1. Hučku svou na pozdrav smekám,
světla vlaků vidím plát,
tak na svůj nárazník čekám,
už jsem tě měl akorát.
2. Zejtra ráno, až se vzbudíš,
zjistíš, že se slehla zem
a tvůj miláček že pláchnul
půlnočním...
Autor textu: Robert Křesťan
Propadali
jsme se níž a níž
a rozdávali
od Dieppe až po Paříž
té noci, kdy jsem ti čet'
pod Saint Pierre v Beauvais
všech sedmnáct set sedmdesát pět
básní Emily Dickinsonové.
Tisícerý dík
za slavnost bez hostí,
za ten okamžik
nesmrtelnosti
té noci, kdy...
1. To bylo v Dakotě po vejplatě,
whisky jsem tam pašoval,
a že jsem byl sám jako kůl v plotě,
s holkou jsem tam špásoval.
2. Šel jsem s ní nocí, jak vede stezka,
okolo červených skal,
než jsem jí stačil řict, že je...
M. Leicht/M. Leicht
ref: Já dostal pěstí od strašlivýho chlapa
Když jsem se zvedal tak přidal ješte pár
Já pak jen seděl a jeho děsná tlapa
Zakryla slunce a v ten moment jsem...
1. Slunce pálí jak ďas a za krátkej čas
vzdáš hold suchej švestce,
sem, do žáru skal, psa bys nevyhnal,
a tím spíš žádný jezdce,
ptáci ani "píp", i čtvernohej můj džíp
trávu nechce žrát,
než bych tu usnul nudou, i když...
1. Zdálo se mně, zdálo, hej, na nedělu ráno,
že byla muzika a u ní chlapců málo.
2. Na ní chlapců málo a dívek na tisíce,
třema řade stále, samé klebetnice.
3. Třema řade stále a klebete vázale,
[:na jedno panenko všecke jich skládale.:]
1. V zátoce naší je celej den stín,
dneska je tichá, já dobře vím,
kdy ten stín zmizí i z duše mojí,
za vodou čekám na lásku svoji.
2. Poslední dříví jsem na oheň dal,
i kdyby nocí překrásně hřál,
já nespím, to víš, jak bych si...