17. Silvestr 1999
21.03.2000 16:02
Jak už je v lidské přirozenosti, obávají se mnozí toho, že při změně letopočtu dojde k nějaké katastrofě, která zničí pokud možno celý svět. Při přechodu na rok 1000 bylo důvodů k obavám pramálo. Zato tento přechod na rok 2000 mohl být daleko zajímavější. Lidstvo se totiž za posledních 50 let zmohlo na počítače a stihlo jimi zaplavit téměř celý svět a svěřit jim řízení i těch nejnebezpečnějších provozů. Všechno vypadalo dobře a lidstvo si mnulo ruce, jaký husarský kousek se mu podařil.
Pak ale přišlo pár hnidopichů a začalo hlasitě vykřikovat do celého světa, že při přechodu do roku 2000 mohou nastat závažné problémy. Nebojte se, nebudu zde vysvětlovat problém Y2K. Jde mi jen o to, aby každý pochopil, že nebylo možné zkontrolovat každý jednotlivý počítač a tak hrozilo, že se úderem nového roku 2000 rozhostí tma a ticho. Proto mnozí z nás již od dopoledne sledovali v televizi, jak probíhá přechod na rok 2000 v časových pásmech dále na východ. Naštěstí se zdálo být vše v pořádku a tak jsme se mohli začít těšit na naši oslavu Silvestra.
Po dlouhých poradách a debatách bylo v průběhu podzimu rozhodnuto, že letos se Silvestr bude slavit v Knínicích (asi 10 km od Ústí) u Buryho na baráku. Organizátory akce se ustanovili Merlin a Tetřev, který ovšem byl Merlinem zcela zastíněn. Všichni jsme se Merlina několikrát předem ptali, zda není potřeba zajet k Burymu v předstihu a místnosti, kde se měla oslava konat, připravit. Merlin s bohorovným klidem tvrdil, že bude stačit 5 lidí a 2 až 3 hodiny a všechno bude OK.
Na Silvestra v 10 hodin se proto vypravilo 5 silných mužů do Knínic, aby provedli pár malých úprav a připravili barák k oslavě. Asi v polovině cesty prohodil Merlin mezi řečí: "Nevim, jestli jsem vám to řikal, ale ta oslava se bude konat v maštali." Na chvíli nastalo ticho... "Je tam dost místa, ale zdi nejsou omítnuté. Bude jí potřeba trochu vyklidit, sestavit stoly, nanosit židle a upravit místnosti na spaní" pokračoval Merlin. Ticho trvalo ještě chvilku a pak se ozvalo několik hlasů najednou "To si děláš srandu, ne? To máme stihnout za 2 hodiny v pěti lidech?" a podobně.
Všem nám začalo docházet, že příprava nebude žádná procházka růžovým sadem. Jen jsme se modlili, aby Merlin přeháněl. Dojeli jsme do Knínic, kde nás očekával Bury. Po prohlídce prostoru jsme se shodli, že realita je ještě horší, než naše představy. Bury zřejmě usoudil, že využije oslavy k částečné přestavbě interiéru domu. Maštal byla plná nejrůznějšího harampádí a těžkých předmětů. V obou místnostech, kde jsme měli spát, byla na podlaze vrstva prachu, ze které trčely hřebíky v různém stupni rezatosti a ostrosti. V jedné místnosti v rohu byla podlaha dokonce děravá...
Bury nám půjčil montérky a různé nářadí. Já jsem se přihlásil k úpravě horních místností a hodinu a půl jsem jenom tahal z podlahy ty hřebíky, které vytáhnout šly, a zatloukal hlouběji ty, které vytáhnout nešly. Po mně nastoupil Frenky s vysavačem a podlahu vysál. Nakonec se na podlahu položily kartóny, aby se neleželo na holých prknech.
