Nad ránem - COP

1. Až mě jednou potká ten, kterej neptá se,

   ale jenom odpovídá,

   tak ho vezmu na pár piv někam,

   kde se vůbec nikdy nezavírá.

   Nejdřív budem tiše pít do nepoznání,

   a taky trochu klít na svítání.

   Potom budu se ho ptát na všechno,

   o čem nemám ani zdání.

R: Proč nad ránem se asi procitá,

   proč nebe se s hvězdama dotýká,

   rej spanilejch víl,

   proč ani na pár chvil neuvidím.

2. A když všechno budu znát,

   tak zaplatím a řeknu:"Milej pane",

   to je všecho sice hezký, jenže co s tím,

   když nic není nepoznané.

   Když vím co se stalo, co je teď, co přijde,

   co je za nebem, co v zemi a co v lidech.

   Takže bylo mi ctí a dveře nechám zvenčí zavřené