14. Větrná hranice
Kamarádi !!!!
Tak už to bude rok co v měsíci březnu 2000 začala nová hra pro všechny, kteří rádi chodí. Akce Větrná hranice je časově neomezená (šlapačka). Takže může každej začít třeba dnes a pokud už začal před rokem, má již něco nachozeno. Na slezině se mne jeden nejmenovanej kamarád Fery zeptal, jestli se může jít taky Hranice na běžkách, takže pro ostatní: ano běžky jsou jako chůze. Jak jste si mohli v příloze všimnout, měli jsme s Míňou a Humusákem trochu problémky se sestavením jednotlivých etap, zvláště pak s Ostravskem. Na mojí žádost v Trampské konferenci na Internetu se mi ozval kamarád Luboš a popsal možnost projití trasy po hranici. Jelikož jsme již předtím uveřejnili tuto etapu po vnitrozemských horách, budeme ji uznávat jako náhradní variantu. To kvůli jistě nehostinné části Třinec - Karviná. Ale tvrďáci choděj zrovna tam tudy. Taky část Hodonín - Mosty u Jablunkova zdaleka v příloze nebyla komplet. Co nebylo minule, je dnes ve vší kráse. Zpravodaj bude mít příště již jen jednu stranu a na ní plánuju krom mého tlachání taky vaše dobrodružné skazky. Pro dnešek bude od spoluredaktora a spoluhraničáře Míňi. Takže to jest pro dnešek vše.
Ahoj Frenky
Hurá a vzhůru na hranici:
|
1.) Krušné Hory |
6.) Karpaty |
|
2.) Český Les |
7.) Ostravsko |
|
3.) Šumava |
8.) Jeseníky |
|
4.) Vrchovina |
9.) Orlické Hory |
|
5.) Podyjí |
10.) Krkonoše-Jizerky |
|
11.) Lužické Hory a Pískovce 12.) Tato etapa bude pro ty, co budou mít už vše našlápnuto, a její název zní Tour de Ústí n. L. |
|
7. Ostravsko
Počátek: Mosty u Jablunkova - nádraží ČD
Konec: Opava - nádraží ČD
Koridor body:
Jelikož k tomuto kousku naší vlasti nemám ani jednu mapu, myslete si, že je zde vidíte a držte se podle pravidel V.H., to jest do 10 km od hraniční čáry.
Doporučená trasa:
Vzdálenosti jsou jen odhadnuté na mapě, tedy cca.
1.) Mosty u Jablunkova (ČD), červená - Nýdek, červená - Třinec (ČD) 37 km
2.) Třinec - Český Těšín - Karviná (ČD) „Celé po silnici, hlavním orientačním bodem je řeka Olše."
3.) Karviná - nádraží - po silnici na Karviná Staré město až k řece Olši. Po pravém břehu podél řeky po protipovodňovém valu až k silničnímu mostu, po něm přejít na levý břeh a pokračovat stále po proudu až k soutoku Olše s Odrou. Odtud proti proudu Odry po pravém břehu do Starého Bohumína, odtud po nové cestě k trati. Po pravé straně od cesty je bunkr zvaný „Pod tratí". Jsou-li zde lidi ze spolku, je možno si bunkr prohlédnout (stojí to skutečně za to) a odsud je to k nádraží ČD asi 2 km. Trasa asi 30 km. Není značená turistickýma značkama KČT, leč je zde dobrý orientační bod tok řeky Olše a pak Odry.
4.) Bohumín ČD po zelené do Šilheřovic (zámeček, golfové hřiště v zámeckém parku), dále po zelené k muzeu hornictví na Ostravsku - Důl Landek. Odtud do Děhylova ČD. Trasa asi 20 km.
5). Děhylov ČD po zelené do Hrabyně (památník osvobození Ostravy), pak po červené do Nových Sedlic, pak modrá k rozcestí odkud po žluté až na zámek Raduň a dál až do Opavy na ČD. Trasa asi 29 km.
Kontrolní body:
1. Nýdek - dřevěný kostelík
2. soutok Olše a Odry
3. Hrabyně - památník
Celé Ostravsko v naší doporučené trase měří asi 145 km.
