Vánoční nadělení

    autor: Merlin

    Ten den byla pořádná zima. Mezi domy se proháněl mrazivý vítr se strašidelným skučením a bral s sebou milióny sněhových vloček, které vířily nad ztuhlou zemí. Teploměr na nákupním středisku ukazoval 15 stupňů pod nulou a jediný, komu to nevadilo, byly rampouchy visící z okraje prorezlého okapu. Mráz vykreslil na okenní tabule divoké obrazce připomínající s trochou fantazie Tolkienovu Středozem. Prostě zima, jak má být. Byl štědrý den.
             Nám ovšem ta třeskutá zima nevadila. Seděli jsme v příjemně vytopené místnosti hospody U Palivce, pili pivo a grog a naslouchali kvílení větru s příjemným mrazením v zádech. Za okny se smrákalo, blížila se pátá hodina. Hostinský Palivec se na nás podmračeně díval zpoza výčepního pultu a  popsaný lístek naznačoval, že zavírací hodina se pomalu blíží. Odřené rádio na polici už poněkolikáté sdělovalo, že .."narodil se Kristus pán, poslouchejte"...
             Lezlo mi to na nervy. Ne že bych měl něco proti vánocům, ale když je už poněkolikáté slavíte sami v prťavé staromládenecké garsonce jen s televizí, vánoční nadšení brzy vyprchá.
             Tady jsem alespoň nebyl sám. U stolu se mnou seděli mí čerstvě rozvedení kamarádi. Vousatý Dingo, který tvrdil, že ho žena mlátila, a jemuž to, při pohledu na jeho medvědí postavu nikdo nevěřil a melancholický Pete, který svou melancholii okamžitě odhodil, kdykoli se v jeho zorném poli objevila nějaká ta půvabná ženština. Všichni tři jsme se shodli, že vánoce jsou svátky nanic a pro nás úplně bez půvabu.
             Pomalu jsme se chystali zaplatit a k nemalé radosti ženy hospodského, která na vedlejším stole utírala rozlité pivo a mumlala něco o starých ožralech, se zvedali k odchodu, když v tom se najednou rozletěly dveře a dovnitř, spolu se záplavou sněhu, vrazil rozjařený Miky.
    „Klucí" volal už ode dveří, „klucí, já mám kluka, totiž dítě, totiž syna."
    Jeho nadšeně zmatené chování probudilo z letargie i polospícího Palivce, který se na něho se zájmem zadíval a potom začal s rozmyslem plnit štamprlátka jiskřivou domácí slivovicí.
    „Jak to?". Udiveně zvednul obočí Pete.
    „Vždyť jste to čekali až po silvestru, ne?"
    „No jo, prostě to přišlo dřív no. Kluci, já jsem tak šťastnej."
    „Nebudeš", zabručel Dingo, otec dvou dětí. „Počkej, až začne chodit."
    Ale to už se k nám neslo na podnose pět štamprlátek a do nosu příjemně zašimrala vůně švestek.
    „Tak na zdraví a ať je to zdravý„ zarýmoval Palivec a jedním prudkým pohybem do sebe obrátil obsah sklenky.
    Nálada v místnosti se prudce změnila. Paní hostinská roztála a změnila se v usměvavou bytost, nesoucí na stůl mísu s cukrovím, Pete s Dingem poplácávali Mikiho po zádech a hostinský Palivec naléval další dávku slivovice.
    V oknech okolostojících domů se začaly pomalu rozsvěcovat vánoční stromky, voněla slivovice a cukroví a mě koledy z rádia najednou tak protivné nepřipadaly. Vlastně byly krásné.
    Horký dech kamen přinášel pohodu a v mé duši se začal rozlévat už tak dlouho nepoznaný pokoj a mír. Vánoce byly zachráněny.
    No a jak se bude jmenovat?" zeptala se Palivcová.
    „Adam" odvětil Miky a po tváři se mu rozléval šťastně blažený úsměv.
   

    -MERLIN-