02. Ze starého cancáku
Na této pravidelné straně budou uváděny nostalgické vzpomínky, jak ostatně název napovídá, o starých osadách, partách nebo jenom o obyčejných vandrech.......
Je tomu již dávno, co ročník 72 rukoval a část kamarádů také do Mariánských lázní. Po určité době hledání vznikla vojenská trempská osada se jménem „U KOŇASE". Stalo se tak 26.1.1992 a fungovala až do našeho odchodu do civilu 25.3. 1993. Členové osady byli doslova odevšad:
Rarášek - Rousínov
Bratr Kolega Náčelník (Brakonáč) - Lovečkovice
Butyl - Lovosice
Kánoj - Rumburk
Mamut - Rakovník
Stýblo - Chodov u Sokolova
Alex - Roudnice
Frenky - Ústí nad Labem
Merlin - Ústí nad Labem
Postupně však někteří z nás odešli do civilu nebo byli převeleni a tak od jara 92 jsme již táhli vše jen ve třech, Alex, Frenky, Merlin, přičemž Merlin se k nám tou dobou právě přidal. Než promluví osadní kniha, ještě něco o znaku. Měl tvar medailonku, vprostřed hák a z boku nezbytné heslo: „Máme to na háku". V dolní části tolik ptačích per, kolik nás zrovna bylo.
Zakládací glejt TO „U KOŇASE"
„My, parta bláznů, slovy trampové země české, dovolujeme si vám všem, co tomu vůbec nerozumíte oznámit, že si tu osadu stejně založíme, jak už se vlastně stalo. Nemyslete si, vy ukrutně přeukrutní prostopášníci, že se vás leknem, protože je nás míň! Tak to jste na špatné adrese. My vám během třeba i dlouhého věku ukážem, že jste se sekli. A kdyby vaší zásluhou měl být na tom světě jen jedinej strom, tak mezi námi trempy funguje tak bezvadná informační síť zvaná zvadlo, že se to dozví všichni trempové, trempky, trempata. A tak se všichni výše jmenovaní pod ten poslední z posledních stromů sejdou, založí camp a budou tam tak dlouho, až na tom místě vyroste malý stromek, čili základ malého hájku, ten hájek lesíku a ten lesík lesa a ten les bude základ nové přírody, na kterou si už dáme bacha.
Těšte se Paďouři a Mastňáci !!!"
za členy T.O. „U KOŇASE"
sepsali členové T.O. „U KOŇASE"
Říkali nám taky občas „koňáskové". Pojmenovali jsme se podle místa, kde jsme se scházeli. Byla to malá kancelář výkonného praporčíka Alexe na naší rotě. No a výkonnému praporčíkovi se vojenským slangem říkalo koňas. Jelikož nás voj. funkcionaření taky zasáhlo, osvětlím vám taky naše sranda funkce:
Sheriff - Po demokratické hádce a rvačce nebyl zvolen.
Náčelník pro boj s prohibicí - Butyl
Náčelník pro věci úděsné až hrůzostrašné - Frenky
Náčelník pro věci ducha kulturně povznášející - Brakonáč
Náčelník pro styk s vodou a úklidem - Kánoj
Náčelník pro věci zašívácké - Alex
Náčelník pro věci civilní a osadní, labužník pro vinný mok - Mamut
Náčelník pro věci jezdecké a vášnivý ctitel něžného pohlaví - Merlin
Čestný člen osady a indián - Stýblo
ZÁPISY Z KEMPOVKY
Dne 9. měsíce bláznů zaplál II. tlachový oheň T.O. „U KOŇASE". Bylo nás pár, ale bylo to fajn. Hned byl svět krásej, umytej, jak pěkná holka, co má dvacet, a vracet se nechtělo a to tak, že vůbec. A tak hledali jsme Tasmánii nebo co a měli jen jediný přání, jen tak dáááál. Alex
Je to zpátky pár dnů, asi tak dva či víc. My nastavili líc teplu ohně, jež nás na čas vrátil zpátky do dnů svobody a vysvobodil nás od poroby všedních myšlenek, jež nás zas pohlcují, ó jak úchvatné a přeci bezplatné. A přitom stačí, stačí jen chtít... Frenky
Je to zpátky pár týdnů, ale přeci. Zvláště ode mne. Mé zápisy jsou totiž v této knize takové perličky a vzácnosti. Jednou se za tuhle knihu kvůli mým zápisům budou nabízet obrovské sumy peněz. A Alex a Frenky se budou chlubit, že se mnou seděli u jednoho ohně a že jsem je vzal občas na vandr. :-) Merlin
(V zápisu byl ponechán původní autorův pravopis bez korektur!!!)
