08. Ať jsou šlajsny plný vody
Akce, plánována již v zimních měsících ve známém střekovském pohostinství, začala gradovat v den odjezdu a tím byl pátek 28. dubna. Sraz byl u Foxe na parkovišti ve čtyři hodiny odpoledne a nutno přiznat, že jsme tento časový limit až na výjimky (Luděk a Frenky dle svých vážných rodinných a pracovních důvodů přijedou vlakem až v sobotu) dodrželi všichni. Zatím, než jsme s Foxem vyzvedli lodě z garáže, sešli se na parkovišti Štěně (i když neměl svou větrovku a byl celý nesvůj, dokud jsme mu neslíbili, že se pro ni u něj v práci zastavíme) a Merlin (který když se dozvěděl, že může "za odměnu" řídit fáčko s loděma, byl celý bez sebe). Dále Tom, Pepíno a již zmiňovaný Fox a taktéž má Dobešova maličkost. Rozdělení ve vozech bylo takovéto - ve Favoritu jel již zmiňovaný Merlin s Tomem a v Subaru Fox - řidič, Dobeš - stoprocentní navigátor nejkratších možných tras a na zadních sedadlech doprovod Štěně a Pepíno. Před odjezdem ještě nutné opravy designu - Vlčice umývá okna u auta a jedna drobná oprava nefunkčních ukazatelů směru na vozejku, který se mi podařilo vcelku jednoduše opravit pomocí šroubováku a konkoru.
A už je to tady, auto se dalo do pohybu, ještě pár slziček, které si vyměnili Fox s Vlčicí (nevím zda žalu či radosti) a už se vydáváme směrem k vytyčenému cíli dnešní cesty, čímž je Malá Skála. Ještě předtím však vyzvedáváme již zmíněnou Štěnětovu větrovku u Globusu.
Merlin s Tomem zatím uhání sami zhruba šedesátikilometrovou rychlostí k Liberci s tím, že je po cestě doženeme. Musím říci, že cesta probíhala vskutku hladce a vesele (pěkné slunečné počasí a vodka v lahvi od Poděbradky, tuto náladu ještě více umocňovaly).
Nesmím také opomenout veselé písně, z audionahrávek Kamelotu, Druhé trávy a Šlapeta. Před Novým Borem doháníme kolonu aut, po chvíli zjišťujeme, že kolonu vytvořil Merlin s Tomem. Pak už jedeme obě auta společně. Průjezd Libercem bezchybný, zato jablonecký okres se na nás vyřádil, připravil pro nás nelehký průjezd městem i okolím. Kde to jen trochu šlo, tam bylo v ulici kopáno a tudíž uzavřeno. Ještě že nám dopomohly svojí radou dvě starší domorodkyně, (nejspíš učitelky), které si nejspíš (když nám udílely rady) zavzpomínaly na svá skautská léta a cesty, co se tehdy zdály být velmi pohodlné a průjezdné, jsou už ty tam. Nicméně vydali jsme se podle jejich rad „zkratkou" na Železný Brod a musím konstatovat: to byla ale ROMANTIKA. Okolo 19:00 jsme přijeli do kempu Fox, Dobeš, Merlin, Štěně, Pepíno, Tom, (Frenky, Luděk měli dorazit až zítra) na ostrově v Malé Skále a po seznámení s kempařem Buznou jsme postavili stany a hurá do nedaleké hospůdky, kde jsme konzumovali, hráli na kytary a zpívali dlouho do noci. Největší odvážlivci si pak (Fox, Pepino a já) ještě šli dát jedno svijanské, co zrychlí váš krok. To je pro páteční dobrodružství vše.
Zdraví pan Dobeš
Sobota 29.4. 2000 aneb "K čemu je nám kilometráž, když ji stejně nikdo nečte!"