Vypravil jsem se dolů do maštale. Většina krámů již byla uklizena a v jedné polovině se vyskytovalo několik "stolů" (desky na postavcích) s židlemi. Jelikož okna vedoucí do maštale byla malá a v místnosti bylo trochu šero, navrhnul jsem, aby si na práci rozsvítili. Bury mne uklidnil, že světlo bude, až ho někdo zapojí. Zdvihnul jsem proto oči ke stropu a uviděl holé dráty visící ze stropu. "Je tu nějaký elektrikář?", zeptal se Bury. Neochotně jsem se přihlásil (jsem slaboproudař, počítačář). "Tak si vem vercajk a můžeš začít zapojovat", děl Bury bohorovně. Ujistil jsem se, ze jsou vypnuté jističe a dal se do toho. Po troše potíží s malou "čokoládou" (elektrikářský terminus technicus, Bury musel někde vyhrabat větší) jsem zapojil nejprve jedno a pak druhé světlo. Po pohledu na hodinky (bylo půl jedné) jsem řekl Tetřevovi, že je čas se vrátit do Ústí. Rozloučili jsme se s Merlinem, Míňou a Frenkym, kteří zůstávali, a vyrazili jsme do Ústí. Ještě před odjezdem jsem prohodil, že Kája (Medák) je elektrikář, tak ať zapojí to poslední světlo, až přijede.
Čekáte další horor? Tak to vás zklamu! Když jsme asi v půl páté přijeli spolu s Vlčicí, Tetřevem a Bělicí zpět do Knínic, bylo poslední světlo již zapojeno, na stolech byly bílé ubrusy a když jsme ještě rozvěsili papírové girlandy, které vzala sebou Vlčice, proměnila se maštal jako zázrakem v útulnou místnost, kam se nás všech dvacet pohodlně vešlo. Stoly se během krátké doby zaplnily různými pochutinami, které připravily naše lepší polovičky, a po prvním přípitku se rozhostila pohodová atmosféra. V družné zábavě (hrálo se a zpívalo jako obvykle) jsme se přiblížili k půlnoci.
Chvilku jsme diskutovali, kde budeme dělat odpočet a přípitek (zimomřivější navrhovali maštal), ale nakonec jsme se všichni vyhrnuli ven. Chvilka čekání a už to nastává: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, půlnoc! Špunty lítaly a sekt šuměl. Hromadné líbání a gratulace. V té vřavě jsme si ani nevšimli, že světlo svítí dál, elektřina nepřestala proudit dráty, konec světa se nekoná! Pak přišly na řadu rakety, petardy, dělobuchy, bouchací sirky a jiná pyrotechnika. Největší úspěch mělo synchronizované odpalování mých a Merlinových raket z jakýchsi "minometů" (nazývaných familiérně Olgoj Chorchoj).
Neobešlo se to však bez menšího výbuchu hned na začátku, kdy jsem si neprostudoval návod, neodmotal jsem zápalnou šňůru a raketu ve tvaru koule jsem se zapálenou šňůrou vhodil obráceně do minometu. Raketa se zapálila a protože byla obráceně, šlehaly chvíli plameny z minometu ven. Nakonec raketa vybuchla a zničila i minomet. Nikomu se naštěstí nic nestalo a díky tomu, že jsme měli minometné sady tři, mohli jsme spolu s Merlinem využívat (tentokrát už správně) zbylé 2 minomety.
Po vystřílení munice nastalo velké telefonování. Každý toužil popřát svým blízkým šťastný Nový rok. Vzhledem k tomu, že tento nápad mělo spolu s námi dalších 90% uživatelů obou mobilních sítí, neměli jsme téměř žádnou šanci se někam dovolat. Po chvíli jsme to vzdali, hromadně se vyfotili a vrátili se zpět do domu. Zábava pak pokračovala až do pozdních ranních hodin.
A tak na přelomu letopočtu zkolabovaly pouze mobilní telefonní sítě díky totálnímu přetížení a někteří opilci díky přemíře zkonzumovaného alkoholu (nám se tato druhá varianta naštěstí vyhnula). Svět se točit nepřestal a to je dobře. Ať žije rok 2000 a s ním i my!
- George Fox -
SILVESTR 1999
George Fox
Jen jednou za tisíc let nastává chvíle, která změní uvažování lidí na dalších tisíc let. Jedná se o změnu letopočtu. Je úplně jedno, jestli století a tisíciletí končí nebo nekončí, změna je v tom, že dalších tisíc let (pokud lidstvo tak dlouho vydrží) budou naši potomci psát v letopočtu na začátku dvojku. Měli jsme to štěstí, že jsme tuto změnu mohli spolu s pěti miliardami lidí prožít také.
