11. Oprášeno z půdy

09.12.2012 20:23

TRAMP JENIS

Toulavá Honza, T. O. Windy Camp

 

Když mi bylo třináct, toulávala jsem se po lesích, pozorovala jsem jak večer všechno usíná. Člověk je pak volný a může se zasnít. Ty usínající lesy mě táhly do svých hlubin.

Jednou jsem na svých toulkách rozbalila svou starou deku a sedla si do trávy. Zapomněla jsem na návrat domů.

Měsíc prodlužoval stíny keřů a stromů, bylo už pozdě a mě přepadl strach. Měla bych se vrátit domů? Ale jak? Zapomněla jsem cestu zpátky. Kam se poděla ta krása, volnost a lehkomyslnost?  Bylo to jako zle probuzení z krásného snu.

Kolem paseky se černaly nízké smrčky a zvaly k přenocování. Zalezla jsem pod jeden z nich. I když to byl celkem bezpečný úkryt, třásla jsem se strachy . Krčila jsem se pod dekou, tenkou jako lupínek a děravou jak cedník, žvýkala kus chleba, který jsem si vzala na cestu.

Tak ráda bych teď usnula, ale spánek nepřicházel. Vánek kolébal trávou sem a tam. Za hodinku jsem pocítila únavu a dřímota mi začala tlačit víčka...

Co to? Z protější strany paseky se ozvalo dunění a praskot větví. Jakoby se na paseku valil malý tank. Přikryla jsem si hlavu dekou, abych tu hrůzu neviděla. Co se teď stane?

Zvědavost byla silnější než strach. Vyhlédla jsem tou největší dírou v dece a co nevidím!  Uprostřed mýtiny stojí nefalšovaný tulák se steconem na hlavě. Přes rameno kožíšek. Tramp se rozhlédl kolem sebe. Odhodil uesku., za ní letěl na zem kotlík a kytara. Za chvíli měl připravené ohniště. A co čert nechtěl, zamířil si to přímo k mému úkrytu. Vyjekla jsem strachem!

"Co je?  Kdo tu je?"

"Já."

"Kdo já?"  Bála jsem se znovu ozvat. tak jsem byla potichu.

"Co tu děláš?" vyptával se a já byla v rozpacích. Zasypal mě tolika otázkami až jsem se vzmohla na to, říci mu, že se bojím domů.

Spráskl ruce. "Dovedu tě domů. Kde bydlíš?"

"To právě nevím. Vzpomínám si, že jsem měla slunko po levé ruce."

Sbalil si věci a vyrazili jsme. Aby mi nebylo zima, půjčil mi ten svůj kožíšek.  Už jsem strach neměla. Vyprávěli jsme si cestou a když jsem mu řekla, že je mi teprve třináct, dal mi pořádné ponaučení o tom, že bych se neměla toulat , že by se mi mohlo něco stát. Vyprávěl mi o sobě, jak má rád přírodu..Cesta nám uběhla a my jsme stáli před naší chaloupkou, ukrytou v údolí mezi lesy. Věděla jsem, že mě čeká pádná ruka tátova, ještě jsem chvíli otálela.

"Tak už běž, čekají na tebe" řekl. V oknech se ještě svítilo. Chtěla jsem ho ještě poprosit, aby mi zazpíval, ale on zatím zmizel v lese.

Loudala jsem se pomaličku ke dveřím a tu mi vítr přinesl útržky tesklivé melodie. Zazpíval mi na rozloučenou.

Tak jsem poznala trampské srdce, plné romantiky, lásky a smutku.

Od té doby uplynulo už mnoho let. Za to, že jsem tramp vděčím trampu, jež se mi představil jako JENIS. Vzpomínám na něj v dobrém a posílám díky.

 

Toulavá Honza, T. O. Windy Camp

TRAMP 6/1969

-Vlčice-