|
Osadní vandr na T.O.S. Pařez |
civil 122
|
Ahoj. Šerpa Frenky vede osadu na Pařez, jež nedalek Kostomlat pod Milešovkou ze země vyrůstá. A tak jsme šli... Frenky
Tak to je Frenky. Kolikráte hýří vtipem a několikastránkovými ani zbla nevynucenými zápisy a teď tohle. To je prostě.. a schválně to tak napíšu (frenky - s malym F). Alex
Myslím, že bych mohl pomlčet o duševních kvalitách výše podepsaných osadníků. Zvláště, když čtete ty jejich navzájem se osočující zápisy. Ale ten vandr byl opravdu špicovej. Zase jsem poznal spoustu novejch lidí. Myslím, že jsme na ně jako vojáci i jako osadníci zapůsobili. Takže jsme se jako osada zapsali do podvědomí civilů a získali si (snad) další popularitu. Tedy ať žije osada a naše stále klesající číslo! Merlin
„Souhrnná rozprava o akci: PLACKA 92"
Tak teda nechci nějak Merlina pomlouvat, ale v týhle věci totálně zklamal. Nejprve jsme s Alexem vyrazili na lov bříz - 16 hod. Pak jenom přenýst jí přes říčku nedalek tlachoviště. Pak ještě kousek před bažiny. Jdem na večeři, vracíme se a 2 centimetry řežeme hodinu (Merlinova pila!). Konec, prohra! Pilu doslova věšíme na hřebík, začíná Gulag, větve nám šlehají do očí, která pak panenka se za námi otočí. Je 18 hodin a my zase sháníme pilu. Nakonec na DOddíle, pilečka. S vypětím všech sil Alexe, za mé morální podpory, kláda je napůl!
O založení
29. ledna 1992
Jsou dny, kdy člověku zavřenému za vysokou zdí, přijde teskno na duši, když slunce stojí vysoko nad hlavou a zpoza plotu jeho paprsky proměňují ten obyčejný sníh ve třpytivé stříbro, které stéká po vysokých stromech a nese svoji krásu po kraji. Člověk je tu chvíli tak strašně sám mezi všemi těmi „lidmi", že hledá to, co by mu v té hrozné samotě pomohlo na duchu. Pak, jak když na jaře ptáci přiletí a jako by jaro zavítalo do zmrzlých srdcí, přiletí jak bájný Fénix myšlenka. Myšlenka bláznů, trefených zeleným peklem svobody, nadnesených žitím v kraji modrého vzduchu. A v den, když měsíc je zas kulatý, za dunivého víření prachu na výstrojním skladě, založí spolek živý z naděje a pro naději živený V.T.O. „U KOŇASE". Snad jen víru v ní ukládat, aby v letech chudých z čeho měla žít a pro co. Alex
O životě v kasínu
10.2.1992
Plním vám takhle službu vlasti a najednou zazvoní telefon. A co se vám nestalo, Alex udejchán křičí: „Přijď na bránu, něco uvidíš!". Omylem jsem řádně vyplašen běžel na výstroják a pak teprv na bránu. Málem mě to porazilo! To byl no prostě, no, no, no ... Zkrátka přijeli kamarádi: Sally, Čárka, Píšťalka, Bobr, Mylosh a kytara s harmonikou. Zablýsklo se mi v očích. Okamžitě zdravím: „Ahoj, co máte k jídlu!". Zklamán jsem se posadil ke kytaře. Byl jsem donucen hrát. Naštěstí umím asi tři nebo čtyři akordy a tak jsem je prohazoval a hrálo se a zpívalo, až bylo skoro půl páté a museli jsme se rozloučit. Sestavu osady „U KOŇASE" tentokráte zachraňovali Frenky, Alex a Brakonáč. Aspoň na chvíli jsme se utrhli a bylo nám skvěle. Večer jsme byli tak omámení, že nám nezbývalo, než zase hrát. Kolega Butyl, zakladatel a jediný člen StB naší osady (čti „Spolek trapných Butylů") nás nahrával a protože jsme o tom nevěděli, vznikl docela pěkný chaosmateriál. Kupří-kladu věčně a hrozně ukecaný Butyl hrobově mlčel. Alex pořád breptal cosi o režné a Frenky, a to bylo nejhorší, dokonce zpíval o plechové slepici: „Já jsem plechová slepice ..." a tak dál. Zavzpomínali jsme na Raráška (byl doma) a zahráli osadní píseň „My si vzpomenem" (autor Brakonáč). Byl čas zalehnout a tak jsme šli spát. zapsal Bratr Kolega Náčelník