Slunce nás přivítalo do nového slunečného dne. Merlin s Tomem si přivstali a vydali se na nedalekou skálu Pantheon (je z ní pěkný výhled na Malou Skálu a okolí). Ostatní se probouzeli kolem deváté, dělali si snídani a čekali na Frenkyho a Luďka, kteří měli přijet spolu vlakem. Asi v 9:15 volal Luděk, že z vlaku, kterým měl přijet, viděl jen koncová světla, a že přijede autobusem v 10:33. Vzhledem k tomu, že Merlin a Tom se měli vrátit v 11, to nijak nevadilo. Na tento den jsme měli naplánovanou krátkou trasu z Bítouchova do Malé Skály (asi 13 km po vodě), takže nebylo kam spěchat.
Kolem 9:45 jsme zahlédli, jak po mostě přes Jizeru přichází Frenky. Zamával na nás a my mávali na něj, ať jde za námi. Pak se chvilku nic nedělo. Nakonec se Frenky objevil opět na mostě a s nasupenou tváří na nás mával. Přišli jsme k němu a zeptali se, proč nepřišel za námi. "Ten kempař je úplnej idiot!!! Řekl jsem mu, že jdu za vámi na návštěvu, on mě nechtěl pustit dovnitř a když jsem ho chtěl obejít, tak mne chytil za rameno! Tak jsem mu řekl ať mě pustí, co mě drží, že je asi buzerant, když mě nechce pustit! Strašně se naštval a vyhodil mě z kempu a řek’, že si mě bude pamatovat! Teď si připadám jak ve východním Berlíně, vidím Vás, můžu s Vámi mluvit, ale nemůžu k Vám!!! Buzna jedna!!!" Ptali jsme se, proč si prostě nezaplatil jednu noc v kempu, stejně tam budeme ještě jednou spát. Frenky se zatvářil překvapeně a řekl, že o tom nic nevěděl. Štěně mu prostě nepředal zvadlo, na kterém byly všechny detaily akce. Aby to nebylo jen na Štěněti, tak Frenkymu řekl, že nechodí na sleziny a proto ho nedostal (tady je vidět, jak důležité je chodit ve středu na sleziny)!!!
Za chvíli k nám přišel kempař, abychom zaplatili za minulou noc. Šel jsem to zaplatit za všechny a aby se situace neopakovala, zaplatil jsem předem i za Luďka. Ten právě vcházel do brány, takže to proběhlo bez problémů.
Pak už jsme jen čekali na Merlina a Toma. Dorazili v 11:30 a hrozně se divili, že na ně všichni čekáme a jsme mírně nabroušení. Nic už nebránilo výjezdu. Za branou jsme naložili Frenkyho a vyjeli směr Bítouchov. V kraji kolem Jizery se zřejmě šetří na dopravním značení, takže v Semilech jsme trochu bloudili a museli se zeptat, kudy se jede do Bítouchova. Nakonec jsme dorazili k vodě. Sundali jsme lodě z vleku a jali se losovat, který pár bude tento den řídit doprovodná vozidla. Černého Petra (sirku bez hlavičky) si vytáhli Frenky s Luďkem. Ostatní vlezli do lodí v této sestavě: Fox + Štěně = "Dvě krásky", Pepíno + Dobeš = "Hnědoočka" a Tom + Merlin = "Tomova nová loď". Frenky nás ještě vyfotil a vyjeli jsme.
Řeka pěkně tekla, ale za chvilku se začala zklidňovat a dostala se mezi skály. Dobeš prohlásil: "To je romantika, co?", a všichni jsme si libovali a pozorovali scenérii. Za chvilku bylo slyšet šumění. Pak jsme uviděli kamennou stavbu jezu a rozhodli se, že přistaneme na levém břehu a prohlédneme si jez.
