Pro Henriettu

Hladit její tvář, jemnými tahy,
Prohrábnout její vlasy jen.
Dýchat její dech, cítit její stahy,
Kreslit si portrét něžný jako sen.
Zavřená víčka, za nimiž je skrytá,
Extází zlomek času si vzal,
v mlhavém ránu, kdy tichounce svítá,
Dává, a bere to, co jsem jí dal….

Lehce se dotknout jejích rtů,
žár ustoupil kamsi za hranu.
Propadat mlhou všech svých snů
Snad ještě chvíli, nežli vstanu.
V hloubce jejích očí jiskří svit,
ten okamžik, kdy hvězda padá.
Jen mlhavé ráno, úsměv a klid,
a vůně růže, která zvadá….

Hombre

Fetišista

Do temného sklepa,
zatáhl mne Pepa.

To je teda překvapení,
tím se pro mne všechno mění.

Zapomenu na zásnuby,
beztak Lumír nemá zuby.

Pepa už je u košilky, dýchá rychle, tep je znát,
na co si teď budem hrát?

Koutkem oka vidím tašku,
že by Pepa přines flašku?

Slastně předu, mhouřím oči,
čekám kdy už na to skočí.

Zatím nic se neděje,
mizí ve mně naděje.

Pepa plní tašku svršky,
asi mu dám hned do držky.

S plnou taškou pádí pryč,
já jsem uvnitř, z venku klíč.

Pryč s posranou romantikou,
vztekle cloumám zrezlou klikou.

Zbortil se mi krásný sen,
teď vím pravdu, musí ven!

Pravda krutá, ale jistá,
Pepa je jen FETIŠISTA.

Pavla T. O. Seník

Kámoši, sedlejte Pegasa!

Jen zkuste jaksi s vlky žíti,
když Frenky Dlouhán, u ďasa,
ve Větru loví slunko v síti.

Neračte bát se komerce,
je nás tu stále prstů ruka,
Na mechu tlučou koberce,
jsme sami jako boží muka.

Máte-li díru v šufleti,
kam strkáte své plody trýzně,
Možno ty vaše úlety,
zveřejnit u nás, hezky řízně…..

    Frenky