Ten plamen pálí dál - Monogram

Byl chladný jarní večer, cestou domů vítr vál,

když náhle tvář kterou já spatřil,jako bych odněkud už znal.
Měl otrhanej kabát, v ruce svíral mincí pár.

Potom dlaň svou ke mě vztáhnul abych mu taky ňákou dal..

Já do svý kapsy sáhnul on mlčky dál tam stál
ta jeho velká bolest v očích, on náhle pár slov zašeptal

R:    Tenkrát stejný jako ty já byl.

      Než jeden den o můj dům mě oheň připravil,

      dívku svou já v něm jsem nechal spát,

      ten plamen pálí dál čím uhasit ho mám.

Když já jeho příběh slyšel, vše co moh jsem to já mu dal,
poslední pohled jeho očí, v tom já poznal kdo tu stál.

Tam kde já v dětství bydlel, na předměstí krámek stál,
on tenkrát netušil co přijde když úsměv lidem rozdával
Občas chodím touhle cestou,však nikdy víc jsem ho nepotkal,
když ale vítr zvedá listí, jako by pár slov zašeptal…R+1.