02. Toulky světem - Nový Zéland
Nikdy jsem neměl touhu nějak zvlášť moc cestovat. Stačily mi české luhy a háje, pro trochu větší rozhled pak slovenské Tatry. Po otevření hranic jsem si oblíbil italské Dolomity a rakouské Alpy, které mě fascinují dodnes a nepřestávám se tam vracet. Nicméně byla jedna země, která mě přitahovala a zůstávala ve mně uhnízděná jako místo opředené mýty o kráse a divokosti, azurového moře a zasněžených vrcholků, místo, kam se asi nikdy nepodívám, ale přesto mě bude stále přitahovat. Nový Zéland.
Když jsem plánoval cestu do Austrálie, říkal jsem si, že by bylo hezké podívat se taky na Nový Zéland, ale měl jsem plnou hlavu starostí s tím, jak budu přežívat za mořem a na nějaké konkrétní plány nebylo místo. Ovšem v polovině mého pobytu v Sydney jsem si musel přebukovat letenku na nějaký konkrétní datum a zařídit prodloužení víza a tak jsem se v té době pevně rozhodl, že si tu svou vysněnou zemi nenechám ujít. Začal jsem shánět informace, společníky na cestu a vhodný let. V té době na Zélandu žila má kamarádka Pacina a tak jsem se s ní dohodnul, že část pobytu strávím u ní v Christchurch a měl jsem tak zároveň postaráno o bydlení v první den a také konkrétní informace o zemi a možnostech cestování. Před odletem jsem si naplánoval cestování po Jižním ostrově a nějakou tu orientační trasu, domluvil se na společné cestě se spolužákem z Rakouska a začal se těšit :o). Chtěli jsme si pronajmout si v Christchurch auto a vyrazit směrem k jezeru Tekapo, odtamtud do Queenstownu, podniknout malý výlet tam a zpět na jedno z nejnavštěvovanějších míst Zélandu Milford Sound a poté podél západního pobřeží někam nahoru, už bez konkrétních plánů. Nu, celkem vše vyšlo, jen s tím společníkem se to nějak zvrtlo. Třetí den cesty mi v rozpacích oznámil, že se musí na den vrátit do Christchurch, jelikož má nečekaně domluvený pracovní pohovor. A že se další den vrátí a budeme pokračovat. Nevrátil se.
Ve městě upadl, zlomil si ruku a já osaměl v malém městečku jménem Greymouth.A tak jsem se vydal na další cestu sám a zjistil jsem, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Mnohem víc a snáz jsem se totiž seznamoval se stejnými cestovateli jako já na cestách a v backpackerech a poznal spoustu príma lidí z celého světa.
Svou cestu jsem začínal v Christchurch,což je největší město jižního ostrova. Je vystavěné v typickém anglickém stylu, s nádhernou katedrálou na náměstí. Všudypřítomný cestovní ruch se zde odráží v nesčetných obchodech se suvenýry, kavárnách a restauracích.Půjčení auta také není žádný problém, jen si člověk musí zvyknout na jízdu vlevo, což v městském provozu není zas tak hrozné, prostě se jede v koloně s ostatními auty.Na Novém Zélandu je skvělé, že stojíte u moře a koukáte na zasněžené vrcholky třítisícových Jižních Alp.
hristchurch je to jen pár hodin jízdy k úpatí hor, jezerům Tekapo a Pukaki, či do horského střediska Mt.Cook, odkud se dají podniknou hezké tůry mezi kopci až k jezeru Tasman s báječným výhledem na nejvyšší horu NZ, podle které se jmenuje i již zmíněné středisko.Queenstown je další oblíbenou zastávkou cestovatelů.Je to středisko adrenalinových sportů jako rafting, bungee jumping či jet boat ride,což je divoká projížďka rychlým motorovým člunem mezi soutěskami místních řek. Město je plné ubytoven různé kvality a tak ani v plné sezóně tu nebude problém s ubytováním. Je tu spousta cestovních kanceláří, kde se dají domluvit různé výlety či sportovní aktivity. Ani já jsem neodolal a zaplatil si vyjížďku na koňském hřbetě kousek od města, v půvabném Cardrona valley. Také je to ideální místo k výletu na Milford sound, mořskou zátoku asi 280 km vzdálenou, kam se musí jet velkým obloukem a která je vyhlášená svou divokou nepřístupnou krásou.
Bohužel tam asi 300 dní v roce prší a tak je skutečně štěstí, když vyjde počasí a slunce ozáří četné zátoky a rozeklané útesy. Nedaleko Qeenstownu se nachází zlatokopecké městečko Arrowtown, kde si člověk skutečně připadá jako před sto lety a přitom město kypí životem, má spoustu stálých obyvatel a není jen turistickou atrakcí. Jen ta stylová hlavní třída lemovaná zaparkovanými auty trochu kazí romantické představy o zašlé slávě města. Cestování po ostrově je poměrně jednoduché i pro osamělého cestovatele s nepříliš naditou peněženkou.
V oficiálních cestovních kancelářích I-site se dají zamluvit místenky v tzv. Shuttle busech, což je většinou 12-ti místný Ford Transit, které jezdí po celém ostrově a za rozumné peníze. Jejich řidiči dokonce zastavují na zajímavých místech a v rámci přestávky vám ukáží přírodní zajímavosti, okolo kterých by jste jinak bez povšimnutí profrčeli.
Opravdu osobitý přístup a přátelská atmosféra, tak vlastní Novozélanďanům, se odráží i na náladě cestujících a tak člověk často zabředne do rozhovoru s ostatními cestovateli a vyměňuje si zážitky i praktické tipy. Místenky jsou na jméno a lze je zakoupit i chvilku před odjezdem autobusu, jen to musí pracovník kanceláře vytelefonovat. Dokonce se mi stalo, že jsem čekal na špatné zastávce a řidič si pro mě zašel z místa, kde na mě čekali a kam jsem ze zastávky neviděl. Což byla klika, neboť další spoj jel až druhý den a bez místenky by mě taky nemusel vzít. Využil jsem cestu po západním pobřeží, rozdělil jsem si ji do dvou částí a po konzultaci s pracovníky informační kanceláře se rozhodl pro krátký trek na chatu Welcome Flat, nacházející se na poměrně známém Copland treku. Trasa vede nádhernou krajinou podél řeky, jejíž přítoky se často musejí přecházet přes visuté lávky. Treky na Zélandu mají každý své jméno a jsou různě náročné.Nejsou výjimkou ani několikadenní trasy a na nejoblíbenější z nich si člověk musí zarezervovat místo v chatách i několik měsíců dopředu.
Chaty jsou většinou spartánsky zařízené, s místem k přespání, k uvaření jídla, čisté a útulné a občas tam bývá i správce, který pomůže a poradí.
Já jsem si rezervoval místo v chatě už v Qeenstownu, po naplnění kapacity by teoreticky neměl na trek nikdo jít, ale většinou se dá spát ve vlastním stanu v blízkosti chat. Na chatě Welcome Flat bylo skvělé, že kousek od ní byla termální jezírka s báječnou horkou vodou, kde si člověk po náročném dni nádherně odpočinul. Svůj druhý trek jsem si užil v národním parku Abel Tasman, který je prý nejhezčím národním parkem na celém Zélandu. Trasa vede podél pobřeží, lemuje zátoky, stoupá a klesá v hustém lese a každou chvíli se cestovateli otevírá nádherný pohled na pláže a zátoky. Některá místa se dají projít jen při odlivu a i tak se musí trochu brodit. Mě bohužel celé dva dny mého putování lehce pršelo a tak byl zážitek jen poloviční. Ale i tak to stálo zato. Po návratu zpět do Christchurch jsme si s Pacinou udělali výlet do míst, kde se natáčela část filmu Pán prstenů. To je na Zélandu velký byznys, prodávají se upomínkové předměty, pořádají výlety do vesnice hobitů a dají se koupit mapy s vyznačením všech míst, kde se natáčelo. My jsme si zajeli po dlouhé prašné cestě do poměrně opuštěného místa, kde se tyčí skála, na které je ve filmu sídlo krále Rohanů, Edoras. Téměř nic tam nezůstalo, ale měli jsme štěstí a potkali jsme učitele z nedalekého městečka, který nám vyprávěl, že stavba byla zmenšená a mnoho místních dětí bylo najato jako kompars
Asi nejvíc se mi na cestování po jižním ostrově líbilo, že i když jsem většinou cestoval sám, opuštěný jsem nebyl. Při ubytování v bacpackeru se člověk seznámí se spoustou lidí, kteří také cestují a jsou naladěni na stejnou vlnu. Nezapomenu na nádherný večer v Greymouth, který jsem strávil na verandě hostelu v báječném rozhovoru s finským manželským párem či večer v hospůdce v Motueka při poslechu živé hudby se dvěma sestrami z Holandska. Přátelští lidé a nádherná příroda, to jsou největší dojmy, které jsem si ze Zélandu přivezl a které jsou mými vzpomínkami na tuto čarokrásnou ostrovní zemi.
* Backpacker - hostel, turistická ubytovna. Většinou se spí na pokojích po 4 - 8 lidech, muži a ženy zvlášť. Najdete je v každém městečku, jsou poměrně levné a bývá tam kuchyně, společenská místnost a internet.
* Domorodí Maorové - I já jsem toužil spatřit tradice a kulturu místních domorodců a tak jsem si zajel podívat se na vystoupení do jednoho z center, kde vám kromě běžného života ve vesnici předvedou i známý bojový tanec určený k zastrašení protivníka. Paráda.
-Merlin-