Chvilka s motýlem

Pan Dobeš

Dnešní víkendové ráno při ranním rozjímání a snad i meditaci vlétl do mého pokoje motýl. Nádherně zbarvený Otakárek. Jal se vykreslovat svými křídly svůj a zároveň můj životní příběh. Dokonce vyjevoval příběhy mých blízkých a snad i méně blízkých. Sluneční paprsky prostupují okenní římsou k peřinám a motýl i já jsme v jeho zájmu, když nás jeho paprsky příjemně prohřívají.Jsme tu jen my dva. Máme tu spolu takové ranní rozjímání. „Náhoda" pozvala pana motýla k návštěvě a asi tomu tak chtěla. Možná mu našeptala, aby při ranním prolétnutí nahlédnul za záclonu do mého pokoje. Proč si však zvolil právě tuto záclonu a toto otevřené okno, vždyť jsou stovky a dokonce i otevřených oken bez záclon?
Proč přiletěl rozjímat právě se mnou a ne třeba se smutnou paní, která bydlí o něco níže pode mnou, k té, které nedávno odešla duše manžela dost možná přes takové okno a s takovým mihotáním křídel, jakou nyní přede mnou předvádí můj návštěvník? Jak je to vlastně s naším výběrem, kde se tyto rozdíly učíme?
Říkám si, co kdyby tento motýlek byl jen trochu jinak zbarvený, třeba do šeda a už by to byla „jenom" můra, jak by mohl nezasvěcený namítnout, a dost možná už by to nebyl tak docela návštěvník zvaný. Častokrát si vybíráme a rozhodujeme, koho bychom v našich životech chtěli zvát do své přítomnosti a do blízkosti naší duše. Člověk je pohodlný a požitkářský a proto kdyby záleželo jenom na něm, zval by si do své blízkosti nejraději jen pěkně zbarveného, konturami křídel pestrého Otakárka.

Život je ale i o výběru motýlů. I oni se rozhodnou zda nás navštíví, když budou mít pro návštěvu u nás vhodné podmínky.
Tak například je rozhodně nutné mít otevřené okno (nebo duši?), poodkrytou záclonu a další nezbytné podmínky otevřenosti. Do zavřených oken a duší těžko zalétne život, ať už v podobě nádherně zabarveného motýla nebo něčeho nebo někoho docela jiného. Po potěšení z jeho přítomnosti je pak dobré dát motýlovi možnost, aby mohl odletět potěšit se třeba s někým jiným. Pokud jsme však ten přítomný okamžik opravdově sdíleli spolu, tak i když odlétne bude stále s námi - v našem srdci.
A co teprve až vstanu z postele a vydám se do světa. Těch možností zážitků z motýlů bude nepočítaně. Záleží zas jen na mém výběru.
Sluníčko stále prohřívá peřinu, ale něco je jinak. Motýl si už našel cestu zpoza záclony a snad možná letěl potěšit tu smutnou paní, co bydlí pode mnou, a mockrát si přeji, aby měla „otevřeno"...

V Ústí nad Labem, (sobota) 26. 8. 2000,
pan Dobeš