LUŽICKÉ HORY I.

    Tentokráte se podíváme do Lužických hor. Nejlépe se začíná,  jak jinak, než na nádraží JEDLOVÁ (ČD 080, 081). Odtud začíná zelená značka, která Tě dovede na rozcestí zvané RANČ.  Nelekni se, ale smiř se s tím, že ať chceš či ne, polezeš do kopce. Ale vyplatí se Ti to. Ta červená Tě vynese na kopec JEDLOVÁ (773,9 m. n. m.), kde je jak rozhledna, tak i chata s moc  fajnovým občerstvením (viz. ROZHLEDNOMÁNIE str. 16).   

    Po dostatečném vyčučení se do kraje, můžeš sestoupit zpět na rozcestí RANČ a pokračovat směrem na malý kopeček (670,2 m. n. m.). Nachází se na něm zřícenina hradu  TOLŠTEJN. Hrad založili Vartenberkové snad v polovině 13. st. na ochranu Pražské cesty z Lužice do Čech. Roku 1337 byl dobyt vojsky lužických měst. Od roku 1402 patřil Barkům z Dubé. Roku 1463 ho nechal dobýt Jiří z Poděbrad, protože se sem nachýlil odbojný Albert Berka. Později za Vartenberků  byl r. 1469 obléhán a obsazen lužickým vojskem. R. 1642 hrad zapálili a dobyli Švédové, ale nebyl již obnoven. Od r. 1681 patřil i panstvím rodu Lichtenštejnů. Z vrcholových skalisek je výborný rozhled na Lužické hory.  

    Z TOLŠTEJNA poklušeš po červené dál z kopce do osady LESNÁ. Zde  je fajn motorest, kde dobře vaří (pokud je otevřeno!).  A pak už pěkný prďák do kopce (KRVAVÁ SLINA) na ČERTOVU PLÁŇ. Rozcestník pod PTAČINCEM (660 m. n. m.) Ti nedá vydechnout, ale Ty jsi borec a tak zkusíš červenou hřebenovku táhnoucí se po česko-německé hranici. Vede překrásnou krajinou až pod nejvyšší vrcholovou plošinu hory, dostupnou turistům z obou zemí.

    Na vrcholu LUŽE stával fajnovej hostinec. Jeho zbytky jsou patrné dodnes. Říká se, že se zde tancovalo okolo hraničního patníku uprostřed sálu z Německa do Rakouska a zpět. Turistická chata vyhořela 1. 1. 1946. Součástí chaty byla i rozhledna. Za dobrého počasí je super krásný rozhled.  Určitě už Tě přepadla žízeň a tak hurá z LUŽE k chatě Myslivny. Zvláště v létě je občerstvení venku velmi boží (pivo jako křen!).  Zelená značka jistí pohodlnou cestu. Po dvou kilometrech odbočí a zavede Tě k SIRNÉMU PRAMENI. Je to nepřesný název pro vydatný železný pramen na HAMERSKÉM POTOCE. Bakterie tu shromažďují železité sloučeniny vytvářející žlutohnědý povlak a kašovité shluky. Na rozcestí se žlutou, pokud už nemáš moc času, to švihni po silnici kolem kopce s romantickým názvem BOUŘNÝ (702,5 m. n. m.). Po obou stranách silnice je zbytek československého opevnění v podobě malých bunkrů. A jsi konečně na modré u zastávky JEDLOVÁ.    Máš za sebou 22 km a pěkný pocit, že jsi viděl hlavní část Lužických hor.  K nim se ještě někdy vrátíme.
     
    Příště:  KRUŠNÉ  HORY.  Tak suchou stezku uprostřed řeky Vám přeje  MÍŇA.