Ahoj lidi!

Mám takovej smutnej dojem, že tuto část Větru nikdo nečte. Jak by se pak mohlo stát, že v době hluboko po uzávěrce je můj stůl Vašeho díla prázden. Já místo abych byl rozechvěn z přemíry básní a básniček, nešťasten zaplňuji stránky svým dílem a ani nemusím rozjímat nad tím co jsem onehdá napsal špatně a co lépe. Výjimkou bohužel není ani poslední díl archivu 1997-1999, přitom to není ani tak vzdálená minulost. V příštím čísle bude tato archivní část poezie nahrazena, dílky o lásce. Pokud čteš na internetu básníku tyto stránky, zkus mi něco poslat. Adresa je: zeushrom@razdva.cz  Rozhoduji se podle toho jestli se mi ona báseň líbí, ne podle jména.......   

                                    
- FRENKY -

Podzim

    
    Buďme k sobě něžní,
    když končí léto, končí rok.
    Vítr mi  přináší zprávu zimy
    tak neodvratně
    a rychle stmívá den.
    Buďme k sobě něžní,
    netrapme se jen.
     
    Země tak studí,
    už nedá se ležet na polích,
    mlha a déšť
    mi vykrádá z úst smích,
    chci ještě pro tebe
    schovat pár spadlých ptačích hnízd
    a úsměvů
    a pro tebe
    vzpomínky z léta, z krásných míst.

    Buďme k sobě něžní,
    když podzim čiší z oranic,
    ať máme jeden druhého,
    když nezbylo tu nic.
    Chci tě mít ráda,......

    listopad 1998, Viki

Rozloučit

   
    Už je tu jaro
    a já se chci rozloučit.
    Nabízíš málo
    méně
    než jde vzít.
     
    I já chci jít
    jen nejde nemyslet
    nejde nevzpomínat
    nejde si nepřát
    a tak se ti omlouvám.

    Ach, bylo tak brzy
    hledat, co je pravé.
     
    Teď už vím
    jenom nejde na lásku nemyslet.
     
    Nechci se ve zlém
    rozejít
    ať jsou dny krásné
    jak jen mohou být
    aby to tolik nebolelo.

březen 1999, Viki

    Rozjímání

    
    Řeka teče neklidně a bublá
    pak dojde do moře a už se jen houpá
    zmoudřela či nikterak
    co voják v poli, ten si taky bublá
    pak miminko doma v náručí houpá
    a nebo pozoruje nad sebou soumrak
    zmoudřel on, neví Bůh ví jak
    no a pak jsem tu já neřka nevoják
    k moři nedopluju a v bitvě nezahynu
    zmoudřím snad s miminkem v náručí
    rád bych o malinko dřív
    třeba u rozkvetlého rozmarýnu
    a to prý mne život naučí.

    únor 1997, Frenky

Na louce plné květů

    Na louce plné květůt
    vé jméno si s radostí pletu,
    jsi žlutý či modrý kvítek
    vím že modrý, to je jen vtípek,
    zvláštní
    já trhám je pro tebe.
     
    Jsi jak nebe nad námi
    nikde a všude
    a to luční kvítí asi neuvidíš
    ale řekni, můžu já bezbranný muž
    za to, že v tobě jej uzřím?
     
    Já trhám je pro tebe..

    Lence, září 1999, Frenky

    Hlubina

    
    Když nebe se vzdouvá, jak moře jseš s ním
    dáváš si pozor, kol nohou jsou bažiny
    a zbytečky mrtvých stromů už nemohou
    mávat ti na pozdrav, jsi jinej teď bdíš.

    V rukou lesknou se krůpěje potu
    a ze vzdálené mlhy jsou slyšet vlci
    Co vyjou? Však víš.
     
    Bažiny bublají, ty však zvíš volání umrlců
    je to nejstrašnější horor,co se nedá zažít na ulici,
    když nebe se vzdouvá, jak moře jsem s ním
    jak hradba z deště a bouře v mé duši
    ztracené pro lásku, je slano já vím......   

     16.3.2000,  Frenky

    Dávnověk

    
    Chtěla bych, jak v dávnověku,
    v zahradě plné nočních skřeků,
    v zahradě šumící a stinné,
    kde vůni hledá odpočinek
    měsíc, jež krášlí volánky mých šatů
    jemně se opíraje do brokátu,
    a vítr do krajek, jež rozvíří,
    ......říct:
               Miluji vás, rytíři!

 Věnováno Merlinovi březen, 2000  Viki

      O lásce k víře (či naopak)

    
    Až mi ulétneš holubičko,
    teplé to ze srdíčka všecko
    odvaneš po sté v jiný osud
    čas plyne jako horský proud.
     
    Kam nedohlédneš holubičko
    tam nech se zanést větrem smělým
    zpívej a rozsévej tam děcko
    to děcko co je naší nadějí.
     
    Najdi se s jinou holubičkou
    buďte vy obě mou sudičkou
    vítejme každé další ráno
    probudit se že za to stálo.
     
    Procitnouti hlásat naději
    probudit se s jedinou svojí.......

pan Dobeš
 

    Kate a Bessie

    
    Tam nad modrou travou
    kde ptáci plavou větrem Tennessee
    tam tichej ševel stromů
    kde čekám na tu pravou
    ani nevím zda je to Kate či Bessie.
     
    Tam u ohrad z klád a ostnatého drátu
    kde mraky plavou ve větru Tennessee
    u krav jen tak přemítám
    kde hledat svýho tátu
    by poradil mi zda vydat se za velkou louži.
     
    Tam v jezeře s velkou spoustou vody
    kde bydlí ta stará dobrá Nessie
    tam mám ukončit své vleklé svody
    a zapomenout na proradnice Katy a Bessie.....

leden 1999, Frenky

    Vandrovní

    
    Zelená stráň a jabloň
    na obzoru jezdec na koni
    té kráse se předkloň
    kraj zahalen v mlhy závoji
    ještě chviličku a přijde svítání
    sovy jdou po noci spát
    nabírám z potoka vodu do dlaní
    a znovu musím se ptát
    proč tečeš potůčku do nikam
    polykám v ústech Katku
    vedle té krásy zanikám
    kdeže jseš ty pátku........

březen 1997, Frenky

Přirovnání 

    Když strom se zasadí
    člověk se narodí
    tím místo obsadí
    zas další v podhradí
    není tam samotný
    jsou jich tam desítky
    žijí tam v poklidu
    čas sčítaj na svátky.

    V mládí je ohýbán
    hned mezi bližními
    kdyby chtěl proplétat
    svůj kořen s jinými
    propletou větve mu
    ty zbudou při zemi.
     
    Má touhu v kořenech
    pnouti se k nebesům
    roste si podél zdí
    však hradby přece jsou
    jablko nepadne
    daleko od stromu
    možná za rok za dva
    bude mít úrodu.

    Těžké to bude mít
    záleží na štěstí
    jestli se na hradě
    nestane neštěstí
    kameny nepadnou
    daleko od hradu
    a snad mu bouřky dnů
    nezničí úrodu.  

    Stanislav Karas - pan Dobeš, 1992