29.2.1992
První zpráva, padla čtyřstovka a už jen třista - hafo. Ta druhá, dnes jsme byli na čerňáka venku, a to Alex, Brakonáč a já. Je to zvláštní, ale takovej vejhled na dosah kasáren a chaos v duši mé pomine. Hrálo se za chůze, ba i na kolejích. Sedím na nich a oni nikam nevedou, ale jenom chvíli, aby nás nepřejel vlak a pak na dočasné místo našeho posezení u mnoha pařezů. Přes západ slunce a stíny nad obzorem pomalu šli a my s nima zas zpátky do pakárny.... Frenky
Zas sháníme pilu, na čtvrtém oddíle kaprovka. V šesti lidech jsou malý trsátka hotovy, je 21 hodin. Vše končí sejšnem, mám strach, že to skončí večerkou.... Petr kreslí a kreslí.... Já píšu a píšu.... Alex tlachá a tlachá.... Chobot a spol. pějou písně do čtverce okolo stola........ ahoj Frenky v.r.
Osmnáctiny Červánka na Pařezu
Ahoj osado! Tak zaprvé musím pochválit Alexe za to, že nás sem na Pařez bez úrazu a dlouhého kufrování dovedl (tak a teď ve skrytu duše doufám, že mě nazve „ženou" a ne Karlem - imitací). Za druhé nezapomeňte, že se ještě pomstím - VÁM VŠEM za to utlačování a přivazování ke kůlu a mučení - potvory jedny, takhle si na naší menšinu vyskakovat. Ne, opravdu to tu bylo perfektní a doufám, že někdy. Hoja, hoja, na vandru. Ahoj Světluška
Ahoj koníčkové. Mám zmrzlou ruku, tak to stojí za ... Ale líbilo se mi tu hafo všechno, hlavně slavnostní založení Sdružení českých chlapů. Jmenovitě: Rosťa - Červánek, Karel - Světluška, Cecil - Nika, Uďo - Linda, Milan - Vichřice. Čest práci vandráci, sláva Jihu a ahoj Bob dietní salám
Poslední zápis - ukončení osady
Výborně. Poslední vojenský zápis od Merlina (uchovat pro příští generace!!!).
Ahoj osado. Loučím se s tebou jen několika slovy. Prožili jsme s tebou hezké i nehezké chvíle, chvíle pakárny, cs-ek, cvičeních, ale i chvíle dovolených, opušťáků a průběžek. I když osada neklapala jak by měla, přesto tu byla a držela nás nad vodou. Loučím se s tebou a se všemi kamarády, které jsem tu potkal. Ahoj Merlin
PS: Hlavně že to je OK, OB nebo že chutná, jako číbo ‘l kafé... Frenky
Epilog
Odchodem do civilu všechno staré skončilo a nové začalo, ale to už je jiný příběh. Frenky
Ahoj osadní kniho. -751
Mám tu chuť ti něco vepsat a tak ti píšu... Je to už dva roky, co jsme byli vrženi, coby rebelující ovce do doby, ve které se uznává jen zákon trhu. A tak, ovšem jen přechodně, pracujem a žijem či přežíváme. Uběhlo trochu vody, dlouho jsme se neviděli a naopak zas příliš často a čas zase kvačí. Až mi toho bylo líto a tak jsme se sešli. Za osadu Alex, Merlin, Frenky, Rarášek, a hosté: Kiwi, Čarodějka a Zdeněk z Delawar. Stalo se tak ve dnech 3. - 5. 2. 95 na T.O. Delaware. Navštívili jsme Komáří vížku a Kyšperk a dále žrali a vyhřejvali se u krbu.
Ahoj osadní kniho, vypadá to, že se opět po čase sejdeme v únoru 2000, čímž vás, osadníci, srdečně zvu! Frenky
