12. Poezie z mechu a kapradí
Ahoj lidi!
Zatím co tato strana bude zdánlivě bez ladu a skladu, na straně 5 bude vždy nějaké téma. Dnes již minule avizovaný archiv 94-96. V příštím čísle vás prosím o největší pecky z let 97-99, doufám ve vaše polepšení, neboť tato poezie je naše společné dílo. Jako ostatně celý náš časák.......
- Frenky -
Do lesů jdu
Slunce svítí za mlžným oparem
v bílé se ztrácí moje zem
Dnes mrazem nepálí, zima není zlá
tiše tu touhu sněhem přikrývá
aby na jaře pak, až roztaje sníh
celá zem rozkvetla a má duše s ní
aby zněl dusot kopyt, víc než kdy dřív
Dnes do lesů jdu, a sluneční svit
smí cestu mi zlatem vydláždit
oheň mi kouřem provoňet šat
dnes se mi nemusí nic hezkého zdát
Jen kovboj tu schází, co stádo své shání
v peřejích řeky, co nemají stání
jen hříva tu schází a její ržání......................
- Viki, Unhošť, 2/2000 -
Přišel jsi nahý na svět
Cesta končí na dalším rozcestí.
Na něm začíná ta co skončila.
Řeka proudí, než se rozlévá.
V jeden oceán co nás oblévá.
Přišel jsi nahý na svět
s výrazem neviňátka.
Pupeční šňůra v Tobě
je na starý svět památka.
Budeš ji sebou nosit,
jako mnoho jiného.
Neber život tak zkrátka
zažívej něco nového.
Cesta končí ...
Nejdřív chození, potom mluvení
další je psaní, čtení, sčítání
pak vojna změní chlapce v muže.
Tam se ukáže, co všechno může.
Tam se ukáže, co všechno zmůže.
Cesta končí ...
- Stanislav Karas aleas PAN DOBEŠ - (12. 11. 95)
Krásná neznámá
Jsi vycházející slunce
nad obzorem moře
odlesk očí jak zlata unce
pohledem boříš hoře
těšíš mne já rozkreju tě
spatřím tvou skrýš
ve které se zrcadlíš
dřív než mne zvíš
Jen měsíc bledne závistí
a zalézá v mraky
když tvůj stín přelomu dne, noci
dopadá na listí
jsem bledý, taky již v tvé moci
Já rozkrejvám tě.......................
- 18.12.99, Frenky -
Co se zdá
Za tiché noci, když vítr jen šeptá
u okna sedím a nemůžu spát
přemýšlím o Tobě, vzpomínko sladká
nechávám myšlenky pomalu vlát.
Jak se chci dotýkat pramínku vlasů
hladit tě po tvářích políbit jen
však zachytit okamžik, marné je přání
uteklas nad ránem, bylas jen sen.
- Leden , Merlin -
Trapér
Ten starý trapér co táhne z kraje do kraje,
přes vesnice, kol potoků a kopců......
Jen ten vidí svět barvou zelenou, žlutou
a snad i bílou, jen pro něj bijou zvonce květin
když táhne širou dálavou v lůně přírody.
Snad je lidem pro smích............
Těm měšťanům ubohým co v nóbl hadrech
vysedávaj v barech.
Ano je jim pro smích, ale proč?
Oni nepoznaj, co je pravé kamarádství.
V životě neprožijí nejkrásnější chvíle, tam
kam vlastně všichni patříme......
Ani nemohou tušit, o co vlastně přicházejí.
Po krátkém opojení přichází chvíle, kdy
nám trempům začíná ubíjející rodeo všedních dní.
Zas do té špíny měst a mezi ty lidi co často
nejsou ani lidmi.
Obklopen vysokými šedými paneláky,
co ti zbývá než představa........
Ale to kluk města nepochopí,
protože nepozná nezažije.
Každý ty jež patříš mezi nás, aspoň
kouskem srdce svého, třebas o tom ani nevíš
a přesto ho máš v sobě..........
toho starého trapéra však i ty ve svých snech táhneš krajinou, tou
vysněnou nekonečnou......................
- času zimního prosince 1990, Frenky a Fredy v.r. -
Toulavá
Než promění se kapky deště v zahalenou tvář
ty zastavíš mně počkej ještě
a střípky krve padnou zlehka na oltář
pak uchopí tě rukou kleště
až smýkneš sebou slabá v závrati
holubi se nebe dotknoutam někde v lese za tratí.............
- F. 13.12.94 -
Stýskání
Když se mi stýská a venku se stmívá
a na tebe padá stín šedivých zdí
tak vzpomeň si na slunce a jak v létě bývá
nech odletět myšlenku a leť klidně s ní.
Leť do světa představ a splněných přání
kde splní se všechno, to o čem kdy sníš
a to že je smutno to bude jen zdání
co lehce zaplašíš jak šedivou myš.
A až se ti rozjasní mysl i tváře
a budeš v duši jak v bavlnce mít
tak možná i já přijmu část tvojí záře
je to tak snadné, vždyť stačí jen chtít.
- věnováno Viki ....... Březen 2000 Merlin -
Všimněte si spoluautora Trapéra! Ano, je to ten Fredy, bývalý hráč a textař Juwel Folku. Dále pak mezi námi vítám první básnířku, ahoj Viki!
- Frenky -