Lodníkův lament– HOP TROP

1. Já snad hned, když jsem se narodil,

   na bludnej kámen šláp',

   a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap,

   velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo,

   drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si na čelo.

R: Máma mě doma držela a táta na mě dřel,

  já moh'jsem jít hned študovat,

   kdybych jen trochu chtěl,

   voženit se, vzít si ňákou trajdu copatou

   a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,

   že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,

   a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,

   kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R:

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach

   a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,

   všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'

   a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R:

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,

   moc nikomu se nechtělo do vody ledový,

   k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,

   všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R:

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv

   a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',

   na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,

   teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.

R: