10. Přechod přes Chilk. průsmyk
Když se řekne Chilkootský průsmyk, každý si hned představí Aljašku, zlato a nekonečné zástupy vysílených, hladových a větrem ošlehaných zlatokopů. A pokud si řeknete, že je nemožné přenést něco takového do našich českých podmínek, tak máte pravdu. Ale jen s tou Aljaškou a zlatem. Ten zbytek lze provést velice snadno.
Plán přechodu Chilkootského průsmyku se zrodil ve Frenkyho hlavě už před třemi lety a byl hned zorganizován. Povedl se k naprosté spokojenosti všech. Byla spousta sněhu, mlha, vítr fučel a my si připadali jak na zlatokopském severu. Ale to je jiné vyprávění.
Já Vám chci vyprávět o Chilkootu č. 2. Tak nejdříve trochu statistiky.
Směr pochodu: Telnice - Komáří vížka - Unčín. Základna - chata na Telnici.
Počet účastníků: 18 (dlužno podotknout, že počet lidí ochotných podstoupit tyto útrapy předčil naše očekávání).
Počasí nádherné, ale málo sněhu.
Vše začalo v pátek, kdy se všichni začali sjíždět na základnu. Spojky fungovaly bezvadně, hlavně Frenky si pochvaloval tu svou. (strávil jí totiž v hospodě). A najednou nás byla plná chata, vytahovali se kytary, rozsedalo se po židlích, seznamovalo se, tlachalo, vzpomínalo, hrálo. Prostě skvělý večer. Ráno první ranní ptáčata vstávali už o půl deváté a budili ostatní svým hlasitým hovorem (promiň Frenky). Po vydatné snídani byl stanoven odchod na jedenáctou hodinu. Dorazilo i několik opozdilců a byli jsme komplet. Jako obvykle se několik sklerotiků vracelo pro opasky, kytary atd. Konečně jsme vyrazili.
Cesta lesem nahoru na hřeben probíhala bez obtíží, snad až na to, že jsme zabloudili. A to i přes mé ujišťování, že cestu dobře znám, neboť tudy často jezdím na kole. Zajímavé je, že jsme zabloudili naprosto přesně na stejném místě jako před třemi lety. Asi je tam nějaký bludný kořen. Když se před námi po dlouhém stoupání lesem otevřel pohled na pláně, byl jsem zklamán. Sněhu bylo jen nepatrně a když chtěl člověk zapadnout do sněhu, musel si najít závěj. Zato počasí stálo za to. Modrá obloha, sluníčko svítilo ostošest.
Cestou po sněhem zafoukané silnici jsme potkali do závěje zapadlý opuštěný Favorit. Bylo nás hodně a protože jsme laskaví a dobré skutky konající trampové, vytáhli jsme ho. Až si majitel přivede pomoc na vyproštění, bude se asi hodně divit. Asi po třech hodinách cesty jsme dorazili k cíli na Komáří Vížku.
A jak to tak bývá, hned jsme zapadli do hospody. No on je to horský hotel a ceny tomu odpovídaly. Ale dalo se to snést. Bylo tam teplounko, dali nám najíst a napít a bylo nám fajn. Také dorazila skupina motorizovaných trempů: Vlčice, Fox, Pan Dobeš a Čertík vedené Alexem a Kiwinou. Po příjemném posezení jsme se jen neradi zvedali k dalšímu pochodu. Trasa vedla dále po modré, přes hrad Kyšperk do Unčína na vlak. Měli jsme málo času a tak jsme pospíchali. Vraceli jsme se vlakem, zpátky do Telnice a mnohým začínalo vrtat hlavou, kde budeme trávit noc.
My (já a Frenky) jsme totiž tvrdili, že je to tajemství a překvapení. Jeli jsme sice zpátky na výchozí základnu, ale tajili jsme to. No, to z obavy, že si každý bude chtít na chatě nechat bágl a to by nebyl žádný tvrdý pochod, ale čajíček pro důchodce. A přesně takhle by to dopadlo, to mi věřte. Proto se na nás kamarádi nezlobte, bylo to pro Vaše dobro.
Nejlepší na tom bylo, že náš závěr vyšel najevo až nějakých 100 metrů před chatou.
Měli jsme s Frenkym co dělat, abychom ubránili své životy před hordou rozezlených trempů. Ale teplo v chatě a dobré jídlo upokojilo i ty nejdivočejší. A bylo zase dobře. Jen mám obavy, že nám to hned tak nezapomenou a že se nám to vrátí.
Na chatě nás už čekala motorizovaná tlupa trampů. Večer se zase hrálo a tlachalo až do 3 hodiny ranní. A jak potvrzují slova očitého účastníka: "Už jsem skoro spal, když začali hrát HROBAŘE a zase mě vzbudili". Zábava byla až brutální. Ráno odjeli ranní ptáčata už v 9 hodin a zase vzbudili Frenkyho. Zbytek se pomalu probouzel. Odjíždělo se hromadně ve 13 hodin autobusem do Ústí n. L.
Zůstala jen úklidová četa ve složení: Frenky, Míňa, Jitka a já. Celý vandr naše úklidová četa zakončila obědem v restauraci "DOMA", kde jsme také kladně zhodnotili průběh celého víkendu.
Už se těším na příští Chilkoot. A věřte mi to, to bude NĚCO!
- MERLIN -