10. Psáno střelným prachem

Už jsem v této rubrice psal o střelných zbraních, které se zapsaly do historie a do širokého povědomí. Každý kluk,a troufám si říct, že i každá dívka, zná Winchestrovku a Colt. Ale ví také, jak střelné zbraně vznikly a jaký byl jejich vývoj? Odkud se vzal střelný prach a kdo vynalezl kolečkový zámek? Tak se na to pojďme podívat trochu blíže.

 -Merlin-

Historie střelného prachu

    Historie střelného prachu je úzce spjata s vynálezem střelného prachu. První psaný dokument o použití střelného prachu jako hnací síly projektilu pochází z Číny z roku 618 před Kristem. Využíval se především pro ohňostroje, ale i pro vystřelování primitivních projektilů. Když byla roku 200 před Kristem postavena velká čínská zeď, byly její součástí i speciální střílny pro kanóny. Ve středověku experimentovali alchymisté se složením tohoto zapalovacího prostředku, ale bez valných úspěchů. První funkční směsi se objevily až na konci středověku. Podle jedné teorie přivezl alchymistické tajemství z Číny do Evropy Marco Polo.
    Nejprve se střelný prach využíval pro vystřelování projektilů z děl. První děla byla opravdu jednoduchá. Metala ponejvíce opracované kameny, později kovové lité střely. Takové dělo byla jen krátká tlustostěnná roura, na jednom konci uzavřená, s výjimkou malého otvoru, kudy se prostrkovala žhnoucí rozpálená tříska.
    Ovšem lidská vynalézavost strojů na zabíjení je nezměrná a proto se brzy objevují i lehčí a mobilnější palné zbraně. Známé hákovnice byly vlastně jen zmenšená děla na dřevěné lafetě, vpředu s hákem pro zmírnění rázu při výstřelu. I princip odpalování byl zpočátku stejný. To ovšem brzy přestalo stačit a tak se začaly používat různé zlepšováky, sloužící k usnadnění střelby.
    Prvním byl doutnákový zámek, kdy se rozžhavený knot, přichycený na serpentu, přiložil k pánvičce, obsahující střelný prach, a tím došlo k jeho zapálení. Tento systém nebyl moc spolehlivý, protože při dešti doutnáky zhasínaly a prach vlhnul. Ovšem jeho výroba byla levná a tak se používaly ještě v sedmnáctém století.

 Dalším systémem byl kolečkový zámek. Jeho pravděpodobným vynálezcem je Leonardo da Vinci, který na počátku 16.století sestavil CODEX ATLANTICUS, který mimo jiné obsahuje i skici kolečkového zámku. Je to podobný systém jako u klasického zapalovače. Rýhované kolečko tře o křesací kamínek a tak vznikají jiskry. Systém byl však v té době příliš složitý a jeho výroba byla drahá.
        Hledaly se jiné cesty a tak přišel na svět křesadlový zámek. Křesací kámen křísnul o ocílku a vzniklé jiskry zapálily prach na pánvičce. Pánvička byla krytá a otevírala se při spuštění mechanismu. Prach byl tak uchráněn před zvlhnutím. Pravý křesadlový zámek, tak jak jej známe, vyvinul Marin le Baourgeoys mezi rokem 1610 a 1615 Křesadlové zámky se dále vyvíjely v různých modifikacích a verzích, např. křesacím kamenem byl pazourek, což se řekne anglicky "flint", a právě odtud pochází české slovo "flinta".
        V roce 1805 vynalézá skotský farář anglikánské církve Alexandr John Forsyth první typ perkusního zámku, v němž jako látku k zapálení náplně použil vysoce citlivou výbušninu zvanou třaskavý prach. Jeho princip spočívá v tom, že kohoutek dopadne na malou roznětku z třaskaviny, kterou zapálí a takto vzniklý plamen zažehne střelný prach v hlavni. Perkusní zámky byly velmi spolehlivé, navíc se staré křesadlové zbraně daly snadno předělat na nový systém. Nový typ zbraní se nejprve vnější podobou od těch předchozích moc nelišil, roku 1836 však americký vynálezce Samuel Colt získává patent na revolver s automatickým otáčením válce, čímž je zahájena éra opakovacích zbraní.
        Následný vývoj střelných zbraní dospěl až k vynálezu nábojů, to je však téma na úplně jiný článek.

-Merlin-