Přistání proběhlo v pohodě a všichni se šli podívat. Les okolo nás zhoustl a u koruny jezu už byl neprostupný pro přenášení. Jez měl výšku asi 5 metrů, žádná šlajsna a levý břeh hustě zarostlý a téměř kolmý. Koukli jsme se na protější břeh. Asi 2 metry před korunou jezu vedly z vody schůdky se zábradlím, silně zarostlé hložím. „Tam to vytáhneme z vody a přeneseme", řekl jsem.Vrátili jsme se k lodím a jak jsme řekli, tak jsme i udělali, protože jinak byla na pravém břehu vysoká kamenná zeď, která končila skalou spadající kolmo do vody. Šel jsme se podívat, jestli půjde lodě dát na vodu hned pod jezem. Než jsem zase vylezl zpátky, ostatní už měli své lodě vytažené a našli jinou cestu k vodě. Tato cesta byla schůdnější a končila pod peřejkami, které začínaly hned pod jezem. Na vodu jsme dávali loď poslední a než jsme nasedli, tak nám ostatní ujeli. Projeli jsme malý jazyk a voda zase hezky tekla a byly na ní jen malé vlnky. Zbylé lodě nebylo vidět. Najednou jsme uviděli, jak se voda zase zdvihá přes kameny. Štěně povídá: "Jestli chceš, tak si stoupni, abys viděl, kudy to pojedeme." Na chvilku jsem si stoupl a uviděl jazyk vlevo. Nasměroval jsem loď do jazyka a pak už to šlo ráz na ráz. Všude kolem balvany čnící z vody, vodní válce, půlmetrové zabaláky, úzké jazyky a rachot hřmící vody. Štěně statečně zabíral a když mu voda stříkla na brejle, tak jen vzdorně pohodil hlavou a pádloval dál. Jednou jsme měli opravdu namále, už to vypadalo, že se cvakneme, ale nakonec jsme to ustáli.
Povelů kudy a kam jet nebylo třeba, byly v tom fofru úplně zbytečné. Voda ze zabaláků se nám valila do lodi nejen špicí, ale i přes borty. Pro sebe jsem se modlil, aby jí nebylo moc a neztížila nám ještě víc průjezd divokou peřejí. Koutkem oka jsme zahlédl zbylé dvě lodě, které se nacházely u pravého břehu. Všiml jsem si, že všichni jsou z lodí venku, někteří ve vodě, ostatní na břehu.
Stočil jsem loď špicí proti proudu a pokusili jsme se přistát. Merlin nás chytal, ale nepovedlo se mu to a nás málem zase strhnul proud. Museli jsme oba se Štěnětem pořádně zabrat, aby nás peřej opět nevcucla. Napodruhé se přistání povedlo a Merlin nás chytil. Jeho první slova byla: "Svině!". Jako jediní jsme se totiž necvakli.
Vystoupili jsme z lodi a šli se podívat, jak dopadli ostatní. Až na pár oděrek a boulí se jim nic nestalo. Materiální ztráty však byly horší. Na "Hnědoočce" bylo po vytažení a vylití vody hned vidět, že to má za sebou. Proud ji dvakrát plnou vody narazil na balvan a zela v ní skoba 30 na 20 centimetrů. Také se na špici částečně odlomil horní díl od spodního. Tomova nová loď na tom byla lépe, ale také byla na boku proražená a na mnoha místech odřená. Melin ztratil botu a Pepíno sluneční brýle.
Dali jsme si cigáro a posilnili se vodkou. Pak jsem se šel s Tomem podívat na další úsek řeky. Byla přehrazená dvěma obrovskými balvany, mezi kterými byl průjezd široký na dvě lodě. V průjezdu byl napříč zaklíněn strom. Vlevo byla náplavka, na které by se dalo přistát a loď přenést. Za těmito balvany pokračovala podobná peřej, jakou jsme právě (ne)sjeli.
Zkonstatovali jsme, že jet dál jen s jednou lodí by bylo koledování si o pěkný průser a začali přemýšlet, jak se odsud dostaneme. Od vody se zdvihal prudký sráz pokrytý rostoucími, tak padlými stromy. Asi 30 metrů od nás v kopci byla stezka, na které se stěží vyhnuli 2 lidé. O tom, že by sem pro nás mohl někdo přijet autem, nebylo ani řeči.
