejdokonalejší jest
a také bych rád slyšel to pěkné
co pamatuje.

Třeba řeka Ohře, Vltava, Metuje
asi by mi srdéčko zaplakalo
řekli by mi moc toho není,
je toho spíš málo.
Čas ten plyne neúprosně
stáří nevypadá honosně
omílá nás jako voda
dozrála již letošní úroda
když se za sebou člověk otočí
spadnou mu hned slzy do očí
pláčeme ukájíme se touhou
žít pěkný život je myšlenkou
pouhou.

Štěstí relativní to pocit
každý realista už dávno procit
i pěkné chvíle vyskytnou se v čase
a špatné se časem ztratí zase
stromy rostou do krásné podoby
člověk je pokácí udělá dohody
zvířata rostou do váhy jatek
pak je na statku obrovský zmatek
víno a plodiny veškeré uzrajíl
idé je pak za krásu ztrestají
vše má vyměřeno kousíček času
od pána horstva až pouhému klasu.

Už černá křídla havraní
se na obloze kaboní
dnes není noc jasná
nejsou hvězdy není krásná
horko mne zas polilo
kdepak ty jsi má vílo
medvěd už ukládá se k spánku
listonoš nevybírá schránku
tou schránkou je tělo pro duši
však tělu urna nesluší
život krásný dar to něčí
život má několik řečí
život není komedie
pro šťastnější parodie
v životě je potřeba strategie
jinak vznikne parodie.

Ráno vzbudil jsem se
ráno najed jsem se
večer komáři kousali
ráno mouchy létali
sluníčko svítilo
přes kapky rosy zářilo
vítr teskně skučel
jez krásně jemně hučel
usárny jsme zbalili
do čaje rum nalili
oheň uhasl syčíc
před včelami utekl jsem ječíc
celí den jsme šli, jedli, pili
až do noci jsme se veselili
šli jsme nocí jemnou k hradu
před netopýrem přeskočil jsem
ohradu
tohle úryvek můj je
příroda dopřává člověku pokoje.

Dívka nad stařenkou plakala
dívka citově vydírat se nechala
stařenka umírající v pokoji pláče
že už nikdy neuvidí jarní ptáče
však ač dívka pravdu ví trápí se
však dívka pro tu ženu souží se
ale k životu patří úmrtí
smrt tu řádí již celá staletí
dívka zbledla již ve tváři docela
kéž by místo smrti viděla anděla
však pro tu ženu ona anděl je
a dopřává jí vlídným slovem naděje
teď dívka usíná spánkem starostlivých
jak kdyby již nikdy neviděla živých
ve špitálech umírají zástupy
a pláč pro dívku není potupy
a teď leží a klidně spí
doufám, věřím, klidně spí.

Frenky