12. Poezie z mechu a kapradí

21.12.1999 21:12

 

NÁVRAT

 
Tak jako muška opisuje portréty neznámých těl,
vracím se na místa, která jsem ve snu opomněl.
Jako bych nikdy tady nebyl a přeci žil tu rok.
Ač neudělav krok, tak zase jsem zmok.
 
Vánek zas tiše pohrává na struny větrných dnů,
od ohně oči hledí vzhůru a hledají tu jednu.
Jen tu jednu zaručeně živou planetu.
Na noc s ní pak sdílí lože a vstává až k polednu.
 
Dobeš, podzim 1993

STESK

   Dojemně přitisknut stříbrnou zábavou 
tesknícího rána ............ 
Ptáci zpívaj jsem trop 
v uzavřeném pokoji ve vesmírném prostoru 
kde se můza nebojí 
bidlo mlčí tak nač se po něm válet 
dočítám „Sex tant" je to čekání na nálet 
jenže koho, zas nikdo nepříde 
jen steskem promísená touha se ve mně zmítá 
a jemný mechanizmus zvaný cit 
stále měří ony šlépěje divné melodie 
kde je milá, kde je 
sklenka kafe je dopita a Bastila dávno dobita 
já zkouším jako husita 
jež už dávno leží mrtev a nemůže vstát 
jehož holka se určitě bude ptát proč nepřijel 
Sedím dojemně přitisknut náladou 
tesknícího rána...........

Frenky - vojenská ,25.5.1992
 

LÁSCE K VÍŘE (ČI NAOPAK)

PÍSNIČKA
 
Až mi ulétneš holubičko,
teplé to ze srdíčka všecko
odvaneš po sté v jiný osud.
Čas plyne jako horský proud.
 
Kam nedohlédneš holubičko,
tam nech se zanést větrem smělým.
Zpívej a rozsévej tam děcko.
To děcko, co je naší nadějí.
 
Najdi se s jinou holubičkou,
buďte vy obě moji sudičkou.
Vítejme každé další ráno.
Probudit se, že za to stálo.
 
Procitnouti hlásat naději
Probudit se s jedinou svojí ... 
 
Hudbu a text  -Dobeš, únor 1993
 

 

Kamarádi básníci, poetové

Stejně jako já dobře víte, že měsíc není měsíc,  ale luna  a taky že i mech může ševelit. Tak tedy Vás vyzývám,  prohrábněte svůj archív a vězte, že ve druhém čísle bude na této straně poezie  z let  94-96.

Těším se ........

Frenky

ZORCE

Na nebi zhasla Večernice
na stole plane poslední svíce
a já tu sedím a tiše lkám tmou.
Pro lásku jedinou, pro lásku mou.
 
Ona má oči jako dvě malé trnky
a vlasy hebké jako len,
tvářičku pěknou jak srpnové nebe
a duši čistou jako den.
 
Pro lásku svoji bych šel světa kraj
jak o tom básník ve verších psal.
Láska je víra, má kouzelnou moc
a já tu teď sedím a je černá noc.
 
Kolem mně vane lehounký vánek
a na má víčka už dosedá spánek.
Až oči zavřu navštíví mě sen
a v něm má láska .....už začíná den.
 
Merlin, léto 1991
 

DO CIVILU  

Až se jednou potkáme na cestě života 
vítr bude teple vát 
a třeba bude hrozná robota 
zas na sebe se budem smát 
  
Stačí jen stisk ruky vřelý 
v očích jisker plamínek 
pohled plachý možná smělý 
žádný vpravo vlevo hleď 
  
Pak už jenom praskot ohně, jisker proud 
pár tónů z kytary 
v hrudi místo srdce troud 
žádné alkoholu otravy 
  
Každý snes to jinak trochu 
někdo popil jiný snil 
život to je peklo hochu 
tak proč bych si nepopil 
  
Řekni Frenky proč?

Když je to za pár hodin.... 
 

Alex - vojenská25.3.1993