Nakonec jsme lodě vytáhli z vody, hodili si je na ramena a odnesli jsme je po stezce zpátky k jezu, od kterého jsme před 20 minutami vyjeli. Tam se mi konečně podařilo se mobilem spojit s Luďkem a Frenkym. Vysvětlili jsme jim situaci a požádali je, aby přijeli ZPĚT do Bítouchova, tedy na místo, kde jsme začínali. Hrozně se tomu divili...
Naši loď jsme nad jezem zase dali na vodu a Tom s Merlinem se také vydali s námi po vodě proti proudu, i když jim do lodě teklo. Provozovat téměř horskou turistiku s lodí na zádech se jim také nechtělo. Pepíno s Dobešem však museli po svých a s lodí na hrbu. Projeli jsme olej a když řeka nabrala spád, přistáli jsme a zbytek donesli.
Netrvalo dlouho a přijela podpůrná vozidla. Kluci se zhrozili, když uviděli stav "Hnědoočky".
Vyzvali jsme je, aby si šli s námi, že místo ztroskotání není daleko. Když si peřej prohlédli, byli rádi, že ten den měli v losování "smůlu". Lodě jsme opět naložili, v Semilech jsme v hospodě pojedli a dojeli na Malou Skálu do kempu. Tom s Merlinem a Štěnětem zalepili Tomovu loď. Navečer jsme se vydali do hospody. Tam jsme konečně vytáhli kilometráž a přečetli si:
Jez, výška 4,5 metru, přenášet vpravo, kolmé skály !!
Pod jezem dále balvanitý úsek, v závěru několik vod. válců, lépe prohlédnout!!
Pod tímto úsekem ještě několik balvanitých stupňů!! Úsek Bítouchov - Podspálov: obtížnost WW III až WW V. Nebezpečný úsek: nejhořejší a soutěska u Spálova.
Nakonec jsme se ale všichni shodli, že by nám prohlížení nebylo moc platné, stejně se to jinudy jet nedalo a to, že jsme se se Štěnětem necvakli, bylo spíše dílem náhody. Na tento úsek to chtělo zavřené polyuretanové lodě, neoprény a blembáky na hlavu.Na našich lodích byl tento úsek nesjízdný. Nakonec jsme byli všichni rádi, že to tak dobře dopadlo.
Dohodli jsme se, že příští den se na vodě vystřídáme všichni. Dopoledne pojedou Frenky s Luďkem a já se Štěnětem, odpoledne ostatní. Cíl: kemp Příšovice, délka trasy 20 km.
Vstali jsme, najedli se a zkontrolovali Tomovu loď. Zdálo se, že bude schopna provozu. Luděk s Frenkym měli přednostní právo na zahajovací plavbu, protože minulý den se na lodě jen koukali. Po kratší domluvě byla jako druhá posádka vybrána dvojka Fox – Štěně. "Hnědoočka" byla provozu neschopna a proto se zbytek rozhodl, že se zajedou podívat na Kozákov a tak vůbec po okolí.
Pro Luďka (a tím zároveň i pro Frenkyho) to byla zatěžkávací zkouška, protože Luděk seděl poprvé v kanoi.
Hned po výjezdu si prožili první krizi, protože těsně za kempem na Malé Skále jsou na Jizeře peřejky.
Tomova loď není tak široká jako "Dvě krásky" a Luděk i Frenky jsou dost vysocí, takže měli vysoko těžiště. Několikrát jim hrozilo cvaknutí, ale nakonec to ustáli a našli si stabilní posazy, takže poklidné plavbě už nic nebránilo.
Po cestě jsme překonávali 3 nesjízdné jezy. Vodácky zajímavý byl ale jen druhý. V kilometráži bylo psáno, že se přenáší vlevo. Vlevo byl ale náhon do elektrárny a tak jsme přistáli vpravo a šli se podívat, zda by to nešlo přenést vpravo.
Břeh byl pozemkem nějaké fabriky a končil pod jezem zdí vysokou asi 2 metry.
Luděk s Frenky se rozhodli, že to přenesou zde, a my se Štěnětem jsme si chtěli užít trochu "rojeníčka" a proto jsme přepluli k levému břehu. Přistáli jsme v náhonu u navigace.
