03. Velký vandr Loketský

.LOKETSKÝ

     Stál jsem na nádraží v Ústí a přemýšlel, jestli kluci (Merlin a Frenky) na mě v Mariánkách budou čekat nebo se na mě vykvajznou. Jeli totiž o den dříve, aby se pokochali pohledem na kasárny, ve kterých sloužili. Rychlík do Chebu kupodivu zpoždění neměl a tak jsem v pohodě chytil přípoj na Plzeň a na místě byl včas. Kluci tam byli a tak se šlo na oběd do nejbližší hospůdky. 
     „Hele, kluci počkejte na mě! Já jdu vomrknout jeden zámek, co je asi půl kiláku vocaď" řekl jsem a zmizel. Tak strašnou barabiznu bych nepovažoval ani za zastávku autobusu, natož za zámek. Nikdy nevyhledávejte zámek „HAMRNÍKY"! Nic tam není. 
     Co ale určitě v Mariánských lázních stojí za to vidět, je rozhledna"HAMELIKA", z které je vidět celé okolí Mariánek a navíc vypadá jako hrad (pozn. pro Humusáka). Zpívající fontána na hlavní kolonádě je taky zážitek a když si k tomu koupíte u pěkný slečny lázeňskou oplatku tak máte lázeňskou atmosféru jako vyšitou (a  to ani nemusíte chlastat žádný prameny). 
     Rozhodli jsme se kolonádu opustit a vyrazili po značce do lesa za město, kolem vodní nádrže „Přehrada", která zásobuje pitnou vodou celé Mariánky. Mraky nad námi se roztrhaly a krajina kolem se celá zvedala do kopců slavkovského lesa. Rozcestník nás upozornil na odbočku k přírodní rezervaci „SMRAĎOCH" - lesní rašeliniště s vývěvy plynného oxidu uhličitého a sirovodíku v podobě mofet. Tam také vznikla fotografie „Čtyři smraďoši" (Frenky, Merlin, já a „Smraďoch"). „Kdo vysloví jméno téhle kyselky, tak toho zabijem, protože dycky, když jsme to řekli nahlas, začalo pršet" prohodil Frenky  a poté nám oznámil, že se jedná o „FARSKOU  KYSELKU". „No nezabili byste ho ?!" Naštěstí nepršelo. Farskou kyselku jsme minuli bez újmy na zdraví a po pár kilometrech jsme dorazili na „KLADSKOU". Kladská je národní přírodní rezervace se čtyřmi rašeliništi - „LYSINA", „MALÉ  RAŠELINIŠTĚ", „TAJGA" a „PATERÁK". 
      Okolo Kladského rybníka vede 1,5 km naučná stezka. A tam se Frenky svlíknul do naha (prasák) a začal se mejt.....! No nebudu to rozmazávat. Všechno hnízdící vzácné ptactvo odlétlo a už se nikdy nevrátilo. Nad Kladskou začalo zapadat slunce a my se usadili v útulné hospůdce, dali si po pívu a jídlu a s němcem, který tomu vůbec nerozuměl, se dívali na televizi „Vrchní prchni".

Venku běhali špatně uvázaný koně přes hospodu, opilci po sobě házeli půllitry a my se vpíjeli do židlí. Byl čas odejít, po půlhodině jsme zapadli na okraj lesa a spali jak medvídci.

     Ráno, raníčko jsme vstali a Frenky objevil klíště. Po skoro půlhodinovým zápase se operace zdařila, pacient skoro umřel. „Nasnídat, sbalit a padat, máme zpoždění"! 
    Po dvou hodinách jsme dobyli nejvyšší místo Slavkovského lesa (skoro 900 m n. m.) a začali padat k zříceninám hradu „KYNŽVART", který stojí na zalesněném vrcholu nad stejnojmennými lázněmi. Z hradu toho moc nezbylo, ale je to ta správná romantika. Lázně Kynžvart stojí taky za prd, ale jsou tam bezva potraviny s nanuky a jogurty. Frenky tam našel poštu, takže si mohl vybrat ňáký prachy. Nezemře hlady (škoda). Cestou k zámku jsou pastviny pro koně. Koně zaujaly Merlina natolik, že jsme ho odtud nemohli dostat. Zámek jako takovej je dost v zuboženým stavu. 
     „Jestli chcete vidět dalších 14 místností musíte přijít v pátek, kdy budou zpřístupněny veřejnosti"... a my blbci přijedem ve středu. No nic, ta část zámku, kterou jsme viděli, stála taky za to, zvláště kabinet kuriozit a knihovna knížete Klementa V. L. Metternicha. Ten den jsme měli přeci jen na něco štěstí. Poprvé po 15 letech byla zpřístupněna kaple sv. Antonína Paduánského. 
     Anglický park je tu super a tak velkej, že jsme k němu dostaly samostatnou mapu, aby jsme náhodou nezabloudili. Ale to už jsme dost spěchali, neboť vlak do Karlových Varů nečekal. Navíc výluka mezi Mariánkami a Teplou byla dost prodloužená. Nejdříve se čekalo na vlak z Plzně  a pak nám zablokoval cestu tranzit s píchlou gumou. Móc fajn! Do Varů jsme přijeli dost pozdě (2 hodiny zpoždění) a večer jsme museli volat kamarády, aby si nás vyzvedli na nádraží. Plánovaný večer s kamarády z Varů se nakonec vydařil a na jejich slezině na terase jedné útulné hospůdky se pomalu přelil do dalšího dne. 
    Bylo to příjemné setkání, zvlášť kluci si libovali, že  zas po čase viděli kamarádku"Světlušku", a i když nepršelo, tak jsme přenocovali  na campu „U Světlušky" (panelákový srub - poznámka autora).

Dokončení v příštím čísle.