Jen jednou za tisíc let nastává chvíle, která změní uvažování lidí na dalších tisíc let. Jedná se o změnu letopočtu. Je úplně jedno, jestli století a tisíciletí končí nebo nekončí, změna je v tom, že dalších tisíc let (pokud lidstvo tak dlouho vydrží) budou naši potomci psát v letopočtu na začátku dvojku. Měli jsme to štěstí, že jsme tuto změnu mohli spolu s pěti miliardami lidí prožít také.
Jak už je v lidské přirozenosti, obávají se mnozí toho, že při změně letopočtu dojde k nějaké katastrofě, která zničí pokud možno celý svět. Při přechodu na rok 1000 bylo důvodů k obavám pramálo. Zato tento přechod na rok 2000 mohl být daleko zajímavější. Lidstvo se totiž za posledních 50 let zmohlo na počítače a stihlo jimi zaplavit téměř celý svět a svěřit jim řízení i těch nejnebezpečnějších provozů. Všechno vypadalo dobře a lidstvo si mnulo ruce, jaký husarský kousek se mu podařil.
Pak ale přišlo pár hnidopichů a začalo hlasitě vykřikovat do celého světa, že při přechodu do roku 2000 mohou nastat závažné problémy. Nebojte se, nebudu zde vysvětlovat problém Y2K. Jde mi jen o to, aby každý pochopil, že nebylo možné zkontrolovat každý jednotlivý počítač a tak hrozilo, že se úderem nového roku 2000 rozhostí tma a ticho. Proto mnozí z nás již od dopoledne sledovali v televizi, jak probíhá přechod na rok 2000 v časových pásmech dále na východ. Naštěstí se zdálo být vše v pořádku a tak jsme se mohli začít těšit na naši oslavu Silvestra.
Po dlouhých poradách a debatách bylo v průběhu podzimu rozhodnuto, že letos se Silvestr bude slavit v Knínicích (asi 10 km od Ústí) u Buryho na baráku. Organizátory akce se ustanovili Merlin a Tetřev, který ovšem byl Merlinem zcela zastíněn. Všichni jsme se Merlina několikrát předem ptali, zda není potřeba zajet k Burymu v předstihu a místnosti, kde se měla oslava konat, připravit. Merlin s bohorovným klidem tvrdil, že bude stačit 5 lidí a 2 až 3 hodiny a všechno bude OK.
Na Silvestra v 10 hodin se proto vypravilo 5 silných mužů do Knínic, aby provedli pár malých úprav a připravili barák k oslavě. Asi v polovině cesty prohodil Merlin mezi řečí: "Nevim, jestli jsem vám to řikal, ale ta oslava se bude konat v maštali." Na chvíli nastalo ticho... "Je tam dost místa, ale zdi nejsou omítnuté. Bude jí potřeba trochu vyklidit, sestavit stoly, nanosit židle a upravit místnosti na spaní" pokračoval Merlin. Ticho trvalo ještě chvilku a pak se ozvalo několik hlasů najednou "To si děláš srandu, ne? To máme stihnout za 2 hodiny v pěti lidech?" a podobně.
Všem nám začalo docházet, že příprava nebude žádná procházka růžovým sadem. Jen jsme se modlili, aby Merlin přeháněl. Dojeli jsme do Knínic, kde nás očekával Bury. Po prohlídce prostoru jsme se shodli, že realita je ještě horší, než naše představy. Bury zřejmě usoudil, že využije oslavy k částečné přestavbě interiéru domu. Maštal byla plná nejrůznějšího harampádí a těžkých předmětů. V obou místnostech, kde jsme měli spát, byla na podlaze vrstva prachu, ze které trčely hřebíky v různém stupni rezatosti a ostrosti. V jedné místnosti v rohu byla podlaha dokonce děravá...
Bury nám půjčil montérky a různé nářadí. Já jsem se přihlásil k úpravě horních místností a hodinu a půl jsem jenom tahal z podlahy ty hřebíky, které vytáhnout šly, a zatloukal hlouběji ty, které vytáhnout nešly. Po mně nastoupil Frenky s vysavačem a podlahu vysál. Nakonec se na podlahu položily kartóny, aby se neleželo na holých prknech.