Štěně vylezl jako pavouk po zdi a podržel loď, takže jsem mohl vylézt i já. Pak jsme každý popadli na jedné straně koňadru a loď jsme z vody vytáhli způsobem, jakým se do hrobu spouští rakev. Pak jsme přenesli kus betonové navigace a oblázkové pole a byli jsme pod jezem. Vyfotili jsme jez, počkali na druhou loď a jeli dál. Sluníčko svítilo, Štěně se opaloval na špici a Luďa s Frenkym k nám co chvíli přiráželi, aby nám pomohli dopít láhev bourbonu, kterou jsme si vzali na loď pro případ ztroskotání.. V pohodě jsme dopluli ke třetímu jezu. Tam se stala nehoda, když si Frenky při vylézání z lodi rozřízl nohu o vniřní ostrý lub Tomovy lodi. Ránu si vydezinfikoval zbytkem bourbonu a pak jsme snesli jez. Zavolali jsme doprovodná vozidla, aby už vyrazili, protože do Příšovic to byl už jen kousek. Luděk nás upozornil (měl u sebe kilometáž), že za druhým mostem musíme přistát, protože tam už je kemp. Odkejvali jsme mu to a vyjeli. Bohužel, za druhým mostem jsme nezastavili a nereagovali na volání, takže jsme přejeli a Luděk s Frenkym se nás vydali stíhat. Dohnali nás až ve Svijanech (asi 2 km po proudu od Příšovic). Dostali jsme se Štěnětem seřváno, přistáli jsme a zavolali Dobešovi, aby přesměrovali vůz do Svijan. Při tom vyšlo najevo, že řidič vozidla (Tom) nedostal sebou mobila.
Situace se zkomplikovala. Štěně se dobrovolně přihlásil, že dojde podél břehu do Příšovic, najde Toma a s ním pro nás přijedou. Dali jsme mu Luďkovo mobil a Štěně vyrazil. My jsme nechali lodě u vody v kopřivách a vyrazili do hospody. Bohužel, přestože je ve Svijanech pivovar (vaří tam hnusné pivo, nedoporučuju), hospoda byla otevřená až na začátku Příšovic, kam jsme došli po silnici. Než jsme si stačili dát pivo, volal Štěně, že šťastně našel Toma a nechal si popsat, kde nás mají vyzvednout.
Naložili jsme lodě a Štěně nám při tom vyprávěl, že cesta vedla přes nudistickou pláž a že si to pěkně užil. Za chvíli jsme byli zpátky na Malé Skále. Kluci už měli všechno sbaleno, vlezli rovnou do lodí a odjeli. My jsme zbourali náš stan, naložili vše do auta a šli se najíst. Než jsme stihli dojíst, strhla se venku bouřka. Litovali jsme kluky, že je to pěkně zkoupe (měli štěstí, bouřka je minula). Když se počasí umoudřilo, skočili jsme do Subaru a vyrazili na nedalekou rozhlednu Kopanina. Sotva jsme vylezli nahoru, volali kluci, že také dojeli do Svijan a že je máme vyzvednout v té samé hospodě, kde jsme původně zakotvili i my. Dokončili jsme rozhled, udělali pár fotek a sjeli do kempu v Malé Skále.
Zaparkoval jsem Subaru kousek od vjezdu do kempu na autobusové zastávce, Luděk vylezl a šel pro Favorita s loděmi.
Původně záležitost na dvě minuty. To by tam ovšem nesměl dělat kempaře "Buzna". Přestože nás viděl z kempu asi pětkrát odjíždět s loděmi i bez nich, nechtěl Luďka s autem pustit ven, dokud mu neukáže jakési potvrzení (doklad o zaplacení, jak jsme se měli dozvědět později). Protože Luděk dlouho nešel, vypravil se za ním Frenky. Když se dlouho nevraceli oba, z kempu se ozývalo troubení a u brány se začali shlukovat lidé a se zájmem hleděli směrem ke kempu, vydal jsem se jim na pomoc.
