Tažní koně - Poutníci

1. Kovaná kopyta tepají zem

   a říjnovým večerem duní,

   čpí jak před pluhem, tak před povozem

   slanou a zpocenou vůní.

2. S poslední brázdou a jak na vlnách

   odvádí beze stínu

   se skřípěním kostí, kloubů a šlach

   svou vznešenou denní dřinu.

R1: Suffolkský ryzák i bělavý shire

    na svých mohutných křídlech s námi

    vlečou svou kládu do setmění

    až na lůžko z hřejivé slámy.

*: Mí tažní koně, pohněte z obou stran

   tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán,

   teď je vás míň a míň

   a rychlostní skříň znamená víc než srdce.

3. Já najdu ti klisničku z pradávných dob,

   kdy nežili staří a chromí,

   a skryji tě s ní už bez nářků a stop

   za křehké a zelené stromy.

4. Aby nás nebavil směšný tvůj břich

   a osmnáct postraňků k tomu,

   a jednou, až svět bude plný těch svých

   temných a studených domů.

R2: Opět se pustíš do světových stran

    a nad šarmem tvým budem němí,

    znovu se opřeš do záblesků bran

    rozkročen nad celou zemí.

*:

5. Stojí jak tanky na vrcholcích hor

   a v bitevní zbroji září,

   staří jak svět, ale mladí jak vzdor,

   s úzkou a pevnou tváří.

R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev

    a planinu skrytou v kouři,

    tažnýho koně a zpěněnou krev,

    věštící velkou bouři.

X: Taky píseň do nocí, než slunce najde cíl

   nad těžkým závojem všech vyschlých pramenů a sil,

   v temných vsích a městech lidí mí tažní koně nocí hřmí

   a burcují své kočí s vlídnou grácií,

   až jednou den se vztyčí a uhasí ten požár svic,

   my půjdem znavení všem těm tažným koním vstříc ...

6.=1.

R3: