02. Velký vandr - expedice Brno
Expedice BRNO
- Humusák -
Jednou v pátek navečír jsem seděl s Ráďou a Míňou v hospodě U zlaté medaile a přemýšlel, kam vyrazíme před prázdninami na vandr. Netrvalo dlouho /asi tak tři piva / a začal se rodit plán. Navštívíme moravskou metropoli Brno a přilehlé památky ležící na severozápad od ní.Při vstávání o půl čtvrté ráno mi proběhlo hlavou jediné: "Doufám, že v tomhle drsném rázu nebude celá expedice pokračovat." Po šestihodinovém trmácení nás ještě nemile překvapila paní na nádraží, která nás varovala před zloději, kapsáři a jinou svoločí. Naštěstí všechny chmury se rozptýlily po spatření dominanty města – katedrály sv. Petra a Pavla. V kapucínském klášteře se na nás smála spousta umrlců, mezi nimiž nejvíce zaujala mumie Pandura Trencka, o němž jsme se dozvěděli něco víc na hradě Špilberku. Prohlídce předcházela minela Míni a jeho potřeba na malou stranu. Protože "přece nebude chcát u stromu", navštívili jsme restauraci na hradbách za účelem použití záchodků. Kdyby ovšem nebyly zamčené! A tak jsme zaplatili 70,- Kč za dvě piva, Míňa se vymočil do křoví a vyrazili jsme na hrad. Po exkurzi v chladných zdech kasemat pevnosti, kde nám bylo předvedeno i mučící zařízení z dob, kdy byl Špilberk věznicí, jsme navštívili v Muzeu města Brna výstavu historických mečů a expozici přírodních krás Střední Moravy. Přesun šalinou na hráz Brněnské přehrady byl bezproblémový, a po malém občerstvení v kiosku nasedáme na párník a ten nás odváží po hladině nádrže, zemitě zbarvené po nedávných deštích, až pod hrad Veveří. Ten je však kvůli restitučním problémům s převodem majetku uzavřen a tak se plácáme hladoví směr Veverská Bítýška. Zde se zjevuje kulinářský ráj v podobě stylové restaurace, kde plníme své teřichy božskou krmí a už k večeru pochodujeme údolím Svratky k chatovému táboru Šárka, kde si zajišťujeme nocleh. Chatka je poněkud prohnilá, ale to nebrání v příjemném strávení večeře a celodenních prožitků z Brna.
Ráno míříme ke klášteru Porta Coeli v Tišnově a pak dál na zříceninu Loučky. Ty nejvíc uchvátily Ráďu, neboť místo s hromádkou kamení jí nepřipadá vhodné nazývat zříceninou. A tak vznikl fenomén "Loučky", který je používán dodnes pro každou zříceninu bez možnosti určení stavby. Vracíme se zpět do Tišnova a vláčkem pádíme okouknout rodovou hrobku Pernštejnů v Doubravníku. Móc pěkný!
Alejí kopřiv a jiných kudlibabek docházíme navečír do Nedvědic, kde přespíme. Snídaně v hospodě a mažeme na majestátní Pernštejn. Opravdu Pan Hrad! Po prohlídce si Míňa nastavil v předhradí stativ s aparátem, a zatímco čekal na vhodné světlo pro fotografii, občerstvovali jsme se u stánku. Za chvilku přišel jakýsi klučina a začal mu do přístroje lehce kopat. Snad zkoušel, jakou to má stabilitu. Po okřiknutí toho nechal, ale za chvíli byl tady zas a pokračoval s větší vehemencí. To už jsem ale nevydržel, přišel potichu k němu a zezadu zařval: "Jedeš! Mám doma kůžičku z parchanta!" V klukovi by se krve nedořezal a pak už jen z uctivé vzdálenosti pozoroval, jak dopíjíme pivo a po zdařilém udělání snímku odcházíme.
Železnicí a stopem přejíždíme do westernového městečka Šiklův mlýn. Je to tu podle očekávání super, až na to, že dnes je zavírací den. Ale aspoň tu není masomlejn lidí. Následuje přesun autobusem do Bystřice nad Perštejnem. Odsud se dostáváme přes zříceninu Aueršperk na hrad Zubštejn. V útrobách hradu rozbíjíme ležení, ale na popud cedule "pozor nebezpečí zřícení klenby" se přesunujeme na loučku za hradem. Během ohřívání buřtů a konzerv stavíme přístřešek a pokojně užíváme večerní pohody až do uložení ke spánku. Ve čtyři ráno nás probudí průtrž mračen. Plachta nás sice ochránila dobře, ale spánek už přece jenom nebyl nejpevněší. Když jsme vstávali, tak si chytrák Míňa kopnul do boty a naplnil si jí vodou z louže. Při balení nám taky leccos navlhlo a tak jsme v lijáku vyrazili domů. Jenom litovali, že jsme nezůstali v ochranných zdech hradu, protože tam bysme zůstali úplně suchý.
I když jsme se mokří, hladoví a bez peněz vraceli domů, můžeme určitě říct, tenhle vandr se opravdu vydařil.
- Humusák -
