Zlatá horečka

MERLIN

Poprvé jsem o zlaté horečce slyšel od lidí, kteří  přivezli zvadlo na Chilkoot. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, vždyť takových akcí je. Ale semínko zájmu bylo zaseto a o něco později, na Vítání jara, notně zalito a opečováno. To co mi Indi o zlaté horečce vyprávěla, mi připadalo velice zajímavé. A tak jsem se rozhodl, že pojedu taky.
   Vyrazili jsme spolu s Viki v pátek z Prahy spolu stopem. Částečně kvůli úspoře peněz, ale hlavně proto, že nám ujel vlak. Dostali jsme se asi 8 km před Zbiroh, kde se akce konala a dál jsme šlapali pěšky. Když jsme dorazili na místo, byla už tma. Na první zlatokopy jsme narazili v hospodě, kde jsme se ptali na cestu. Hráli karty o narýžované zlato a brali to dost vážně. Prohlížel jsem si zlaté valounky a cítil, jak ve mě roste touha pár jich vlastnit. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se s nimi nemám dát do hry a jako protihodnotu vsadit Viki, ale asi by s tím nesouhlasila. Po příchodu do Yukon City jsme se zaregistrovali, zaplatili za občanství a claim a vyfasovali 50$ (každý). Stačilo to tak na ubytování v tee-pee a na nějaké občerstvení v saloonu.
   Druhý den vypuklo zlaté šílenství naplno. U šerifovy kanceláře bala vyvěšena mapa s nalezišti. Rychle jsme vyrazili a po chvíli bloudění jsme nalezli Bonanza Creek a zabrali Claim..... byl 2-metrový úsek označený 4-mi kolíky a vyvěšeným potvrzením o záboru. Zlaté valounky byli rozházeny v potoce, někde víc, někde míň. Záleželo na štěstí, ale také na tom, jak voda tekla, kde byly tůňky a kde proud.
     Kdo si narýžoval zlata dostatečné množství, mohl si ho vyměnit za dolary. Kurz se pohyboval v průměru okolo 9 - 12 dolarů za gram, ale zažil jsem i 20 dolarů za gram (vydržel asi dvě minuty). Při troše štěstí se dalo přijít tak k 600 dolarům. Bylo to fantastické. Celý den byl otevřen saloon s pitím a jídlem, obchod s všeličíms, vycházely noviny, hrál se hazard. Občas se objevilo nové naleziště, zlatokopové přikupovali nové claimy a věřte mi, že při takovém zlatém opojení je vám jedno, jak dlouho si mácháte ruce v ledové vodě.
    Prostě peníze se točily a utratit se daly mnoha způsoby. Odpoledne se pořádaly závody ve střelbě perkusním revolverem a večer byla dražba. Zlatým hřebem byla dražba klíče řetězu s 5-kilovou plackou, kterou měl kolem krku za trest Ylič. Klíč byl vydražen za vysokou částku a následně vhozen do potoka, aby si Ylič užil trochu legrace při jeho hledání. Po dražbě se hrálo a zpívalo, přijela zahrát i pražská skupina Lístek.
       Musím říct, že to má něco do sebe, sedět na hrubě přitesané lavici saloonu, před sebou láhev Whiscoly a v kapse pár set dolarů.
       Nakonec se nám podařilo všechny dolary utratit a nechali jsme si jen po bankovce na památku. Obdivuji organizátory, že se jim podařilo úspěšně něco tak náročného zorganizovat a obdivuji i spousty kamarádů, kteří nezištně pomáhali a přispěli tak ke zdaru celé akce.
       Příště pojedu určitě zas.....

- MERLIN -