Derniéra - COP

1. Už nic neříkej, dál si nezvykej,

   stát tam, kde bych možná moh´ stát i já.

   Bůh ví, že bylo málo dní, kdyby za to stálo

   snít o tom, že možná příště.

   Já to raděj vzdávám, nech to už být.

2. V divokejch peřejích hledám kam řeky plynou,

   brodím se nadějí, že klid moře znám.

   Až vody uplavou, bláto a prach tu zbydou

   potom možná dám si říct.

   Teď to ale vzdávám, teď nech mě být.

R: Co bylo, už tady není,

   zapomeň, časy se mění,

   dáme si v původním znění

   svou derniéru a pak konec umění.

3. Už vidím oceán, už se dech můj tají,

   vodopád, co přejít nejde, dělí však nás.

   Zpátky k pramenům, jenže ty vysychaj

   co bylo není.

   Takže já to zase vzdávám, není kam jít.