12. Poezie z mechu a kapradí
NÁVRAT
STESK
Dojemně přitisknut stříbrnou zábavou
tesknícího rána ............
Ptáci zpívaj jsem trop
v uzavřeném pokoji ve vesmírném prostoru
kde se můza nebojí
bidlo mlčí tak nač se po něm válet
dočítám „Sex tant" je to čekání na nálet
jenže koho, zas nikdo nepříde
jen steskem promísená touha se ve mně zmítá
a jemný mechanizmus zvaný cit
stále měří ony šlépěje divné melodie
kde je milá, kde je
sklenka kafe je dopita a Bastila dávno dobita
já zkouším jako husita
jež už dávno leží mrtev a nemůže vstát
jehož holka se určitě bude ptát proč nepřijel
Sedím dojemně přitisknut náladou
tesknícího rána...........
LÁSCE K VÍŘE (ČI NAOPAK)
Kamarádi básníci, poetové
Stejně jako já dobře víte, že měsíc není měsíc, ale luna a taky že i mech může ševelit. Tak tedy Vás vyzývám, prohrábněte svůj archív a vězte, že ve druhém čísle bude na této straně poezie z let 94-96.
Těším se ........
ZORCE
DO CIVILU
Až se jednou potkáme na cestě života
vítr bude teple vát
a třeba bude hrozná robota
zas na sebe se budem smát
Stačí jen stisk ruky vřelý
v očích jisker plamínek
pohled plachý možná smělý
žádný vpravo vlevo hleď
Pak už jenom praskot ohně, jisker proud
pár tónů z kytary
v hrudi místo srdce troud
žádné alkoholu otravy
Každý snes to jinak trochu
někdo popil jiný snil
život to je peklo hochu
tak proč bych si nepopil
Řekni Frenky proč?
Když je to za pár hodin....