Teď už slibované dobrodrůžo od Míňi
Krušné hory patří u nás k těm nejzničenějším pohořím, ale přesto stojí cesta po jejich vrcholcích za to. Svoji cestu jsem tentokrát započal na chatě s výstižným názvem Bouřňák (869,3 m.n.m.). K této horské chatě, nazvané podle průkopníka krušnohorské turistiky Karla Klímy, se dostanete po červeně značené cestě táhlým prd´ákem z Hrobu přímo od nádraží. Rozhled z Bouřňáku patří mezi nejkrásnější, za dobrého počasí je vidět i matička Praha. Modrá značka mě dovedla na rozcestí u Nového Města a dál už šlapu po červené hřebenovce E3. Vřele doporučuji občerstvení v chatě Vitiška s bezva obsluhou a výhledem na Bouřňák. Cesta vede pustou krušnohorskou krajinou, kde místy v okolí uschlých stromů vyčuhuje nějaká skalka, ale převýšení je minimální. Po čtyřech kilometrech se přede mnou začala objevovat mezi zakrslými smrčky věž jako prase. Je to německá televizní věž na kopci zvaném Lugstein (892,6 m.n.m.). A to už sestupuji do světoznámé horské obce s hraničním přechodem - Cínovec. Známá je především bezva silnicí E 55 vedoucí z Dubí a je lemovaná „kumulami" lapajícími německé turisty k úchylným hrátkám. Blééééééé.
Naštěstí jsem žádnou nepotkal a nezkazil si vkus. Značka vede přímo přes přechod. Cesta - necesta vede dál po červené krušnohorskou magistrálou, ze které jsou pěkné výhledy jak na českou část Krušných hor tak na Německo s rozhlednami Geisingberg a Kohlhaukuppe (785,7 m.n.m.). Cesta se pozvolna stáčí od hranice a po devíti kilometrech jsem dorazil k horskému hotelu na Komáří vížce (807,5 m.n.m.), který je zároveň kontrolním bodem. Příjemné, ale poněkud dražší posezení s výhledem na Teplice umocňuje fakt, že hotel je zároveň bývalou rozhlednou (Rozhlednománie). Na Komárku taky vede nejstarší sedačková lanovka v Čechách. Po dvou kilometrech vedoucích přes pastviny poseté kravami a kravinci je malá osada Habartice, kde nic nefunguje. Možná v zimě, i když pochybuju. Na rozcestí u Adolfova (cca 0,5 km) jsem se rozhodl, že zase na chvíli zalezu do lesa, a tak odbočuji po modré přes přírodní rezervaci „Horské louky u Telnice" a kolem Rudného vrchu (795,6 m.n.m.) a šmajdám dolu smíšeným lesem do osady Liboňov (základna pro zimní přechod Chilkootským průsmykem).
Cesta lesem je nejhezčí na podzim, kdy to zde hraje všema barvama, a když do toho začne troubit jelen, tak to nemá chybu. Nesmíte ho ale honit po lese jako já, pak z toho nic nemáte. A to už jsem v Telnici, v hraničním rozdělovníku na část Krušné hory a Saské Švýcarsko (viz Větrná hranice). Z Telnice od hospůdky „Sauna" vede celkem nudná cesta po silnici vzhůru až na Nakléřov. Zde také kdysi stála rozhledna, ale zbyla po ní jen hromada kamení. I když se šušká, že ji možná někdo postaví znovu. Kdoví.
Rozhled je báječný. Nakléřov je taky zajímavý tím, že zde v roce 1813 sledoval Napoleon průběh bitvy u Chlumce. Má tu i svůj pomníček. Pokračoval jsem po silnici až k chatám na Panenské, kde se ke mně opět vrátila červená hřebenovka E3. Asi kilometr před hraniční obcí Petrovice značka odbočuje přes skaliska na Holém vrchu (615,6 m.n.m.) a vede kolem Cihlářského rybníku, kde se dá koupat (samozřejmě v létě), do horské vsi Tisá. Tam jsem také zakončil svou pout´ a před odjezdem autobusu do Ústí n. Labem poseděl v příjemné hospůdce pro horolezce a vandráky „Na kačáku" s pěkným výhledem na skalní město. Popsaná „hraniční" cesta se dá pohodlně ujít za 2 dny a najdete ji i na mapě KČT č.6 Krušné hory – Teplicko (1:50000).
Suchou stezkou uprostřed řeky.
Míňa
