..LOKETSKÝ

.......... pokračování z minulého čísla časopisu

 
9.  září 1999 (čtvrtek)

      Řinčící budík, vonící snídaně a neuvěřitelná frekvence lidí v tom malém bytě u Světlušky byli dost jasný náznak vstávání a vytoužené prohlídky nejznámějšího lázeňského města. Dojmy z lázeňské části Karlových Varů byly dost rozpačité. Spousta lidí, vedro, hotely a šílený ceny. Nakonec jsme navštívili vše co jsme chtěli : hlavní kolonádu, zámeckou věž, Vřídlo i hotel Pupp. Ochutnali jsme i místní horké prameny a už to nikdy neuděláme. Kelímek stál dvě koruny, prameny chutnaly jako když si v nich vyperete ponožky a ještě si spálíte čumák! Zato rozhledny v lesích nad K. Vary nám vše vynahradily. Bezva výhled je jak z Karlovy rozhledny, tak z Diany, na kterou jezdí i výtah. Ale to už nás tlačil čas a tak jsme navštívili Jelení skok a sochu Kamzíka a mazali na vláček motoráček, který nás vezl  do Teplé. Cesta z K. Varů do Teplé je jedna z nejhezčích u nás. Vlak nás vezl údolím řeky Teplé protkaným spoustou tunelů. Než jsme došli ke Klášteru Teplá, který se nachází asi 2 km za městečkem, tak už byla tma jako v pytli. Nakonec jsme zapadli na okraj lesa za klášterem a po večeři ulehli pod noční oblohu, na které ten večer padaly hvězdy jak o život.

 10. září 1999 (pátek)

      "Sportem k trvalé likvidaci těla i ducha", prohlásil ráno Frenky a nechal se prvními paprsky slunce vytáhnout ze spacáku a horečně začal čučet do mapy, až prstem ukázal, a první cíl naší dnešní cesty byl vytyčen - Betlémský rybník. Ranní koupel tří hambatých kotlíkářů začla přitahovat velké množství turistů a volavek, tak jsme se vydali směr klášter Teplá. Klášter premonstrátů v Teplé nabízí nejen ubytování, dobrý oběd a pohledy, ale také bezva prohlídku. Nesmíte  ovšem, jako my narazit na dědulu (nejspíše bývalý příslušník Lidových Milicí), který se nemohl smířit s tím, že větší část kláštera zničili vojáci naší bývalé lidově demokratické armády v 80.  letech. Jídlo ve zdejší klášterní restauraci nemělo příliš lidové ceny  a tak jsme si dali bezva oběd ve školní jídelně u nádraží  a vlakem byl proveden přesun o pár kilometrů dál do Bečova nad Teplou. Zámek a hrad v Bečově patří mezi nejhezčí v celém lázeňském trojúhelníku. Hrad sice není přístupný, ale zámek s přilehlými zahradami nám to plně vynahradil. Paní průvodkyně sice nebyla profík, byla to pokladní, ale o to víc jsme si mohli prohlédnout místa na která nezbývá jiným tolik času. Přesun číslo 2 a ten den definitivně poslední, byl proveden na trase Bečov n. T. - Cihelny. Zde se nedalo přehlédnout obrovské množství golfových hřišť, které se rozkládalo po obou březích řeky.  Vyrazili jsme do lesů, směrem na Svatošské skály na Ohři vzdálené asi 3 km. Zapadající slunce nám dalo jasně najevo, aby jsme si našli flek na spaní. Ten se naskytl naproti Svatoškám přes řeku. Únava  udělala své, za chvíli jsme spali jako špalci.
     

    11. září 1999 (sobota)

          Ráno opět svítilo sluníčko. Tak dokonalé počasí celý týden se jen tak nezažije.  Přes visutou lávku vedla značka na druhou stranu řeky Ohře a podél ní jsme šmajdali na Loket. Cestou Frenky rozhodl "Je vedro a ta řeka to jistí" , jeho spartakiáda prováděná v řece při vyhledávání záludných kamenů na dně, udivovala i vodáky projíždějící zde v němém úžasu "Cože se to tu plácá za tvora?". Málem vystupovali za plavby.  Po šesti kilometrech, které vedly podél řeky Ohře, se před námi objevilo městečko Loket se svým královským hradem. Oběd,  při kterém Frenky zničil židli  a hledal pásek s nožem (jako vždy), se vydařil a my jsme natěšení vstoupili do brány hradu. A to jsme netušili, že tu dnes je nejen prohlídka zdarma, ale ještě tady začíná folkový festival "Loketský kotlík 99´", který začal před deseti minutami v rytířském sále. Zahájil jej Slávek Janoušek. Zkrátka , nedalo se odolat! A lepší zakončení vandru jsme si ani nemohli přát. Hrály zde kapely např. Šafrán, Kvinta z Litvínova nebo pořádající Roháči z Lokte.  O přestávce jsme si prolezli hrad i s drakem a místními strašidly. Z věže se pokochali pohledem na celé město i s údolím řeky. To už se  začínalo stmívat a nás čekala druhá část koncertu.  O půl jedenácté vše skončilo. Frenky zde pokecal se svojí kamarádkou, která zpívá se skupinou Kvinta. Já s Merlinem dal řeč s Čolákem, který se zde také mihnul.  Celé město i s hradem bylo fajn navícené a vypadalo to jako v pohádce.  Řekli jsme si, že takový bezva týden si zaslouží zakončit posezením u dobrého pivka. A tak jsme se poptali jednoho místního na náměstí a vydali se do hospůdky u řeky.  Měli nejen dobré pivo, ale taky něco k snědku, a tak jsme se vpíjeli do židlí a utvrzovali se v tom, že to fakt stálo za to,  a že si to utčitě někdy zopáknem. Vzhledem k tomu, že ráno jel vlak až z Chodova, tak bylo nutné opustit Loket a vyrazit po kolejích směrem na Chodov. Cestou jsme to práskly na kraj lesa u cesty. Naštěstí o nás nikdo nezakop.

    
    12. září (neděle)

       Došlap do Chodova trval necelou hodinku  V Karlových Varech na nádraží jsme si dali snídani a vlak směr Ústí nad Labem už frčel krajinou podkrušnohoří.......
        Začalo nám být smutno, že vandr končí, ale holt dovole-ná skončila.  Kluci vystoupili v Mostě a jeli na hokej do Litvínova k Alexovi a Kiwině. Já si to namířil rovnou domů. Příště nás snad bude i víc?!   Ahoj

       - MÍŇA -