Vypravil jsem se dolů do maštale. Většina krámů již byla uklizena a v jedné polovině se vyskytovalo několik "stolů" (desky na postavcích) s židlemi. Jelikož okna vedoucí do maštale byla malá a v místnosti bylo trochu šero, navrhnul jsem, aby si na práci rozsvítili. Bury mne uklidnil, že světlo bude, až ho někdo zapojí. Zdvihnul jsem proto oči ke stropu a uviděl holé dráty visící ze stropu. "Je tu nějaký elektrikář?", zeptal se Bury. Neochotně jsem se přihlásil (jsem slaboproudař, počítačář). "Tak si vem vercajk a můžeš začít zapojovat", děl Bury bohorovně. Ujistil jsem se, ze jsou vypnuté jističe a dal se do toho. Po troše potíží s malou "čokoládou" (elektrikářský terminus technicus, Bury musel někde vyhrabat větší) jsem zapojil nejprve jedno a pak druhé světlo. Po pohledu na hodinky (bylo půl jedné) jsem řekl Tetřevovi, že je čas se vrátit do Ústí. Rozloučili jsme se s Merlinem, Míňou a Frenkym, kteří zůstávali, a vyrazili jsme do Ústí. Ještě před odjezdem jsem prohodil, že Kája (Medák) je elektrikář, tak ať zapojí to poslední světlo, až přijede.
Čekáte další horor? Tak to vás zklamu! Když jsme asi v půl páté přijeli spolu s Vlčicí, Tetřevem a Bělicí zpět do Knínic, bylo poslední světlo již zapojeno, na stolech byly bílé ubrusy a když jsme ještě rozvěsili papírové girlandy, které vzala sebou Vlčice, proměnila se maštal jako zázrakem v útulnou místnost, kam se nás všech dvacet pohodlně vešlo. Stoly se během krátké doby zaplnily různými pochutinami, které připravily naše lepší polovičky, a po prvním přípitku se rozhostila pohodová atmosféra. V družné zábavě (hrálo se a zpívalo jako obvykle) jsme se přiblížili k půlnoci.
Chvilku jsme diskutovali, kde budeme dělat odpočet a přípitek (zimomřivější navrhovali maštal), ale nakonec jsme se všichni vyhrnuli ven. Chvilka čekání a už to nastává: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, půlnoc! Špunty lítaly a sekt šuměl. Hromadné líbání a gratulace. V té vřavě jsme si ani nevšimli, že světlo svítí dál, elektřina nepřestala proudit dráty, konec světa se nekoná! Pak přišly na řadu rakety, petardy, dělobuchy, bouchací sirky a jiná pyrotechnika. Největší úspěch mělo synchronizované odpalování mých a Merlinových raket z jakýchsi "minometů" (nazývaných familiérně Olgoj Chorchoj).
Neobešlo se to však bez menšího výbuchu hned na začátku, kdy jsem si neprostudoval návod, neodmotal jsem zápalnou šňůru a raketu ve tvaru koule jsem se zapálenou šňůrou vhodil obráceně do minometu. Raketa se zapálila a protože byla obráceně, šlehaly chvíli plameny z minometu ven. Nakonec raketa vybuchla a zničila i minomet. Nikomu se naštěstí nic nestalo a díky tomu, že jsme měli minometné sady tři, mohli jsme spolu s Merlinem využívat (tentokrát už správně) zbylé 2 minomety.
Po vystřílení munice nastalo velké telefonování. Každý toužil popřát svým blízkým šťastný Nový rok. Vzhledem k tomu, že tento nápad mělo spolu s námi dalších 90% uživatelů obou mobilních sítí, neměli jsme téměř žádnou šanci se někam dovolat. Po chvíli jsme to vzdali, hromadně se vyfotili a vrátili se zpět do domu. Zábava pak pokračovala až do pozdních ranních hodin.
A tak na přelomu letopočtu zkolabovaly pouze mobilní telefonní sítě díky totálnímu přetížení a někteří opilci díky přemíře zkonzumovaného alkoholu (nám se tato druhá varianta naštěstí vyhnula). Svět se točit nepřestal a to je dobře. Ať žije rok 2000 a s ním i my!
- George Fox -