Záchranná mise – Druhá Tráva

Kapitán se rozloučil a zvedl čepici,

pozdravil nás hůlkou a prošel světnicí.

Nepřítel nás obklíčil a morálka je zlá

a jízdě ďábel napískal, aby nás prodala.

Na přídi máme mejdan a na zádi jakbysmet
a hašiš z vodních dýmek a trávu z cigaret.
Naše mise je tak tajná, že je úplně fuk všem.
A buď to moře zlomíme, nebo ho celý vypijem.

„Kdybych já byl tesař“, řekl seržant s únavou,
„Nikdy bych neviděl tu hrůzu, co mi visí na hlavou.
K čertu s každým hrdinou, to musí bejt jen cvok,
já jsem jenom prostej voják, co mu zbejvá už jen rok.“

Albatros už dochystal svou vlastní popravu
plavčík s tváří dítěte mi hvízdal v rukávu.
Kapitánka stárla a bocman slyšel její brum,
když jí tajně přikápl do kafe laudanum.

Času nám moc nezbejvá a už se nedá ani krást
a dochází nám munice a co je horší, tak i chlast.
„Tak sbohem“, řekl kapitán, „to je jen malej zádrhel“,
a od tý doby už ho nikdo nikdy neviděl.

„Vzdejte to, vy pitomci!“, zaječel kapitán,
nabíráme vodu ze všech čtyř světovejch stran.
Kormidlo jsme ztratili a komín uletěl
a vlny do nás buší jako tisíc lodních děl.

Na pravobok šplhají přešťastní vojáci
a námořníci nalevo člun k břehu obrací.
„Jsme zachráněni!“ křičí a pak je kulky zasáhnou
a někde kousek na západ loď mizí pod vodou.