Poutník

Jsem poutník
cesty cest
jdu zaprášen
prachem staletí
do tváří vryty vrásky,
které jsou svědky
všech těch běd
co jsem v čase prožil
na té cestě poznání
a nyní - starý kmet
se srdcem plným lásky
myslím na pokání.

Faun

Žít

Žít a nečekat až nuda tě zdolá!

Žít a vybírat přátele z kola!

Držet své štěstí pevně v náruči,

Nepouštět se toho, kdo se ti zaručí.

Mít nadhled, být vždy výše,

být tak trochu z pohádkové říše.

Mít vždy čistou lásku ve svém žití,

a svět bude pláň plná kvítí.

Milovat přírodu, lidi a vlast,

nebát se na oltář oběti klást.

Dívat se za sebe, vzhůru i vpřed,

pomoci i tomu  kdo má vřed.

Zdeněk Kopáček, květen 1969

Borovice

Na kraji lesa, jak v kostele svíce,
časem osmahlá, stojí borovice.

Mnohé viděla spanilá lesní paní,
nenávist, lásku, žal i milování.

Osudy různé prošly kolem jejich boků,
zapadly v dálné nekonečno, rok od roku.

Lítostí vadla, slyšela-li žal
jenž lidské páry pod ni nosily,
když jeden však druhému
srdce z lásky dal,
větve jí rostly do síly.

Viděla kraj jak bouří se a sténá,
spatřila smutek i radost na polích,
jak přichází lidských rodů směna,
viděla pláč a zase smích.

Přežila vichřice a prošla bouřemi,
zůstala rovná však, jak v kostele svíce,
snažme se podobni býti i my
hrdí a rovní jak ta borovice.

Faun