11. Oprášeno způdy
JIM BOWIE
Zvuk tohoto jména způsobuje dodnes příjemné zatrnutí šíje každému zálesákovi - greenhornem počínaje a zkušeným trapperem konče. Je to jméno slavného muže západu, vynálezce a duchovního otce proslulého "Bowie - knife", nepostradatelného "Bowie - nože".
Tento muž se narodil v roce 1795 ve slunné Georgii. V mládí se věnoval prozaickému zaměstnání v panenských lesích a nekonečných hvozdech, kde kácel stromy a rubal dřevo. Záhy však pověsil své řemeslo na hřebík a všímal si více rozvíjejícího se obchodního ruchu, který tehdy sliboval lehčí, ale zejména výnosnější zaměstnání. Přesídlil se do Texasu a byl brzy v kraji znám jako veselý druh, ale i nadmíru prchlivý účastník častých pitek, které většinou končily rvačkou. Při těchto příležitostech se velmi často zalesklo i ostří nože, jež mělo přimět vrtkavou štěstěnu přiklonit se na správnou stranu. Po jednom z těchto, pro něho ne právě šťastných zápasů, dostal nápad, který ihned společně s místním kovářem realizoval. Podle vlastního návrhu si nechal zhotovit nůž, dosud nevídaného zajímavého tvaru, a ještě tentýž večer se mu naskytla příležitost náležitě jej v praxi vyzkoušet. Hned při této premiéře se stal nový nůž osudným pro tři hbité Mexikány, jinak mistry v tomto druhu soubojů.
Tím se Jim Bowie i jeho zvláštní nůž tak, proslavil, že skutečně vešel do dějin "Divokého západu." V pozdějších letech se Jim Bowie stal plukovníkem texaské armády a padl jako muž se svými všemi spolubojovníky při obraně napadené pevnosti Alamo.
(Upraveno ze zahraničních materiálů)
KLOZET
Zařízení, o jehož účelu nelze pochybovat. Vše má svůj počátek a konec. To tvrdili již staří Řekové a jejich "alfa - omega" přežila do našich věků jako úsloví známé - od "A do Z". Od prvopočátku kulturního rozvoje snažil se člověk, aby to poslední, co ze sebe vydává, to svoje "Zet", patřičně umístil, ukryl a zaopatřil. Neboť jak každý dnes již zajisté ví, není nic příjemného ukrývat své "Zet" jeden, nežli na místě k tomu určeném. Za účelem vhodného umístění byla vymyšlena spousta zařízení a místnůstek, od prostých prkýnek nad dírou v zemi, přes stupačkové latríny apod. (nepočítáme zvláštní vzory cizokrajné např. 2 klacky...). Nade vším dominuje "Klozet". Pod tímto pojmem si zajisté nikdo nepředstaví společnou kládu, na které vojsko tak rádo odpočívá, ba ani ty přenosné budky pro pány důstojníky (u civilizovaných armád!) Naopak si pod tímto pojmem každý představí útulnou, vyhřátou místnost v pastelových barvách s bílou mísou stojící pod nádržkou, která tak klokotá, když naše „Zet" po nás uklízí.
A jsme u vzniku názvu. Byl odvozen z klokotajícího obřadu - "Klo-Zet". Není však zlato co se blýská a nemusí být vždy útulný "klozet" lepší, než "hajzl".
Proč ???
Často slýchávám v poslední době, že je všechno v hajzlu. Nevěšme hlavu! Není tak špatně, jsme-li v hajzlu! Naopak ji hrdě vztyčme, už proto, aby se nám nenabralo do úst. Z hajzlu se totiž můžeme ještě vždycky, byť s potřísněni a pomuchláni a s toaletním papírem (použitým), celkem se zdravou kůží dostat, ale zkuste se někdo drápat z klozetu tou tenkou rourou, skrzeva sifón ..........
Proto buďme rádi, že jsme někdy jenom v "hajzlu"!