Zastihl jsem Luďka, jak řve na Buznu v jeho kutlochu, mlátí mu pěstí do stolu a a vypadalo to, že si bouchne i do Buzny. Buzna něco nesměle blekotal o "papíru". Pochopil jsem, šáhl do ledvinky (měli jsme společný doklad o zaplacení) a zamával jím Buznovi před obličejem. Ani si ho nezkontroloval, zjevně byl rád, že může otevřít závoru a zbavit se nás.
Konečně jsme jsme vyjeli směr Turnov. Chtěli jsme si vyzvednou peníze na benzín v bankomatu, o kterém nám pověděl Merlin – koupil si totiž dopoledne na Kozákově meč a byl úplně bez hotovosti. Smůla nás neopouštěla ani v Turnově. Merlinův bankomat byl už mimo provoz a ani bankomat ve spořitelně na tom nebyl lépe. Navíc jsme se ještě potkali s dalším zoufalcem, který tvrdil, že nefunguje ani bankomat na nádraží. Znechuceně jsme opustili Turnov.
Dojeli jsme do Příšovic do hospody a Luděk vyrazil pro benzín k nedaleké pumpě u dálnice na Prahu. Naštěstí se tam dalo platit kartami, takže vše dobře dopadlo a bylo dál na co jezdit. Posléze jsem si tam pro benzín dojel i já. Než jsme vyhnali kluky z hospody, naložili lodě a dojeli do kempu, bylo už půl deváté večer.
Kemp nebyl z nejkomfortnějších. Jeden suchý záchod a tekoucí voda pouze v řece (přesto jsme museli zaplatit, pokud jsme si nechtěli hledat ubytování jinde). Skočil jsem se vykoupat do nedalekého rybníka. Po mém návratu jsme vzali Subaru a jeli zpět do hospody na jídlo. Stihli jsme to jen tak tak, vařili jen do půl desáté. Za chvíli dorazil i zbytek lidí ve Favoritu (jídlo ještě dostali) a hospodu jsme zavírali asi v jedenáct. Vrátili jsme se do kempu. Spát se nám ještě nechtělo, tak jsme se usadili okolo dřevěného stolku, který stál vedle maringotky, ve které spal hlídač kempu. Pepíno vytasil lahvinku rumu a začali jsme popíjet. Zábava byla tak dobrá, že se nám podařilo probudit hlídače, který se nestačil divit, co mu to řve u dveří. Nakonec jsme láhev potrestali. Kemp se postupně ponořilo do ticha a my do spánku. Tak skončila neděle.
- FOX -
Pondělní ráno je v oparu. Probouzím se ve stanu a honem ho musím otevřít. Včerejší hraní na slepce, pili jsme r. u. m., příliš nesvědčí. Druhý den s rozřízlou nohou není pro mne nic moc. Beru s povděkem, že pojedu až druhou štreku a tak na mne padá řízení fáčka s mrtvolou Hnědoočky. To můžu. Ještě si zazpívám s Dobešem a pak odjíždějí. Oni po vodě a my do hospy. Merlin je skoro mrtvej, bumbá Jizeru. Dál řídí fáčko Štěně a já naviguji. Zatímco na smluveného fleka nedaleko Mnichova Hradiště dorazíme přesně, Fox málem vletí do Štěněcího při nenadálém brždění. Druhá část zatím šťastně přistane.
Až na to, že se pro mne snažil Štěněcí v Mnichově Hradišti sbalit prsatku, se vlastně nic vážného nestalo. Vyloděním výprava skončila, protože nám se na voleje už moc nechtělo. Po intermenzu na hradě, jsme se sjeli zase, no hádejte, v hospodě a zamávali Luďanovi ku Praze. Pak ještě ve Středohoří dělení lupu a doma úklid lodí. To je vše. Nezbývá než dodat, že jsem zásadně proti komunistickému dělení, že jo Tome..... Zase na vodě......
Ahoj Frenky
